Jazzové okénko Jana Schneidera: This Can’t Be Love, Hawaiian War Chant a Caress

Nedělní jazzový průvodce Jana Schneidera dnes přinese tři další skladby z jazzového reportoáru  – This Can’t Be Love, Hawaiian War Chant a Caress.

Když se sejdou dva saxofonoví giganti, kteří umí nejen sólovat, ale i poslouchat a občas podbarvit sólo toho druhého, a na závěr splést dohromady zvukovou vánočku, je to paráda! Stan Getz a Gerry Mulligan to společně předvedli ve skladbě „This Can’t Be Love“ (autorů Rodgerse a Harta). Celou skladbu nádherně provází příkladně se valící kontrabas Ray Browna, podbarvený bubny Stana Leveye a pianem Lou Levyho.

Takto zahrál Buddy Rich ve svých 69 letech “Hawaiian War Chant“! Bylo to bohužel jedno z jeho posledních vystoupení. Jak vidno na závěr, nikdy ho neopustil smysl pro humor. Stačí vzpomenout na jeho půtky s Frankem Sinatrou, za nímž chodily fanynky a prosily o podepsání tří Sinatrových fotografií, což po chvíli bylo Sinatrovi podezřelé, a tak se jedné takové fanynky zeptal, proč zrovna tři fotky? Protože tři podepsané Sinatrovy fotky, odpověděla fanynka, mohu vyměnit za jednu podepsanou Buddy Richem.

Marcel Khalifé je libanonský skladatel, zpěvák a hráč na oud, žijící ve Francii. Před dvaceti lety vydal desku, z níž si dovolím upozornit na titulní skladbu „Caress“. Skvělý doprovod a výtečné sólo na klavír hraje Marcelův syn Rami Khalifé, absolvent prestižní newyorské Juilliard School. Nádherné sólo na kontrabas zahrál Peter Herbert. To vše nevtíravě podmalovává vkusnými perkusemi další Marcelův syn, Bachar Khalife, též však brilantní hráč na vibrafon! Krásná ukázka libanonského jazzu!

A na závěr si dovolím přidat jednu neobyčejnou anekdotu z hudebního světa, jak ji vyprávěl Mstislav Rostropovič: “Šoskakovič mi dal partituru jeho prvního koncertu pro violoncello. Během čtyř dnů jsem se svůj part naučil. Za jeho klavírního doprovodu jsem mu ho pak zahrál. Moc se nám to líbilo, a tak jsme popili trochu vodky a dali jsme to ještě jednou. Nebylo to sice už tak dokonalé, ale vodku jsme ještě popili. Když jsme hráli potřetí, mám dojem, že jsem hrál violoncellový koncert Saint-Saënse, zatímco on hrál klavírní doprovod k tomu svému. Byli jsme dokonale šťastni.”

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.