Věra Beranová nabízí recenzi výstavy malíře, sochaře a ilustrátora Františka Skály.
Takto dvojznačně je nazvaná poslední tvorba Františka Skály, vystavená v Galerii Václava Špály na pražské Národní třídě. Současná výstava zachycuje v podstatě poslední tři roky autorovi intenzivní práce. Návštěvník je obklopen zvláštním světem, který je jakoby vysloven jedním dechem. V názvu je obsaženo to podstatné: Obrazy ze mě – tedy autora, Františka Skály, zároveň obrazy země, půdy, prostředí, krajiny. Tedy aspoň tak to pochopila autorka tohoto textu.
Představa země (půdy) je vyjádřena barevností, kde dominuje v různých variantách okrová. Země v autorově vidění má však také svou zabydlenou podobu. Jsou to různě viděné figury, figurální kompozice, fungující jako symboly, často ve fragmentární podobě. Mnohé návštěvníky výstavy možná napadne i jistá podobnost s jeskynními malbami z Tassili a také skalními obrazy australských Aboriginců. Právě zde můžeme hledat autorovu jedinečnou inspiraci, kdy v roce 2019 procestoval Austrálii. Inspirovala ho nejen krajina a kultura původních obyvatel, ale k vlastní tvorbě ho také přivedly tradiční výtvarné prostředky původních obyvatel, což byly barevné hlinky, které si mimo svých výtvarných zážitků také dovezl. Barevná paleta těchto hlinek má rozpětí od různých tónů žluté až k červenému okru. Nepoužil však jen tyto cizokrajné pigmenty, ale dal se také do hledání a sběru v naší krajině, včetně Slovenska. Různým vrstvením těchto hlinek pak dosáhl i jiné barevnosti, avšak dominantní, především ve vstupní místnosti. V dobře prosvětlené Galerii Václava Špály převládá právě ta okrová. To je snad první pohled na současnou tvorbu Františka Skály, malíře, sochaře, ilustrátora, ale také hudebníka a tanečníka. Skála se v posledním období vrací k malbě, a tak i tento klasický výtvarný projev je jedinečný, podobně jako jeho další (a velmi četné) umělecké aktivity.
Kdybychom se měli zastavit u těch nejznámějších událostí v bohatém koloběhu životní pouti Františka Skály, bylo by to jistě studium řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech 1971–1975; dále studoval televizní a filmovou grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Byl zakládajícím členem skupiny Tvrdohlaví, člen divadla Sklep, byl jedním z prvních nositelů Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1991, člen několika hudebních skupin a dalších možných organizací.
Návštěvníka současné výstavy zaujme především již vzpomínaná barevnost, formátová různost a jedinečná technika, kombinace pigmentu, pastelu, akrylu na plátně, dost často netradičních formátů. Vystavené obrazy „hovoří“ v podstatě stejnou řečí. Témata, podpořena popiskami, jsou však velmi různá. Od těch relativně konkrétních, jako například velkoformátový Na horní louce po například plátno s názvem: Prosebník, Světlonoš, Po maturitě. Z dalších pastelů s pigmentem je zajímavý Pták, muž, pes – možná, že svým tématem připomíná některým návštěvníkům amerického umělce Keitha Haringa.
Když hledáme, co spojuje současná vystavená díla Františka Skály, je to nejen barevnost, ale především jistá poetická abstrakce. U některých obrazů máme dojem krajiny viděné shora, evokující mapu bájné země. Nejde však jen o bájné krajiny, ale také například barevné štíty, stylizovaná kopí, evokující pravěké či primitivní zbraně. Návštěvníka určitě upoutá také soubor pěti ženských aktů, relativně realisticky viděných žen různých ras. Zde je barevnost širší, představující různorodost ženské krásy.
Výstava v Galerii Václava Špály jistě zaujme nejen tradiční návštěvníky, ale také množství kolemjdoucích procházejících Národní třídou.
Výstava Františka Skály v Galerii V. Špály potrvá do 8. května 2022.