Historik Jiří Malínský se ve svém seriálu zaměřil na anatomii vzestupu a pádu moderní ČSSD. Třetí část věnuje vzestupu strany a jejím důsledkům.
Na pomyslném vrcholu
Změny v řízení ČSSD
Mezi lety 2001–2003 začala postupná (vývojová) centralizace rozhodování v ČSSD vynucená potřebami prakticky každoročních volebních kampaní a s nimi spojených nezbytných operativních – a z tohoto hlediska také dostatečně rychlých – rozhodnutí i efektivního řízení strany vůbec. První náznaky a reflexe těchto procesů a přesunu řady působností od volených k nevoleným orgánům byly reflektovány uvnitř strany mj. na jednáních XXX. a XXXI. sjezdu. V souvislosti s tím vzrůstal význam politického grémia (někdejšího historického předsednictva nebo představenstva hamplovské a třetirepublikové ČSSD). Volené orgány – předsednictvo a ústřední výkonný výbor – na tyto procesy reagovaly postupným přesunem via facti klíčových působností z agend ústředního výkonného výboru (zpravidla zasedal čtyřikrát ročně a byl zastupitelským orgánem okresních organizací strany) do agend předsednictva (interval jeho jednání se pohyboval kolem jednoho měsíce, ve výjimečných případech se scházelo i 2–3krát měsíčně; je zastupitelským orgánem krajských organizací strany). Dotčeny začaly být i působnosti sjezdujako nejvyššího orgánu strany mimo institut vnitrostranického referenda, které bylo do stanov implementováno po r. 2011. Mimo finanční agendy se tyto trendy objevovaly a projevovaly i v početných novelizacích stanov. Tyto procesy naznačovaly rovněž možné zásahy do dosavadních působností tehdejšího místopředsedy pro řízení. Nepřímo je zobecnil ze svých zkušeností tehdy odstupující místopředseda strany pro řízení Karel Kobes (nar. 1943) ve svém vystoupení na XXXI. sjezdu: „To, co je funkce místopředsedy pro řízení, je v podstatě bastard, to je něco mezi politickou funkcí, něco mezi hospodářskou funkcí a já vám mohu ze své čtyřleté praxe říci, že ta část politická mnohdy koliduje s tou částí hospodářskou, protože tento člověk nebo já jsem dělal na tyto věci na základě pověření předsedy a na základě jeho písemné plné moci. Čili posuzujte tuto funkci takto, nikoliv jinak a prostě ústřední tajemník je úředník. Je to úředník, který je prodlouženou rukou a který na základě plné moci zastupuje ve věcech hospodářských předsedu strany a pakliže předseda strany nebude mít vliv na jeho odvolání a na jeho jmenování, tak je to úplně o ničem. Politiku ať dělají volení funkcionáři a prostě o hospodaření ať se stará pracovník, který za to bude placený a který se bude také zodpovídat a pakliže svou funkci plní blbě, tak bude vyhozený.“ (V obdobném duchu uvažoval na XXXII. sjezdu /2005/ i Stanislav Gross.) Takto také byla koncipována i doporučení komise pro stanovy na XXXI. sjezdu doporučující prodloužení volebního období ústředních orgánů ze 2 na 4 léta v souladu s délkou volebního období státní exekutivy i legislativy; tyto hlasy, které se objevovaly již v druhé polovině devadesátých let, byly však i tentokrát opakovaně oslyšeny. Při vnitřním vývoji ČSSD to znamenalo, že podstatnou část dvouletého období vedení ČSSD věnovalo svým prezentacím na nižších úrovních na úkor kvality práce při řízení ČSSD a poněkud při tom ztrácelo dech vzhledem k časovým objemům při kontaktech s vládní či parlamentní skupinou a po r. 2008 i s krajskými politiky. Velkým problémem byla i uzavřenost politického grémia (byla vysvětlována snahou zamezit únikům informací).
