V Libanonu probíhá jedna z nejhorších hospodářských krizí

Libanon se již několik měsíců nebezpečně blíží státnímu bankrotu. V zemi dochází zahraniční měna a s ní i pohonné hmoty, léky a elektřina.

Josep Borrell, vysoký představitel EU pro zahraniční věci, se v sobotu během dvoudenní návštěvy Libanonu setkal s prezidentem Michelem Aúnem a vyčetl libanonským politikům zpoždění při sestavování nového kabinetu po hromadné rezignaci v důsledku výbuchu v bejrútském přístavu v srpnu loňského roku.

Varoval, že EU by mohla uvalit sankce na ty, kdo stojí za politickým patem v Libanonu, který je v současnosti zmítán hospodářskými a politickými nepokoji.

Libanon na cestě k bankrotu

V Libanonu následuje jedna krize za druhou. Nedostatek pohonných hmot je příznakem hospodářské krize, protože země se nebezpečně blíží státnímu bankrotu: libanonská libra, která je již třicet let vázána na kurz dolaru, ztratila přibližně 90 % své hodnoty. K tomu je třeba připočíst pandemii a mohutný výbuch v přístavu v Bejrútu v srpnu 2020, při němž přišlo o život více než 200 lidí. Čtyři z deseti Libanonců jsou bez práce, mnoho podniků již muselo ukončit činnost a lidé nemají kvůli hospodářské krizi přístup ke svým úsporám.

Libanon musí pohonné hmoty dovážet. Na to však zemi chybí devizové prostředky, všechny rezervy jsou stejně vyčerpané. A bez paliva nemohou elektrárny fungovat. Z tohoto důvodu (a také kvůli rozbujelému nepotismu a špatnému hospodaření) je také nedostatek elektřiny. Dokonce i online výuka plánovaná v pandemii je často problémem, protože internet neustále selhává.

Krize je domácího původu, říká Borrell

„Krize v Libanonu nepřišla ze zahraničí nebo z vnějších faktorů. Je to domácí krize, kterou jste si způsobili sami, a její důsledky pro obyvatelstvo jsou hrozivé: 40% nezaměstnanost a více než polovina obyvatel žije v chudobě. Libanonské vedení musí převzít odpovědnost a bez dalšího odkladu přijmout nezbytná opatření. Musí být sestavena vláda a okamžitě provedeny klíčové reformy,“ řekl Borrell během své návštěvy.

Libanonská finanční a hospodářská krize se pravděpodobně zařadí mezi deset, možná tři nejzávažnější krize na světě od poloviny 19. století, uvedla na svém webu Světová banka.

K tomuto závěru dospěl Libanonský ekonomický monitor (LEM) z jara 2021, v němž je libanonská krize srovnávána s nejzávažnějšími globálními krizemi, které v období 1857–2013 pozorovali Reinhart a Rogoff. HDP Libanonu se totiž propadl z téměř 55 miliard dolarů v roce 2018 na odhadovaných 33 miliard dolarů v roce 2020, přičemž HDP na obyvatele v dolarech klesl přibližně o 40 %. Takto brutální a rychlý pokles je obvykle spojen s konflikty nebo válkami. Ještě předtím Světová banka dlouhodobě označila Libanon za stát s „nestabilitou, konflikty a násilím“, a proto hrozí, že v důsledku neutěšených socioekonomických podmínek dojde k systémovému selhání státu s regionálními a potenciálně i globálními důsledky.

To ilustruje rozsah hospodářské deprese, kterou země prochází, a vzhledem ke katastrofální záměrné politické nečinnosti bohužel není na obzoru žádný jasný bod obratu.

Sociální dopady krize, které jsou již nyní hrozivé, by se mohly rychle stát katastrofálními; více než polovina obyvatel se pravděpodobně nachází pod hranicí chudoby. Libanon s historií občanských válek a konfliktů čelí reálnému ohrožení svého již tak křehkého sociálního míru.

