Věra Beranová píše o nevyužité roli Národní galerie a konkrétně Veletržního paláce.
Výtvarná scéna současnosti je velmi různorodá. Měli bychom si uvědomit, že se v podstatě nejedná jen o scénu pražskou, i když ta je jakoby automaticky stále prestižní. Už to však není jenom Národní galerie, která by mapovala současné výtvarné dění, samozřejmě se zaměřením na domácí tvorbu, tedy národní, ale je zde řada veřejných i soukromých galerií, které svým způsobem suplují úlohu NG. Zde bych chtěla například upozornit z těch mnoha výstav velmi zdařilou přehlídku animované tvorby v pavilonu Holešovické tržnice, dále pravidelné výstavy domácí tvorby v Galerii Kooperativy, také například Galerii Moderna na vltavském nábřeží, která již mnoho let systematicky prezentuje českou modernu, Galerii Václava Špály, která se soustřeďuje na současnou domácí tvorbu. Tak bychom jistě mohli jmenovat řadu dalších a v této souvislosti bychom samozřejmě neměli zapomenout na bohatý program regionálních galerií.
Národní galerie patří k těm institucím, které mají reprezentovat národní kulturu, samozřejmě v konfrontaci s tou světovou. Zde se přímo nabízí využít šance, kterou poskytlo celé kulturní frontě (a tedy i té výtvarné) naše předsednictví v Radě Evropské unie. Jedná se jistě o možnou prezentaci doma, stejně tak jako v zahraničí. Bohužel toto poslání vedení NG, přes všechny proklamace, zatím využívá jen sporadicky. Už jen ta skutečnost, že v tak exponované době jsou prázdné takové objekty Národní galerie jako je jedinečný Palác Kinských a Valdštejnská jízdárna a také více než poloprázdný Veletržní palác, by přinejmenším měla vyvolat diskusi o kompetenci současného vedení NG.
Právě Veletržní palác v této vypjaté době (a mimo jiné také v rámci turistické sezóny) by se měl stát vlajkovou lodí NG. O velkých nevyužitých prostorách této unikátní a atraktivní stavby, jejíž prostory přímo nabízí k tradiční ale i netradiční prezentaci výtvarné tvorby, jsme se zmiňovali již mnohokrát. Bohužel současná podoba Veletržního paláce je naprosto tristní. Mimo stálé expozice, které jsou již staršího data (Umění dlouhého století 1796–1918, První republika 1918–1938) je to výstava fotografky Markéty Othové, která svou instalací vzbuzuje v návštěvnících minimálně rozpaky. Tato prezentace vůbec nedává možnost se seznámit s jistě kvalitní a zajímavou tvorbou autorky. V mezaninu budovy pak již končí projekt nazvaný Digitální blízkost. Ve Velké dvoraně Veletržního paláce, jak je aspoň vyjádřeno v textu, by se mělo jednat o velmi aktuální téma Intimita jako vzdor deklarované ve spolupráci s pařížským Centrem Pompidou. V grafických kabinetech, které návštěvník však těžko hledá, jsou drobné výstavky prémiových tisků a kreseb Ludvíka Kohla.
Možná se může zdát, že program NG ve Veletržním paláci je velmi bohatý. Těch málo návštěvníků, kteří sem zabloudí a nesměřují na atrakce na nedalekém výstavišti, je však poněkud v rozpacích. Prostory paláce budí dojem situace před vystěhováním, rekonstrukcí, tedy jsou prázdné. Dojem nespraví ani Rodinův Balzac – úžasná socha, která se díky nepromyšlené instalaci a vysokému soklu, téměř dotýká stropu. Uzavřená jsou již delší dobu dvě patra paláce, také Malá dvorana, kde je umístěn zbylý inventář a také téměř všechny ochozy, kde aspoň visí ukrajinská vlajka. Tato situace výstavních prostor Veletržního paláce a samozřejmě také s tím spojena i dramaturgií Národní galerie, není nová a zdá se, že se nejen nelepší, ale je stále evidentnější. Snad vedení NG chystá v této exponované době nějaké překvapení.
Poznámka: Galerie Kooperativy je od 1. 7. do 14. 9. dočasně uzavřena z důvodu rekonstrukce.
Psali jsme:
- Historie a současnost Národní galerie
- Kooperativa supluje národní výtvarný program
- A co Veletržní palác?
- Národní galerie odkud a kam?