Relativně nejdále v tomto ohledu – při přípravě podkladů pro střednědobý a dlouhodobý program ČSSD – byla ústřední odborná sociální komise. V září 2001 byla prezentována Socioklubem (Sdružením pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky), složeného mj. z doc. Ing. Miroslava Hiršla, CSc. (1929–2008), doc. PhDr. Pavla Machonina, DrSc., prof. PhDr. Martina Potůčka, CSc. MSc., prof. JUDr. Igora Tomeše, CSc., PhDr. Jindřicha Fibicha, CSc., prof. PhDr. Jiřího Musila, CSc., doc. PhDr. Igora Pleskota, CSc., prof. ThDr. Jakuba S. Trojana, dr. Milady Bartošové (1926–2015) a doc. PhDr. Radima Valenčíka, CSc. (nar. 1953), SOCIÁLNÍ DOKTRÍNA ČESKÉ REPUBLIKY. Dokument, určený mj. pro praktickopolitická jednání zejména při dohadování koaličních vlád, v nichž účast ČSSD přicházela do úvahy, se obíral posláním doktríny (ukazatel aktuálního stavu, snaha dobírat se při líčení problémů i jejich konsensuálně přijatelných řešení včetně vytváření většinových celospolečenských konsensů), výčtem hodnot, na nichž by měla být doktrína budována (humanismus, svoboda a odpovědnost, rovnost, solidarita, sociální spravedlnost) i nutností mezigeneračního sdílení a předávání zásad tohoto konceptu sociální politiky. Doktrína podpořila i kvalitativní výkonový princip, když dobrou budoucnost koncepce, kterou hájila, podmínila těmito indikátory-ukazateli: „Bude tomu tak, jestliže ekonomické i morální oceňování práce bude co nejvíce odpovídat vzdělanostní i zkušenostní kvalifikaci a reálnému výkonu ekonomicky aktivních osob jak v rozpočtové sféře a veřejném sektoru, tak na otevřeném trhu práce, zboží, služeb a kapitálu. Naléhavým úkolem bude zvyšování společenské prestiže a ocenění práce v domácnosti a veřejně prospěšné a sociálně užitečné dobrovolné práce.“ a zásadu rovnosti se zvláštním důrazem na rovnost obou pohlaví (za rovnou práci rovnou mzdu; tento požadavek československá i česká sociální demokracie s nedobrovolnými prodlevami prosazuje takřka 100 let; jeho historickou praporečnicí byla legendární Božena Betty Karpíšková /1882–1942/). DOKTRÍNA rovněž považovala sociální politiku za zdroj ekonomického bohatství a kulturního rozkvětu společnosti. Prolamovala i tradiční vymezení práce touto jednoznačnou konstatací: „Pojem práce bude třeba postupně rozšířit propojením a uznáním společenského přínosu nejen placeného zaměstnání, ale i dobrovolných neplacených aktivit ve prospěch komunity či společnosti jako celku stejně jako péče o závislé osoby v rodině či komunitě.“ S tím souvisel i důraz na prosazování lidských práv (odstraňování zbývajících forem sociální diskriminace). Tyto i další podněty zpracovávala a vedení strany předkládala ústřední odborná komise politických analýz.
7. září 2001 předložili místopředseda ústřední odborné sociální komise prof. Martin Potůček a senátor Milan Štěch ministru práce a sociálních věcí PhDr. Vladimíru Špidlovi k dalšímu projednání a zvážení projekt SOCIÁLNÍ KONFERENCE. Oba předkladatelé ho pojali jako formální a institucionální rozvedení navazujících pasáží SOCIÁLNÍ DOKTRÍNY ČSSD. Garantem se podle jejich představ mělo stát ministerstvo práce a sociálních věcí. Postupem času své obdobně strukturované doktríny zveřejnila většina ústředních odborných komisí.
8. března 2003 se předseda ČSSD Vladimír Špidla vyjádřil ke vztahu české sociální demokracie a Komunistické strany Čech a Moravy a možnosti jejich případného strategického partnerství: „Jsem naprosto pevně přesvědčen, že nelze otevírat cestu ke strategickému partnerství s KSČM z jednoduchého důvodu. Totiž že jde o stranu, která ve svých zásadních materiálech usiluje o revoluci, jasně říká, že hlavním rozporem současné společnosti je rozpor mezi společenským charakterem práce a soukromým charakterem přivlastňování a že tento rozpor lze překonat jedině revolučním úsilím.“ A obecně se vyjádřil i ke způsobu řízení strany: „Jak má vypadat strana? Je třeba spojit přednosti strany masové s manažerským řízením. Masová strana, která je naším dědictvím, i když nemá masový počet členů, ale svou strukturou a organizací je masovou stranou – a toto dědictví jsme převzali od starých sociálních demokratů – má jednu, jedinou úlohu. Tlačit svůj názor demokraticky zdola. Moderní politická strana však vyžaduje efektivitu ve všech směrech. Hlavním polem je střet o mínění občanů, hlavním nástrojem jsou média a analytické myšlení. Co to znamená? Ne všechno se ve straně dá řídit manažersky. Naši funkcionáři mají svůj demokratický mandát a nelze jim z výšky přikazovat. Je ale řada oblastí, kde manažerské efektivní řízení je otázkou přežití.“ (Špidla měl na mysli odborné zázemí, personalistiku /zejména pracovníky strany, tzv. lidské zdroje/ a řízení vnitrostranického dialogu na rozmanitá témata programatická, historická, řízení a organizace strany i hnutí ad.). Okrajově byla tato tematika zmiňována na řadě sjezdů té doby; dále se však významněji nikdy nešlo.