Vývoj reálného HDP Libanonu (v %) za období 1992 až 2020. Z grafu vyplývá, že pokles reálného HDP začal v roce 2018 a prudce se zrychlil v roce 2020. Zdroj: zpráva Světové banky.

Stížený přístup k vodě a zdravotní péči

Z telefonických průzkumů, které na konci roku 2020 provedl Světový potravinový program, vyplynulo, že 41 % domácností hlásilo problémy s přístupem k potravinám a dalším základním potřebám. Podíl domácností, které měly potíže v přístupu ke zdravotní péči, vzrostl z 25 % (červenec-srpen) na 36 % (listopad-prosinec). Mezi respondenty vzrostla také míra nezaměstnanosti, a to z 28 % v únoru (před zahájením programu COVID) na téměř 40 % v listopadu-prosinci, uvádí se v podrobné zprávě Světové banky.

V roce 2020 byly vodohospodářské podniky svědky vážného vyčerpání zásob, příjmů a finančních a lidských zdrojů a zároveň byly postiženy rostoucí spirálou nákladů. V důsledku snížených dodávek vody v roce 2020 se lidé museli více spoléhat na jiné nákladnější a méně pohodlné alternativy vody, jako jsou cisterny s vodou a balená voda, jejichž ceny prudce vzrostly.

Rozpad hygienických služeb hrozí zintenzivněním šíření nemocí přenášených vodou, což má nepříznivý dopad na již tak zranitelné veřejné zdraví.

Hrozí odliv mozků

Vlivem složitých krizí se libanonské školství ocitlo pod velkým tlakem. Nárůst míry chudoby vede k odlivu studentů ze soukromých do veřejných škol – jen v letošním roce to bylo 54 000 studentů (11 % studentů veřejného sektoru) – a také k vyššímu počtu studentů, kteří zanechávají studia, zejména z nejvíce marginalizovaných domácností. Navíc nedávné uzavření škol v důsledku pandemie COVID-19 stálo studenty „ztracený rok“ učení.

Libanon čelí nebezpečnému vyčerpání zdrojů, včetně lidského kapitálu, neboť odliv mozků se stává stále zoufalejší možností. Je stále pravděpodobnější, že vysoce kvalifikovaná pracovní síla využije potenciální příležitosti v zahraničí, což pro zemi představuje trvalou sociální a ekonomickou ztrátu.

Rekordní inflace

Množství krizí, které postihují Libanon, bude mít pravděpodobně stále větší dopad na chudobu. Po více než deseti letech, kdy se průměrná roční inflace pohybovala v jednociferných číslech, se v roce 2020 nafoukla na 84,3 %, přičemž jen průměrná inflace potravin vzrostla v průběhu roku 2020 o rekordních 254 %. Roční míry plně neodrážejí rychlý nárůst měsíční inflace, kdy meziroční míra inflace dosáhla v prosinci 2020 146 %, přičemž odpovídající míra inflace potravin přesáhla 400 %. Růst potravinové inflace je obzvláště znepokojivý, protože spotřeba potravin tvoří větší část výdajů chudších domácností.

Ve městech po celém Libanonu propukly rozhořčené demonstrace, které protestují proti znehodnocení místní měny a s tím spojené velmi vysoké míře inflace, jakož i proti obecným hospodářským a politickým podmínkám. Ačkoli počet těchto demonstrací nebyl velký, byly rozšířeny po celé zemi a přerušily důležité silnice a dálnice, čímž způsobily značné narušení provozu. Novějším jevem byly potyčky v supermarketech a rozzlobené protesty venku kvůli přístupu k dotovaným produktům.

Nestabilní situace dále umožňuje parazitickým skupinám, které mohou mít zlovolnější povahu, uzurpovat si legitimní nespokojenost obyvatelstva a vytvářet tak vážné bezpečnostní důsledky. K tomu přistupuje dlouhodobá sektářská roztříštěnost Libanonu.

Téma dlouhodobě sledujeme. Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.