Publikujeme báseň Jindřišky Vitvarové O bezmocnosti.
O bezmocnosti
Poslyšte, přátelé moji,
jednu mou od srdce radu.
V nekalém mocenském boji
nenaleťme na návnadu!
Nepěkné hry s námi hrají
velmoci, včetně té sedmé,
když mnohá fakta nám tají,
houpou nás v noci i ve dne.
Zaštítěni ad hoc právem
do boje syny nám ženou,
každý, kdo nesplyne s davem,
zaplatí vysokou cenou.
Básníkům tak jako kdysi
cenzura na záda dýchá.
V zákoutích plíží se krysy,
a tak jsou raději zticha.
Zhasla i poslední svíčka
na břevnovském hrobě Kryla,
už jenom houkání sýčka
smutně nám do troubů spílá.
Z programů, webů a stanic
mnoho teď slýcháme soudů.
Víme a je nám to na nic,
že na nás ušili boudu…