Karel Mařík rozebral strukturu státního rozpočtu za rok 2018, který podle posledních čísel skončil přebytkem. Co z toho vyplývá pro letošní státní rozpočet?
Patří ke koloritu politické scény – a je tomu tak patrně nejen u nás, ale i ve všech zemích, kde mají parlament, který schvaluje návrh státního rozpočtu – že projednávání tohoto dokumentu je příliš často příležitostí k osobní prezentaci mnoha zákonodárců.
Tak tomu bylo před pár dny také v našem parlamentu. Tam jsme slyšeli, že vláda je nezodpovědná, že utrácí v letech prosperity, ačkoliv by měla šetřit a připravovat rozpočet nikoli s deficitem, ale naopak s velkým přebytkem. A to by měl být způsob, jak se připravit na budoucí roky, kdy nemusí být tak dobře…
Je to vždycky taková hezká – jak se říká – hraběcí rada. Většina těchto hlasatelů přebytkového rozpočtu totiž zpravidla vzápětí předloží návrh, co všechno by přesunula mezi jednotlivými rozpočtovými kapitolami. Je příznačné, že tak mnozí učiní bez hlubší znalosti detailu takové kapitoly a ani jim nevadí, že by to mohlo vést k růstu výdajů.
O to zajímavější pak byla reakce těchto příznivců rozpočtových přebytků, když zjistili, že rozpočet za minulý rok skončil v přebytku 2,9 mld. Kč. A jen pro ilustraci základních čísel uveďme, že celkové příjmy státního rozpočtu dosáhly 1403,9 mld a výdaje 1401 mld. A zatím ještě nebyla uvedena další čísla, která z toho nevyhnutelně vyplývají – totiž, že celkové veřejné finance – včetně rozpočtů samospráv a zdravotního pojištění – skončí ještě daleko větším přebytkem – třetí rok po sobě.
Ale to se dozvíme až mnohem později. Teď se to nehodí. Bylo to evidentně velké zklamání. Protože teď musíme voličům vysvětlovat, že vláda se moc nesnaží a že to vlastně ani není její zásluha, že je tu rozpočtový přebytek. Mimochodem – zemí s rozpočtovým přebytkem, které snižují svoji celkovou zadluženost, v EU moc není. Ale to teď není důležité – politický a zejména mediální mainstream potřebuje rozehrát story o špatně hospodařící vládě atd.
Euforie z dobrých výsledků byla možná i příčinou zajímavého vyjádření ministryně financí, když uvedla, že ministerstvo bylo zaskočeno růstem příjmů z daně fyzických osob, kde ministerstvo údajně čekalo růst jen o 6 %, a ve skutečnosti daň vzrostla o 14 %. Jenomže pohled do dat o plnění státního rozpočtu ukazuje, že v rozpočtu byl zapsán růst daně z příjmů fyzických osob právě o 14 %. Trochu faux pas, ale může se to stát…
Nás by však v této souvislosti mělo zajímat něco jiného – příjem daně z příjmů za zaměstnance (dříve označovaná jako závislá činnost a dnes za tzv. plátce) se nepodařilo podle rozpočtu naplnit – sice o jen o jednu desetinu procenta, ale přece jen za situace vysokého růstu mezd a platů – je to zvláštní resp. ministerstvo počítalo s ještě větším růstem.
Je to však problém spíše pro budoucnost, protože rozpočet na rok 2019 musí počítat i s tím, že vzrostou výdajové paušály pro OSVČ, a tedy inkaso této daně za OSVČ nevyhnutelně absolutně poklesne. Přitom již letos vzrostly za konjuktury daně od OSVČ jen o necelá 3 %. To se pak projeví v celkovém růstu o daně z příjmů fyzických osob a může tak vytvořit ohnisko napětí v rozpočtových příjmech v letošním roce.
Proč o této dani mluvit? Je to největší přímá daň – tedy závislá na růstu ekonomiky. Při zpomalení ekonomiky její dynamika také klesá – nejen poklesem dynamiky mezd, což v letošním roce asi příliš nehrozí, i když firmy byly zdrženlivější v mzdových nárůstech než stát. Vliv však má také úroveň zaměstnanosti a tam jsme již na vrcholu možností.
Navíc – a to je také důležité – je dnes větší než daň z příjmů právnických osob – tedy daň ze zisku.
Právě zde – v dani ze zisku – by nám neměl uniknout fakt, že – v této době vysoké konjunktury – se nepodařilo téměř o procento naplnit předpoklad rozpočtu. Proč tomu tak je – o tom se zatím moc nediskutuje. A jak to bude dál? I v letošním roce bude její inkaso nižší, než se uvažuje? Vždyť v roce ekonomické konjunktury roste inkaso této daně – meziročně – jen o 2 % – při růstu HDP nominálně o 5 – 6 %. Není to opravdu důvod k zamyšlení? Možná to uvidíme někdy v polovině roku, až budou data o pohybech kapitálu z platební bilance…
Konečně relace daně ze zisku a daně z příjmů fyzických osob ukazuje, že právě občané jsou těmi, na nichž spočívá největší daňové břímě. A tak to bude i v letošním roce.
