Neděle patří už tradičně jazzové hudbě a Janu Scheiderovi, který pro všechny zájemce a milovníky jazzu připravil další pokračování hudebního průvodce.
Trumpetista Charles Tolliver hraje svou skladbu Peace With Myself za krásného doprovodu pianisty Herbie Hancocka, kontrabasisty Rona Cartera a bubeníka Joe Chamberse. Jazzová úlitba za mír začíná pochopitelně v nitru každého člověka, protože když není smířen sám se sebou, přenáší ty negativní vibrace do okolního světa, a když se do politiky a do rozhodovacích pozic k těm zloduchům, co tam jsou, ještě dostane pár takových mešuge osob, pak ten svět ve výsledku vypadá, jak vypadá. Nezbývá, než jim zkusit čelit způsobem, který není jejich vlastním, třeba právě hudbou. Neboť, jak psal již Ovidius, k lidem se hodí mír, kdežto divoký hněv ke zvířatům.
Freejazz nemusí být jen bezuzdný chaos, kterým někteří aktéři vypouštějí svou přebytečnou energii (je to však lepší, když tak činí, třeba i prostřednictvím sportu nebo zahradničením, než kdyby si ten přetlak vybíjeli na bližních). Rozumět se tomu sice dá, ale poslouchat moc ne, pokud vůbec. Nicméně existuje i mnohem jemnější, kultivovanější, kreativnější a sofistikovanější využití této hudební formy. Příkladem může být formace s názvem Lan Xang (exotický název království, trvajícího od 14. do 17. století na území dnešního Laosu, byl prý zvolen jako název kapely proto, aby hudebníky nesvazoval s nějakou konkrétní hudební formou). Důkazem je skladba Free to Dream, kde nad skvostnou rytmikou (Scott Colley hraje zvučný a dynamický kontrabas, Kenny Wollesen nebubnuje, ale doslova hraje na bicí) dostávají úžasně podnětný prostor saxofonisté Donny McCaslin a David Binney.
Kontrabasista Mirek Posejpal vzpomenul na padesáté (!) výročí, co začal hrát se saxofonistou Jirkou Durmanem. Mohu doplnit, že oba hrají na mnoho dalších nástrojů a hráli s mnoha dalšími hudebníky: já měl tu čest před čtyřiceti lety, čtyři koncerty za rok, to bylo zřejmě jejich nejhlučnější období. Potom už rozvíjeli spíše klidnější hudební polohy, a jak stárli, stále více meditovali. Jejich invence byla vždy obdivuhodná, jejich souhra intuitivní, posuďte sami. Dovolím si nabídnout ukázku z jejich tvorby: Studio session #2. A kdo by se naladil na stejnou notečku, může pokračovat poslechem zde. Každopádně gratulace, Mirku a Jirko, a díky za vyluzování tónů, které v tomto bordelu pomáhají alespoň trochu harmonizovat universum.