Nadměrné energetické potřeby Číny a její závislost na zahraničních dodavatelích jsou základem její zahraniční politiky již několik desetiletí. Nyní se to má změnit.
Největší dovozce ropy a uhlí na planetě se chce stát ekologičtějším a soběstačnějším a již učinil kroky k dosažení těchto cílů. Zbytek světa by měl zpozornět, informoval web Bloomberg Quint.
Podle dubnového bulletinu „BloombergNEF China Policy Bulletin“ chce druhá největší světová ekonomika do roku 2060 změnit svůj mix výroby elektřiny ze současných zhruba 70 % z fosilních paliv na 90 % z obnovitelných zdrojů, jako je větrná a solární energie, ale i vodní a jaderná energie. To sníží její závislost na jurisdikcích bohatých na zdroje a na námořních trasách kontrolovaných jinými státy. Ve skutečnosti může dominance Pekingu v oblasti materiálů a výroby baterií způsobit, že zbytek světa bude v zelené ekonomice na Číně nepříjemně závislý. Reakce Západu – včetně vládních výdajů USA na technologický výzkum, těžbu a zpracování a evropského úsilí o vybudování dodavatelských řetězců a recyklačních kapacit – je teprve na začátku.
V loňském roce se Čína podílela na celosvětové spotřebě ropy zhruba jednou šestinou. O něco více než 70 % z toho pocházelo ze zámoří. Ropa a zemní plyn z čínských investic v zahraničí uspokojily méně než pětinu domácí poptávky a velká část tohoto paliva putuje přes „škrtící“ body, jako je Malacký průliv, které jsou v očích Pekingu zranitelné námořní blokádou (viz náš článek Celosvětové dodávky ropy závisí na hlavních „škrtících“ bodech).
Zaměření prezidenta Si Ťin-pchinga na nulové čisté emise do roku 2060 je snahou o klimatické vedení ze strany největšího světového producenta skleníkových plynů a uznáním důležitosti environmentálních cílů. Diverzifikace čínských zdrojů energie a zvyšování účinnosti jsou však cenné cíle i z geostrategických důvodů. Avšak dokud bude hlavní prioritou Pekingu hospodářský růst, bude i nadále spoléhat na uhelnou energetiku.
Miliardy na energetický přechod
Čína je světovou jedničkou v investicích do energetického přechodu (Energiewende). To ukazuje níže graf webu Statista založený na údajích agentury BloombergNEF. Německo je v žebříčku na třetím místě za USA. Z hlediska příslušného hrubého domácího produktu má však Nizozemsko náskok. Údaje zahrnují investice do obnovitelných zdrojů energie, elektrifikovaného tepla a dopravy, skladování energie, zachycování a ukládání uhlíku (CCS) a vodíkových technologií.
Celosvětové investice do přechodu na nízkouhlíkovou energetiku dosahují 501 miliard amerických dolarů. V roce 2019 byly ještě na úrovni 459 miliard dolarů, v roce 2010 jen 235 miliard dolarů.
V rámci diskusí o změně klimatu již v mnoha zemích dochází k přehodnocování energetického průmyslu. Cílem je odklonit se od fosilních zdrojů energie, které jsou na Zemi dostupné pouze v omezeném množství. Obnovitelné nebo regenerativní zdroje energie jsou naopak zdroje energie, které jsou k dispozici v téměř neomezeném množství. Patří mezi ně bioenergie, geotermální energie, vodní, solární a větrná energie.
