Nedělní seriál Jana Schneidera věnovaný jazzové hudbě dnes pokračuje dalším dílem, a dnes je protikovidový.
Nejen na protikovidové uklidnění se doporučuje poslech Erika Satieho. Dnes je čistě pro potěchu ducha podáván pianistou Malem Waldronem. Zde je ke slyšení první a zde druhá z úchvatných Trois Gymnopédies, v nichž Waldrona doprovází kontrabasista Reggie Workman.
Jihoafrický jazzový pianista Abdullah Ibrahim složil hudbu k filmu Claire Denisové „S’en fout la mort“ (No fear, no die, neboli Kašlat na smrt). Byl to rok 1990 a jeden kritik toto dílo přirovnal k hudbě Duka Ellingtona k filmu Otto Premingera „Anatomy of a murder“ z roku 1959. Dovolím si předložit jako ochutnávku skladbu „Calypso Minor“, kde po velmi neobvyklém začátku zazní autorův klavír, dávkovaný téměř homeopaticky. Významným rysem skladby je střídání pasáží tenorsaxofonových (Ricky Ford) a trombónových (Frank Lacy), to vše nad výtečnou basou Bustera Williamse, čímž autor dosáhl efektu, který skutečně evokuje nálady mistrovských Ellingtonových aranžmá.
Využiji ještě délky zimních večerů a nabídnu specialitku (The Ritual Trio), která pochopitelně nemusí být po chuti každému, a já to pochopím, protože „africký“ spodek této skladby (kontrabas Malachi Favors, perkuse Kahil El’Zabar) je poměrně neatraktivní až chvílemi docela fádní. Nicméně skladatel a saxofonista Ari Brown to zaranžoval úmyslně, aby nad tím vyniklo jeho dlouhé sólo. Ale jaké! Potěšilo mě, že jen nemnoho si vypomáhá extrémními polohami. Nemá to ale zapotřebí, protože jeho sólo je plné nápadů a melodií. Řeknu to ještě jinak: on Ari Brown nehraje na saxofon, on vypráví příběh, procítěný monolog protkaný mnoha anekdotami a dialogy. Zkuste si to jeho sólo poslechnout jako svého druhu mluvenou řeč. Dojem se vám potvrdí v závěru skladby, kdy dojde k dialogu mezi hlasem bubeníka a zvukem saxofonu. Tady to je: Where Do You Wan‘t To Go.
A jelikož nejlepší vakcínou proti kovidu je humor, zde je podávána první dávka a redakce !argumentu vám na požádání vystaví potvrzení (v případě důvěryhodného svědectví o nezanedbatelné intenzitě vašeho smíchu, což ovšem může být nahrazeno nikoliv zanedbatelným sponzorským darem). Zde je ta vakcína:
Telefonuje Šlojme svému rabínovi: – Rebe, jsem už druhý týden doma v karanténě, a to už potřetí, protože ve firmě řádí kovid. Co mám dělat, už mi z toho haraší!? – Rabín na to: Mně budeš něco povídat, já jsem na tom stejně. Být zavřený doma s mladou paní a nikam nesmět, to je pěkná otrava, co? Ale něco ti poradím. Začni pozorovat věci kolem sebe, kterých by sis normálně nevšiml. – No to je prima nápad, rebe! A co třeba na začátek? – No například já jsem zjistil takovou zajímavou věc, o níž jsem vůbec neměl tušení. Představ si, že v jednom balíčku rýže je 7658 zrnek – zatímco v druhém 7685!