Kolem 45 tisíc lidí zmizelo beze stopy v době občanského konfliktu v zemi. Pátrání po zmizelých neskončilo především pro jejich rodiny.
V občanské válce v Guatemale, která trvala celkem 36 let (1960-1996), zmizelo podle odhadů více než 45 tisíc lidí. Na konci srpna si země připomněla Den zmizelých, na který se zaměřila reportáž televize Al Jazeera.
Komise OSN odhadla, že v guatemalské válce zemřelo celkem 200 tisíc lidí a 45 tisíc jich zmizelo beze stopy. Více než 80 % obětí války byli civilisté indiánského původu. Podle odhadů komise 90 % válečných krutostí způsobila armáda, a to včetně stovek masakrů a aktů genocidy. 30. srpen je Mezinárodním dnem obětí násilného zmizení.
Pro rodiny těch, kteří beze stopy zmizeli a nikdo neví o jejich dalších osudech, je každý den dnem, kdy jim jejich blízcí chybějí. „Bolest nikdy nekončí“, říká Christina Yaqui, jejíž manžel byl násilně odvlečen v roce 1982 a od té doby o něm nikdo nic neví. Christině tehdy bylo 19 let.
Právě začátek 80. let byl pro Guatemalu dobou těch nejhorších krutostí. Zemi vládla vojenská diktatura, to ale neznamenalo, že by se Yaqui a mnoho dalších žen, jejichž muži zmizeli, nezačaly organizovat. V roce 1984 vznikla v Guatemale Skupina vzájemné podpory, která se dnes snaží především o to, aby v zemi začala fungovat komise, která by vyhledávala oběti zmizení. Byla založena pracovní skupina, která spolu s dalšími organizacemi tento cíl prosazuje. Podle jejího představitele Daniela Alvarada toho stát pro nalezení zmizelých mnoho nedělá – zákon, který by nalezení zmizelých umožnil, byl parlamentu předložen v roce 2007, v roce 2016 prošel druhým čtením a od té doby čeká na další projednání.
Zákon má podporu ze strany organizací pro lidská práva, podpořil ho i guatemalský ombudsman, přesto zůstává i nadále v parlamentu zablokován.
Nevládní organizace jako Nadace forenzní antropologie Guatemaly využívají od roku 1992 forenzní vědu k identifikaci obětí masakrů. Od roku 2004 se ale zaměřují i na hledání zmizelých lidí. Využívá se tak poznatků forenzní antropologie, archeologie a genetiky. Celkem už došlo k exhumaci 8 889 pozůstatků, z nichž asi 2000 jsou lidé, kteří zmizeli. 1 620 obětí bylo nalezeno přímo ve vojenských oblastech. Například na vojenské základně vzdálené asi 170 km od hlavního města země bylo exhumováno celkem 565 lidí, včetně 90 dětí. Na této základně bylo během vojenského konfliktu středisko detence, mučení a popravování lidí.
Nadace forenzní antropologie Guatemaly není financována státem a udržuje si kompletní autonomii. Podle slov jejího šéfa Fredyho Peccerelliho stát práci nadace nekomplikuje a nebrání jí, spíše ji zcela ignoruje.
Práce nadace při exhumacích a identifikaci DNA obětí je klíčová pro důkazní řízení před guatemalskými soudy v případech obvinění vojáků nebo členů polovojenských jednotek.
V roce 2016 byli například zatčeni vysocí armádní důstojníci v souvislosti s obviněním ze zločinů proti lidskosti. Byl ale předložen návrh zákona o amnestii, který by mohl znamenat jejich osvobození.
Zákon o národním usmíření (obecně nazývaný zákon o amnestii) by přinesl širokou amnestii zločinů proti lidskosti z doby občanské války. Zákon už prošel dvěma ze tří požadovaných čtení v parlamentu a vyvolává protesty ze strany přeživších, rodin obětí i organizací pro lidská práva. Navíc i ústavní soud země a Meziamerický soud pro lidská práva doporučily zákon uložit k ledu. Jeho zastánci se však nevzdávají, o jeho prosazení se opět pokusili v srpnu a dá se očekávat, že později se o to pokusí znova. Peccerelli říká, že skupina, která zákon prosazuje, jsou lidé spojení se zločinci a s těmi, kteří chtějí tyto jejich zločiny zamlčet. Nadějí je podle něj, že rodiny zmizelých se stále o nalezení spravedlnosti zasazují a bojují o ni.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.