V posledních několika letech se skupiny států s podobnými strategickými zájmy na Zemi spojily, aby podpořily své zájmy ve vesmíru.

I v dobách pozemních konfliktů byl vesmír historicky arénou spolupráce mezi národy. Trendy v posledním desetiletí však naznačují, že se povaha spolupráce ve vesmíru mění, a důsledky ruské invaze na Ukrajinu na tyto změny upozornily.

Jsem odbornice na mezinárodní vztahy, která studuje rozložení moci ve vesmíru – kdo jsou hlavní hráči, jaké mají schopnosti a s kým se rozhodují spolupracovat, napsala Svetla Ben-Itzhak pro The Conversation. Někteří vědci předpovídají budoucnost, v níž budou jednotlivé státy usilovat o různé úrovně dominance, zatímco jiní předpokládají scénář, v němž komerční subjekty spojí národy.

Věřím však, že budoucnost může být jiná. V posledních několika letech se skupiny států s podobnými strategickými zájmy na Zemi spojily, aby podpořily své zájmy ve vesmíru, a vytvořily to, čemu říkám „vesmírné bloky“.

Od vesmírného úsilí pod vedením státu ke spolupráci

Během studené války dominovaly vesmírným aktivitám USA a Sovětský svaz. Navzdory napětí na zemi jednaly obě strany opatrně, aby nevyvolávaly krize, a dokonce spolupracovaly na řadě projektů ve vesmíru.

S tím, jak stále více zemí rozvíjelo své vlastní kosmické agentury, vzniklo několik mezinárodních skupin pro spolupráci. Patří mezi ně Úřad OSN pro kosmické záležitosti (UNOOSA – United Nations Office for Outer Space Affairs), Výbor OSN pro mírové využívání vesmíru (COPUOS – United Nations Committee on the Peaceful Uses of Outer Space) a Poradní výbor pro kosmické datové systémy (CCSDS – Consultative Committee for Space Data Systems).

V roce 1975 založilo deset evropských zemí Evropskou kosmickou agenturu (ESA – European Space Agency). V roce 1998 se USA a Rusko spojily při budování Mezinárodní vesmírné stanice, kterou nyní podporuje 15 zemí. Tyto nadnárodní podniky byly zaměřeny především na vědeckou spolupráci a výměnu dat.

Vznik vesmírných bloků

Evropskou kosmickou agenturu, která nyní sdružuje 22 států, lze považovat za jeden z prvních kosmických bloků. Výraznější posun směrem k tomuto typu mocenské struktury lze však pozorovat až po skončení studené války. Země, které měly společné zájmy na zemi, se začaly sdružovat za účelem realizace specifických cílů misí ve vesmíru a vytvářet vesmírné bloky.

V posledních pěti letech vzniklo několik nových vesmírných bloků s různou úrovní vesmírných schopností. Patří mezi ně Africká kosmická agentura s 55 členskými státy, Latinskoamerická a karibská kosmická agentura se sedmi členskými státy a Arabská kosmická koordinační skupina s 12 členskými státy Blízkého východu.

Tato uskupení umožňují státům úzce spolupracovat s ostatními státy ve svých blocích, ale bloky si také vzájemně konkurují. Příkladem takové konkurence jsou dva nedávné vesmírné bloky – Dohody Artemis a Čínsko-ruská lunární dohoda.

Závod na Měsíc

Dohody Artemis byly zahájeny v říjnu 2020. V jejich čele stojí USA a v současné době je jejich členem 18 zemí. Cílem skupiny je návrat lidí na Měsíc do roku 2025 a vytvoření řídicího rámce pro průzkum a těžbu na Měsíci, Marsu a dalších planetách. Cílem mise je vybudovat na jižním pólu Měsíce výzkumnou stanici s podpůrnou lunární stanicí nazvanou Gateway.

Podobně se v roce 2019 Rusko a Čína dohodly na spolupráci při misi, která má do roku 2026 vyslat lidi na jižní pól Měsíce. Cílem této společné čínsko-ruské mise je také nakonec vybudovat měsíční základnu a umístit na oběžnou dráhu Měsíce vesmírnou stanici. To, že tyto bloky nespolupracují na uskutečnění podobných misí na Měsíci, naznačuje, že strategické zájmy a soupeření na zemi se přenesly do vesmíru.

