Přehrada na Brahmaputře má pro Čínu generovat obrovské množství energie, ale na úkor bezpečnosti, stability a vlivu Indie.

Čína nedávno schválila výstavbu největší vodní elektrárny na světě na řece Yarlung Tsangpo v Tibetu. Až bude plně v provozu, bude to s odstupem největší elektrárna na světě.

Mnozí se však obávají, že přehrada způsobí vysídlení místních obyvatel a obrovské narušení životního prostředí. To se týká zejména států ležících níže po proudu řeky, Indie a Bangladéše, kde se stejná řeka nazývá Brahmaputra.

Řeka Yarlung Tsangpo začíná na Tibetské náhorní plošině v oblasti, která je někdy označována jako třetí pól světa, protože její ledovce obsahují největší zásoby ledu mimo Arktidu a Antarktidu. Z náhorní plošiny stéká řada obrovských řek, které se rozlévají po jižní a jihovýchodní Asii. Je na nich závislá více než miliarda lidí od Pákistánu po Vietnam.

Plánované vodní dílo výrazně ovlivňuje geopolitickou rovnováhu v jižní Asii

Pro Indii představuje projekt zásadní hrozbu, neboť kontrola Číny nad horním tokem řeky může ohrozit její vodní bezpečnost, stabilitu hranic a regionální vliv. Blízkost přehrady k indické severovýchodní hranici, kde probíhají územní spory, dále přidává na složitosti situace.

Manipulace s tokem řeky může mít negativní dopad na zemědělství, rybolov, ekosystémy a socioekonomickou stabilitu regionu. Indii také znepokojuje nedostatek transparentnosti čínských přeshraničních vodních projektů. Nedávné vojenské střety na čínsko-indické hranici ukazují, jak snadno může kontrola vody zhoršit napětí mezi těmito dvěma zeměmi.

Indie na čínský projekt přehrady reagovala plány na výstavbu vlastní hydroenergetické infrastruktury na Brahmaputře. Navrhovaná přehrada Siang v Arunáčalpradéši má vyvážit čínský vliv a zajistit indickou vodní bezpečnost. Vzhledem ke geologické citlivosti regionu však realizace takového projektu představuje značné technické a environmentální problémy. Kromě infrastruktury hledá Indie diplomatické cesty k řešení svých obav.