Snad ještě poznámku k vývoji DPH. I tady celostátní inkaso DPH zůstalo za očekáváním. Ministerstvo to vysvětluje tím, že zatím nebyla spuštěna další etapa EET. Její přínos by tedy byl vyjádřen ve výši necelých 3 mld, o které bylo inkaso DPH nižší oproti rozpočtu? Anebo je její přínos pro inkaso DPH ještě větší, zvážíme-li růst základních agregátů HDP – zatím jsou data jen za tři čtvrtletí – ale vzestup spotřeby byl kolem 7 % nominálně a tedy růst DPH o 8,3 % by svědčil o zlepšení výnosu DPH.
Doufejme, že to tak i je – i když denní praxe nás nejednou přesvědčuje, že se na nemálo místech šidí, nevydávají se stvrzenky atd. Jakoby již prvotní efekt zavedení EET opadl, resp. podnikatelé se již naučili v tomto systému „chodit“.
Udržet efektivnost výběru DPH by bylo důležité, uvážíme-li, že DPH je rozhodující daňový příjem jak pro státní rozpočet, tak i pro rozpočty samospráv. Právě na ní bude také záviset vývoj rozpočtu v letošním roce, tvoří-li 40 % celkových daňových příjmů.
Zastavme se ještě nad vývojem pojistného na sociální zabezpečení. Je to velká položka rozpočtu kolem 40 % celkových rozpočtových příjmů. To v minulém roce vzrostlo o 10 %, tedy pomaleji než vzrostly daně z příjmu fyzických osob. To také je zjevně důvod, proč plnění tohoto příjmu bylo o 3 % vyšší, než předpokládal rozpočet, a tedy zjevně se zde nepodařilo správně odhadnout vzájemnou dynamiku těchto veličin.
Pro nás je důležitý ještě jeden fakt. V letošním roce bylo dosaženo přebytku důchodového účtu kolem 15 mld Kč. Pojistné na důchody dosáhlo 456 mld a výdaje na důchody vč. nákladů na správu zhruba 440 mld. Tedy bylo dosaženo přebytku důchodového účtu.
Proč o tom hovořit? Jedna z myšlenek, která se nakonec dostala i do vládního prohlášení, hovoří o záměru dosáhnout oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu. Motivace tohoto záměru je v podstatě jasná. Mít přehled o tom, jaké prostředky jsou vybírány na důchodové pojištění a jak jsou tyto prostředky spravovány, tedy kde je alokován přebytek důchodového účtu.
V tomto případě jde o to, jak se tyto prostředky zhodnocují či zda vůbec se zhodnocují, zda se za ně např. nakoupí státní dluhopisy s výnosem 2 %, nebo jsou alokovány jinak. Dosavadní praxe je zjevně taková, že jsou součástí státního rozpočtu, ale bez jakéhokoli zhodnocení. Je to jen virtuální účet – tyto peníze se sice nikam neztratí, ale obecný přehled o nich není. A přitom by to bylo tak nutné, aby to také politici – opoziční či koaliční – věděli. Možná by je pak přešly některé jejich nápady, jak utrácet.
Bylo by to důležité také za situace, kdy je deficit na důchodovém účtu, aby bylo jasno, jak se na krytí schodku bude podílet státní rozpočet. A také zde by bylo dobré, aby na to veřejnost viděla.
Ale toho se asi v tomto volebním období již nedočkáme. Najednou má tato myšlenka mnoho odpůrců. Proč asi? Snad příští generace pochopí…
Na závěr snad ještě jeden postřeh, nemáme-li hovořit přímo o varování. Rozpočet za minulý rok dopadl dobře. Ale bylo to především proto, že mimořádně vzrostly kapitálové příjmy. Jen se podívejme dobře na tyto relace – kapitálové výdaje v rozpočtu byly rozpočtovány na úrovni 93 mld. a dosáhly 120 mld. Kapitálové příjmy pak byly uvažovány ve výši 107 mld a ve skutečnosti – vlivem příjmů z EU, které kryjí předchozí výdaje na evropské programy – byly 165 mld. Celkový vliv na rozpočet se z původních 14 mld plus zlepšil na 45 mld plus.
Podobná operace zlepšující saldo rozpočtu proběhla v sociálních příjmech. Rozpočet uvažoval o příjmech ve výši 497 mld a ve skutečnosti bylo dosaženo 513 mld. Přitom výdaje sociální měly být 561 mld a byly dokonce menší 556 mld. Z deficitu 64 mld byla skutečnost nižší o 20 mld tj. deficit byl jen 43 mld.
Těmito operacemi a ještě dalšími vlivy se podařilo překlenout původně uvažovaný deficit státního rozpočtu ve výši 50 mld (názorně – zlepšení v kapitálových příjmech o 30 mld a zlepšení v sociálních příjmech o další 20 mld eliminovalo uvažovaný deficit).
Toto zamyšlení či spíše varování by mělo směřovat především k letošnímu roku. Letošní rozpočet je velmi ambiciózní, zcela nepochybně velmi napjatý především v příjmech. Jak jsme viděli výše, pak základní daňové příjmy byly i při rychlé dynamice ekonomiky nejednou nižší než se uvažovalo. Česká ekonomika evidentně zpomaluje. Tak doufejme, že se letos podaří zachovat základní proporce rozpočtu a že nebude hůře…