Paroubkovské období
Po nástupu Paroubkova vedení opakovaně čelícího poklesu volebních preferencí (jádrem byly spory kolem neúspěšné Zemanovy prezidentské kandidatury r. 2003 a krátce nato odhalení existence nevýhodné smlouvy s advokátem Altnerem /r. 2004/), které znovu otevřelo dodnes neuzavřenou otázku kolem vlastnictví Lidového domu, hledalo jádro sboru jeho poradců východiska z této neblahé situace.
Na přelomu let 2005 a 2006 zpracovalo analyticko-politické oddělení sekce pro odborné zázemí a archiv prvotní verzi projektu modernizace ČSSD. Jeho součástí byly také rozhovory s předáky a předními osobnostmi polistopadového českého sociálně demokratického hnutí. Podklady pro ně zpracovali vedoucí oddělení PhDr. Oto Novotný (nar. 1958), Mgr. Lukáš Jelínek (nar. 1973) a zástupce agentury PSB Alexandr Braun. Okruhy, které rozhovory postihly, se mj. vztahovaly k představám o obsahové náplni kriteriality moderní politické strany; ke globalizaci a postojům k ní; k postoji ke KSČM; ke kvalitě programatické produkce ČSSD; k vymezení polistopadových vrcholů a pádů strany a jejich příčin; k periodizaci (etapizaci) dějin ČSSD; k názoru na způsob, jakým přistupovat k existenci a působení vnitrostranických platforem a frakcí; k hodnocení tehdy zaváděného nového systému ústředních odborných komisí; ke vztahu mezi MDA a ČSSD ve smyslu posílení či naopak zeslabení závislosti MDA na ČSSD; k názoru na zavedení institutu tzv. stálé konference (grémia fakticky na úrovni sjezdu se stálými delegátskými mandáty trvajícími po celé volební období všech výkonných orgánů strany); ke stylu a způsobu řízení volební kampaně; k zavedení tzv. kariérního řádu (opakovaně zásad či předpokladů nebo kritérií nutných pro dosažení kandidatur do stranických orgánů střední a ústřední úrovně); ke způsobu práce s hromadnými sdělovadly (médii). Rozhovory tohoto typu byly vedeny mj. s Ing. Jiřím Paroubkem (nar. 1952), senátorem Milanem Štěchem (nar. 1953), místopředsedy strany Ing. Petrem Víchou (nar. 1963) a Janou Vaňhovou (nar. 1955), sociologem PhDr. Pavlem Machoninem DrSc. (1927–2008), politologem Janem Burešem, předsedou poslanecké sněmovny PhDr. Lubomírem Zaorálkem (nar. 1956), předsedou Ústavního soudu JUDr. Pavlem Rychetským (nar. 1943) ad. (Celkem se toto zadání-oslovení mělo týkat zhruba 20 osob z řad členů a klíčových sympatizantů ČSSD).
Byla to také doba převážně přehlíživého vztahu k ústředním odborným komisím. Na mimořádném XXXIII. a řádném XXXIV. sjezdu o nich a jejich činnosti s despektem referoval předseda strany Jiří Paroubek. V podkladových papírových materiálech sjezdu, určených jeho delegátům a novinářům, ale celé stránky tvořily přehledové tabulky o produkci jednotlivých komisí a údaje o jejich vyhledávání, které byly pro členy strany dostupné na tehdejší podobě intranetu. Reakce vedení byla okamžitá: změnila se struktura intranetu a údaje, uvedené v papírové formě, zmizely z následné elektronické verze umístěné na serveru strany.
Psali jsme:
- Promarněná příležitost. Polistopadová ČSSD předevčírem, včera a dnes (anatomie vzestupu a rozkladu strany Lidového domu) 1. část
- Promarněná příležitost. Polistopadová ČSSD předevčírem, včera a dnes (anatomie vzestupu a rozkladu strany Lidového domu) 2. část
Ilustrační foto: Hypertornado, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons