I psi trpí demencí. Často je však obtížné ji rozpoznat. Nedávno zveřejněný výzkum ukazuje, jak častá je, zejména u psů starších deseti let.
Zde jsou některé změny chování, na které si u svého staršího psa musíte dát pozor, a kdy se poradit s veterinářem.
Co je psí demence?
Psí demence neboli kognitivní dysfunkce psů je podobná Alzheimerově chorobě u lidí, tedy progresivnímu onemocnění mozku, které s sebou nese změny v chování, kognitivních funkcích a další změny, napsaly Susan Hazelová a Tracey Taylorová pro web The Conversation.
Obvykle se vyskytuje u psů starších osmi let, ale může se objevit i u psů ve věku šesti let.
Majitelé domácích zvířat mohou mnohé změny chování odmítat jako normální součást stárnutí. Je tedy pravděpodobné, že psů s tímto onemocněním je více, než si uvědomujeme.
Také pro veterináře může být obtížné ji diagnostikovat. Neexistuje totiž žádný přesný neinvazivní test. A stejně jako u lidí, i u starších psů je pravděpodobné, že mají řadu dalších zdravotních problémů, které mohou diagnózu komplikovat.
Trpí můj pes demencí?
Psi s demencí se často ztratí na svém dvorku nebo doma. Mohou uvíznout za nábytkem nebo v rozích místnosti, protože zapomenou, že mohou vycouvat. Nebo jdou směrem k pantové straně dveří, když se snaží projít.
Interakce psů s lidmi a jinými domácími zvířaty se může měnit. Mohou vyhledávat méně nebo více náklonnosti od svých majitelů než dříve nebo začít být nevrlí na druhého psa v domácnosti, kde dříve byli šťastnými spolubydlícími. Mohou dokonce zapomínat tváře, které znali celý život.
Mají také tendenci přes den více spát a v noci být více vzhůru. Mohou chodit, kňučet nebo štěkat, zdánlivě bezúčelně. Útěcha je často neuklidní, a i když je chování přerušeno, obvykle se poměrně rychle obnoví.
Někdy je péče o staršího psa s demencí jako mít znovu štěně, protože může začít chodit na záchod ve vnitřních prostorách, přestože je vycvičený. Je pro ně také obtížné vzpomenout si na některé základní způsoby chování, které znali celý život, a ještě obtížnější je naučit se nové.
Může se změnit i jejich celková úroveň aktivity, od celodenního nepřetržitého pocházení až po sotva vstávající z postele.
Nakonec si můžete všimnout také zvýšené úrovně úzkosti. Váš pes už nemusí zvládat, když ho necháte o samotě, může vás následovat z místnosti do místnosti nebo se snadno vyděsí věcí, které mu dříve nevadily.
Myslím, že můj pes trpí demencí, co teď?
Existují některé léky, které mohou pomoci zmírnit příznaky psí demence, zlepšit kvalitu života a usnadnit péči o psa. Pokud si tedy myslíte, že je váš pes postižen, poraďte se se svým veterinárním lékařem.
Naše skupina plánuje výzkum některých nelékových léčebných postupů, uvádějí dále autorky. Ten zahrnuje i zkoumání, zda by těmto psům mohlo pomoci cvičení a výcvik. Ale na to je ještě brzy.
Bohužel neexistuje žádný lék. Naší nejlepší možností je snížit riziko onemocnění. Tato nejnovější studie naznačuje, že klíčem k tomu může být cvičení.
Co zjistila nejnovější studie?
Americký výzkum zveřejněný 25. srpna shromáždil údaje od více než 15 000 psů v rámci projektu Dog Aging Project.
Výzkumníci požádali majitele psů o vyplnění dvou dotazníků. V jednom se dotazovali na psy, jejich zdravotní stav a fyzickou aktivitu. Druhý hodnotil kognitivní funkce psů.
U přibližně 1,4 % psů byla zjištěna kognitivní dysfunkce.
U psů starších deseti let zvyšoval každý rok života navíc riziko vzniku demence o více než 50 %. Méně aktivní psi měli téměř 6,5krát vyšší pravděpodobnost demence než psi, kteří byli velmi aktivní.
To by sice mohlo naznačovat, že pravidelné cvičení může psy chránit před demencí, ale na základě tohoto typu studie si nemůžeme být jisti. Psi s demencí nebo s počátečními příznaky demence mohou být méně náchylní k cvičení.
Víme však, že cvičení může snížit riziko demence u lidí. Procházky se psy tedy mohou pomoci jim i nám snížit riziko demence.
Celý článek najdete na tomto odkaze: „Dogs can get dementia – but lots of walks may lower the risk“
Psali jsme:
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.