Politolog Petr Drulák píše o tom, že Trumpovo vnímání rusko-ukrajinské války předurčuje možnosti dohody s Moskvou.
Trumpovy výroky o Rusku připomínají aprílové počasí. Před dvěma týdny si po telefonickém rozhovoru se svým ruským protějškem pochvaloval Putinovo úsilí o mír. O příznivé dojmy se podělil i Trumpův zvláštní vyslanec Witkoff. U Tuckera Carlsona referoval, že když prezident Putin dostal zprávu o atentátu na prezidentského kandidáta Trumpa, odebral se prý k modlitbě za jeho ochranu.
O týden později bylo vše jinak. Putin zopakoval, že Zelenského nepovažuje za legitimního představitele a navrhnul, aby správu Ukrajiny převzala OSN. Trumpa se podle vlastních slov skutečně „rozzlobil a naštval“. Pohrozil druhotnými sankcemi, což by znamenalo uvalení obrovských cel na každou zemi, která obchoduje s ruskou ropou. Následně pozval na golf finského prezidenta a známého putinobijce Alexandra Stubba, který pak nadšeně vykládal, jak Trumpovi s Putinem dochází trpělivost.
Ale koncem března se opět vše obrací. Do Washingtonu z Moskvy zavítal Kirill Dmitrijev, načež Trump prohlásil, že je přesvědčen, že Putin stojí o dohodu. Nejenže už se nemluví o druhotných sankcích, nýbrž Rusko je jednou z mála zemí na světě, jíž Washington počátkem dubna nevyměřil žádná nová cla. Ruský export do USA se v důsledku sankcí sice scvrknul na tři miliardy dolarů, ale na rozdíl od Kuby či Severní Koreje, kterým rovněž žádná další cla nehrozí, je ruský export reálný, zahrnuje hnojiva, kovy či jaderné palivo, které Američané potřebují. Nicméně v Moskvě to berou jako vlídné gesto. Trumpovo nadšení zchlazují poradci, kteří mu prý rozmlouvají další telefonický rozhovor s Putinem.
Čím Dmitrijev Trumpa potěšil a kdo to vlastně je? Jedná se o klíčového Putinova poradce, a především šéfa Ruského fondu přímých investic, který investuje výnosy z nerostného bohatství do slibných ruských firem. To mu dává dokonalý přehled o ruských aktivech. Navíc tento rodák z Kyjeva strávil podstatnou část života v USA. Odchází tam jako středoškolák, pak projde Standfordem a Harvardem, aby nastoupil u investiční banky Goldman Sachs. V pětadvaceti se po deseti letech vrací do Ruska, zakládá investiční společnost spolupracující se západními investory a pravidelně jezdí do Davosu. Také si buduje vztah ke Kremlu a od určité chvíle působí jako Putinova spojka s mezinárodní finanční oligarchií.
U sbližování Trumpa s Putinem stojí od samého začátku. S americkým ministrem financí Scottem Bessentem od prvních dnů domlouvají parametry rýsujícího se rusko-amerického ekonomického partnerství. Nejspíše se jedná o americké investice do nerostných zdrojů v Rusku a Ruskem zabraných částech Ukrajiny. Mluví se však také o spolupráci v Arktidě. Dmitrijevova návštěva Washingtonu potvrdila, že Rusové tuto spolupráci myslí vážně. Rusové poslali k Američanům člověka, který mluví jejich jazykem a zná jejich myšlení. Proto ví, co se ve Washingtonu dá za kolik koupit.
V Bílém domě to nejspíše ocenili o to více, že samotná Ukrajina váhá s dohodou, která by Američanům dávala exkluzivní přístup k ukrajinským aktivům, mimo jiné přírodním zdrojům a jaderným elektrárnám. V Kyjevě si stále nemohou zvyknout na staronové pravidlo, že Američané jsou připraveni chránit jen to, co jim patří. Také asi přemýšlí, jak sladit americká očekávání s dohodou o stoletém partnerství, kterou před několika měsíci uzavřeli s Brity a která se shodou okolností týká také ukrajinských nerostných zdrojů a jaderné energetiky. Za anglosaské přátelství se ve východní Evropě tvrdě platí, penězi i životy.
Moskva je však v jiné pozici než Kyjev. V jaderných zbraních může s USA jednat jako rovný s rovným. Ve většině dalších oblastí je sice nepoměrně slabší, ale na ukrajinském bojišti má jasnou převahu. Rusko má navíc na rozdíl od Ukrajiny fungující stát, který je schopen dodržet dohody. Pokud se Trump s Putinem na něčem dohodnou, bude to dohoda mezi rovnými, jejíž plnění může Putin zaručit. Od Zelenského ani nikoho dalšího v kyjevské džungli Trump nic takového očekávat nemůže. V Kyjevě se mohou zavázat k čemukoliv, co jim Washington nadiktuje. Ale pokud si tam Američané nezřídí protektorát, což jim Rusové nedovolí, zůstanou závazky na papíře.
Trump celý ukrajinský konflikt redukuje na otázku amerických nákladů a výnosů. Pokud chce dělat byznys, potřebuje partnera a minimální jistotu plnění. To mu dnes ve východní Evropě může nabídnout pouze Putin.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!