Veronika Sušová-Salminen glosuje projevy neoliberálního malthusiánství v kontextu pandemie.
Německá veřejnoprávní televize ARD odvysílala asi dvě minuty dlouhé video herce Christiana Brandese, který v něm (zřejmě satiricky) komentoval pandemii koronaviru a její pozitivní dopady na planetu. Obsah videa se ale dá stěží brát humorně, protože v kontextu dneška představuje nápady, které otevírají stavidla něčemu, co bychom mohli nazvat neoliberální Malthus natřený nazeleno (případně něčemu horšímu).
Video posouvá diskuzi o nepochybné ekologické krizi, kterou vytvořil systém zvaný kapitalismus, do roviny, ze které mrazí. „Žertovnou“ formou se v něm říká, že koronavirus je „spravedlivý“, protože „Vymete staré, ale mladí lidé infekci bez námahy přežijí. Generace 65+ naši planetu poslední půlstoletí devastovala.“ Panu Brandesovi táhne na 40 (zřejmě si nevšiml, že koronavirus nepřežívají i mnohem mladší) a doufám pevně, že žije životem ekologického mnicha a na devastaci se vůbec nijak nepodílí, na rozdíl od nás všech. Koronavirus je podle něj vlastně „požehnání“, protože povede k zelené planetě.
Video se tak přihlásilo k myšlenkovému světu anglického ekonoma Thomase Roberta Malthuse, který na konci 18. století sledoval vztahy mezi velikostí či růstem populace a zemědělskými zdroji. Podle Malthusova mínění se počet populace „samoreguloval“ prostřednictvím jevů, jakými byly například hladomory nebo epidemie (případně války).
Jeho myšlenkami se o něco později inspiroval jiný Angličan, Charles Darwin, který pak přinesl mimo jiné teorii „přirozeného výběru“, která byla později bohužel převedena z biologické teorie do politické sféry a její realizace se mimo jiné ujali němečtí nacisté. Heslo silnější (mladší) přežije a slabší (starší) umře se nyní v německé televizi považuje za „spravedlnost“, která pomůže planetě Zemi.
Vlastně by to bylo pohodlné řešení pro lidi jako Brandes. Méně lidí by pak mohlo vesele pokračovat v dosavadním modelu, protože jiný model si nikdo z nich ani představit nedovede a pokrok se pro ně scvrknul do podoby nové aplikace pro chytrý mobil. Koupil by se čas a všichni by se utěšovali, že planeta byla vlastně zachráněna vlastní moudrostí.
Brandesova generace by pak mohla hezky v klidu čekat, dokud jejich děti nepřijdou s podobným nápadem – vyřešit třeba jiný sociální problém tím, že starší generaci, kterou už stejně nikdo nepotřebuje a nikoho přece nezajímá, pošle na věčnost nějakým jiným „přirozeným“ způsobem. Proč ne? Bude to vlastně také „spravedlivé“…
Je s podivem, že slovo solidarita je dnes skloňováno kdekým a ve spojení s kde čím, aby se ukázalo, že je naprosto vyprázdněné. Neoliberalismus za posledních 40 let obsah slova solidarita vyluxoval. Úspěšně se mu to podařilo také v případě mezigenerační solidarity, kterou znaly už zemědělské společnosti v Evropě. Staří lidé šli na výminek, nikoliv na pověstnou kru. Staří už sice nemohli stát za pluhem, ale všichni si uvědomovali, že žijí také z jejich práce. Že grunt dostali díky práci těch před nimi. Proto také instituce výminku existovala.
Mezigenerační solidarita byla základem moderního sociálního státu, který byl ovšem během posledních 40 let celkem úspěšně demontován. Vrchol demontáže představuje rozpad mezigeneračních vztahů ve společnosti. Tohle už není klasická generační rebelie. Je to něco úplně jiného. Je to představa, že vlastně nikomu nic nedlužíme. Jsme tu jen za sebe a pro sebe. Být starý se dnes nenosí, jsou to lidé na odpis (kteří navíc představují „problém“ – chtějí po nás nějaký důchod). Nejsou dost „rychlí“, „nechápou“ a často mají „nějaké divné názory“.
Do Německa dorazil trend z neoliberálního divokého Východu, kde například na začátku 21. století důchodcům zcela otevřeně (v Lotyšsku) vysvětlili, že si slušný důchod nezaslouží, protože žili za komunismu a nic nevybudovali.
Generace 65+ sice pomohla svým dílem postavit poválečné Německo na nohy, ale koho to dnes zajímá. Zelený neoliberalismus vidí spravedlnost ve vyšší úmrtnosti na koronavirus mezi staršími lidmi, kteří prý nesou hlavní vinu (typické hledání individualizovaného viníka) za devastaci planety. V lepším případě je to hodně špatný vtip, v tom horším cesta do pekel.