K Dohodám Artemis se může připojit kterýkoli stát. Rusko a Čína – spolu s řadou svých spojenců na Zemi – tak však neučinily, protože někteří vnímají dohody jako snahu rozšířit mezinárodní řád ovládaný USA do vesmíru. Podobně Rusko a Čína plánují otevřít svou budoucí lunární výzkumnou stanici všem zájemcům, ale žádná země Dohody Artemis o ni neprojevila zájem. Evropská kosmická agentura dokonce přerušila několik společných projektů, které plánovala s Ruskem, a místo toho rozšiřuje partnerství s USA a Japonskem.

Dopad vesmírných bloků na zemi

Kromě snahy o získání moci ve vesmíru využívají státy vesmírné bloky také k posílení svých sfér vlivu na zemi. Jedním z příkladů je Asijsko-pacifická organizace pro vesmírnou spolupráci (APSCO – Asia-Pacific Space Cooperation Organization), která vznikla v roce 2005. V jejím čele stojí Čína a jejími členy jsou Bangladéš, Írán, Mongolsko, Pákistán, Peru, Thajsko a Turecko.

Zatímco jejím hlavním cílem je vývoj a vypouštění družic, hlavním cílem organizace je rozšířit a normalizovat používání čínského navigačního systému BeiDou – čínské verze GPS. Země, které tento systém používají, by se mohly stát na Číně závislými, jako je tomu v případě Íránu.

Úloha soukromých kosmických společností

V posledním desetiletí došlo k obrovskému nárůstu komerčních aktivit ve vesmíru. Někteří vědci proto vidí budoucnost vesmírné spolupráce ve sdílených komerčních zájmech. V tomto scénáři vystupují komerční subjekty jako prostředníci mezi státy, které se sdružují za konkrétními komerčními projekty ve vesmíru.

Je však nepravděpodobné, že by komerční podniky určovaly budoucí mezinárodní spolupráci ve vesmíru. Podle současného mezinárodního vesmírného práva je každá společnost, která působí ve vesmíru, prodlouženou rukou (a pod jurisdikcí) vlády svého domovského státu.

Převaha států nad společnostmi ve vesmírných záležitostech se výrazně projevila na příkladu ukrajinské krize. V důsledku státem uvalených sankcí mnoho komerčních kosmických společností přestalo s Ruskem spolupracovat. Vzhledem k současnému právnímu rámci se zdá být nanejvýš pravděpodobné, že pravidla ve vesmíru budou i nadále diktovat státy – nikoli komerční subjekty.

Prostorové bloky pro spolupráci nebo konflikt

Domnívám se, že v budoucnu budou státní formace (například vesmírné bloky) sloužit jako hlavní prostředek, jehož prostřednictvím budou státy prosazovat své národní zájmy ve vesmíru i na zemi. Spojení států do vesmírných bloků přináší mnoho výhod. Vesmír je náročný, takže sdružování zdrojů, pracovních sil a know-how dává smysl. Takový systém však s sebou přináší i neodmyslitelná nebezpečí.

Historie nabízí mnoho příkladů, které ukazují, že čím pevnější jsou spojenectví, tím větší je pravděpodobnost vzniku konfliktu. Rostoucí rigidita dvou aliancí – Trojspolku a Trojdohody – na konci 19. století je často uváděna jako klíčový spouštěč první světové války.

Zásadním poučením je, že pokud stávající vesmírné bloky zůstanou flexibilní a otevřené všem, spolupráce bude vzkvétat a svět se může vyhnout otevřenému konfliktu ve vesmíru. Zachování zaměření na vědecké cíle a výměnu mezi vesmírnými bloky i uvnitř nich – při současném udržení politické rivality na uzdě – pomůže zajistit budoucnost mezinárodní spolupráce ve vesmíru.

O autorce: Svetla Ben-Itzhak (odborná asistentka Vesmírného semináře a mezinárodní bezpečnosti na Air War College. Před svým současným působením mnoho let vyučovala na Kansaské státní univerzitě).

Zdroj: The Conversation, „Space Blocs: The future of international cooperation in space is splitting along lines of power on Earth“ (21.04.2022)

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Vesmírné bloky: Budoucnost mezinárodní spolupráce ve vesmíru se štěpí podle mocenských linií na Zemi