K válce v Kosovu přispěla Daytonská smlouva o Bosně, neboť v rámci Daytonské konference v listopadu 1995 se mělo jednat o řešení Kosova, což Srbové odmítli. Následovaly americké sankce do vyřešení kosovského problému.
V září 1996 dojde pomocí Vatikánu po dlouhé době k setkání představitele kosovských Albánců Rugova s Miloševićem a podepisují dohodu o školství v Kosovu, aby se vyhovělo kosovským revoltujícím studentům. Měl to být první vzájemný vstřícný počin. Do toho však přijdou v Srbsku místní volby, ve kterých vyhrála opozice. Vládnoucí klika se ale snaží zuby nehty udržet u moci. Vznikají demonstrace a nikoli pouze kvůli krádeži hlasů, ale kvůli celkové sociálně-ekonomické situaci vyvolané válečným stavem od začátku devadesátých let.
Boje mezi srbskou vládou a demonstranty trvají 117 dní, když velkou roli v nich hrají studenti a opozice. Kosovský disident Adem Demaći využívá situace a posílá dopis srbské opozici k podpoře a jednání o Kosovu. Čtení dopisu před demonstranty v Bělehradě se setkává s pozitivní reakcí. Představitele opozice překvapí pozitivní odezva na výzvu o minutu ticha za zabitého kosovského učitele. Je to jediná světlá epizoda ve vztazích mezi Kosovem a Srbskem. Ukazuje se, že určitých jiných politických okolnostech je možný dialog a nemuselo dojít ke krveprolití a bombardování.
V Srbsku urovnává situaci po volbách OBSE a vzniká chvíle příměří. Dokonce na summitu balkánských zemí na Krétě v listopadu 1997 se setkává Milošević a albánský premiér Fatos Nano. Je to vrcholná a historická schůzka jugoslávského představitele s albánským po padesáti letech.
Jde o zdánlivý smír, neboť Srbům zůstává v paměti útok z dubna 1996 organizace UÇK, při kterém přišlo o život pět Srbů. Účet za útok se tak promítne v dalších volbách tentokrát do parlamentu v roce 1997, kdy vítězí krajní pravice a krajní levice. Opozice volby bojkotovala. Za následek to mělo tvrdý kurz Srbska a přerušení dialogu s představiteli Kosova. Začala kampaň národnostní mobilizace a homogenizace. Vzniká ideologie nového patriotismu – jakési spojení levičáctví a nacionalismu v boji proti globalismu představovaného NATO a USA.
Reakcí USA v roce 1998 po neúspěšném jednání Richarda Holbrooka v Bělehradě je nová taktika. USA, především Albrightová přichází s tím, že nejde o to, aby Srbsko přijalo určité řešení kosovského problému, ale je nutné srbský režim zničit. Francie, Rusko a některé západoevropské země se snažily organizováním schůzky v Rambouille dát Jugoslávii poslední šanci diplomatickým jednáním. Jejich snahou bylo vyhnout se válce s veškerými tragickými důsledky, které by dopadly na Balkán a Evropu. Bylo zde i vědomí možného zhoršení vztahů s Ruskem. Americký politolog Daniel Jonah Goldhage v článku „A New Serbia – If you rebuild it…“ v časopise New Republic píše o potrestání Srbů stejně jako byli trestáni Němci nebo Japonci. Západ přijímá teorii kolektivní viny a srbofobii. To vede Tonyho Blaira k obhajobě leteckého útoku NATO.
Čtete předchozí díl: Balkánské zápisky: Politika čím hůře, tím lépe. Napětí vyhovuje oběma stranám (Část 1)
Čtěte pokračování č. 3: „ZABRÁNIT DALŠÍMU MNICHOVU“
Článek vydáváme ve spolupráci s webem Balkánské zápisky.