Věra Beranová recenzuje velmi zajímavou výstavu, která se věnuje návštěvě francouzského sochaře Auguste Rodina v českých zemích.
Pražská Pallas a Moravská Hellas – takto, až anticky, je nazvaná výstava v Domě fotografie Galerie hlavního města Prahy. Tématem této výstavy je událost, která se zapsala nejen do výtvarného, ale i celkově kulturního dění své doby i let následujících. Bylo to na začátku léta roku 1902, kdy došlo k výstavě a osobní návštěvě velmi slavného francouzského sochaře Augusta Rodina.
Výtvarná skupina Mánes si byla vědoma jisté kulturní a umělecké uzavřenosti ve vztahu k modernímu umění a tak se dlouhodobě snažila o navázání kontaktů se zahraničím. Byly to například v roce 1904 výstavy Ruského umění, v roce 1905 Edvarda Muncha, v roce 1907 francouzských impresionistů. K těmto akcím patřila také výstava Augusta Rodina. Nebyla to jen výstava, ale i Rodinův pobyt v Praze a také na slováckém venkově. K hlavním iniciátorům této návštěvy patřil Josef Mařatka, Rodinův asistent právě v těchto letech. V této své aktivitě pokračoval i v pozdějších letech, když zorganizoval v roce 1909 výstavu dalšího významného francouzského sochaře Antoina Bourdella. Výstava a návštěva Augusta Rodina v roce 1902 však představovala něco jiného. Nebyla to jen výstava, ale především vlastní účast autora, dále řada akcí, které přesáhly výtvarný kontext a staly se celospolečenskou událostí.
Výstava v Domě fotografie na pražské Revoluční třídě překračuje tradiční výstavu fotografií – v podstatě mapuje několikadenní návštěvu Augusta Rodina v Praze a na venkově. Samotné prostory galerie umožnily dělit výstavu na dvě části. V přízemí se návštěvník seznámí s Rodinovým pražským pobytem a jeho vlivem na českou tvorbu současných i dalších sochařských generací. Patro výstavní místnosti v Domě fotografie je pak věnované Rodinovu pobytu na česko-slovenském pomezí, na Slovácku. Je pozoruhodné, jakou událostí byla návštěva tohoto sochaře. Dnes bychom ji snad mohli přirovnat k přijetí nějaké významné (například filmové) hvězdy. Tyto poznatky nejsou nijak nadneseny. Návštěvu neznáme jen z dobového tisku či z různých memoárů účastníků, ale z množství dochovaného filmového a fotografického materiálu. Zvláštním a jedinečným pramenem, který zaznamenal vztah Rodina a Prahy, je dokumentární film z roku 1963 nazvaný Rodin v Praze. Poněkud starší film je velmi zajímavý už jen tím, že v něm vystupuje vynikající historik umění Václav Vilém Štech a poradkyní zde byla také umělecká historička Anna Masaryková. Zmíněný film má několik rovin. Nejde jen o mapování oficiálních slavností a banketů, zachycených filmovým pásem, ale předkládá i řadu fotografií, na kterých je stěžejní postava Rodin spolu s významnými osobnostmi té doby. Film využívá dobové záběry pražského života, neodpustí si také lyrické pohledy na Prahu v krásné době na přelomu května a června. Jednou z velmi zajímavých rovin vyplývajících z Rodinova pobytu je jeho vliv na českou sochařskou tvorbu. Svým způsobem se této otázce věnuje i současná výstava, a to nejen v rámci fotografické dokumentace, ale také ukázkou drobnějších plastik Josefa Mařatky, Jana Štursy, Josefa Wagnera a dalších.
První patro výstavních ploch v Domě fotografie pak patří jedinečné cestě Rodina na Slovácko. Právě tato cesta je dokumentovaná množstvím fotografií, které stejně jako v Praze pořídil Rudolf Bruner-Dvořák. Jsou to fotografie dokumentující řadu osobností, které přivítaly Rodina na Slovácku. Především to byla Zdenka Braunerová, ale také například Joža Úprka, Alfons Mucha, Vilém Mrštík, Josef Mařatka, Miloš Jiránek a další. Nejsou to jen fotografie, ale i malby a kresby. Pozornost si zaslouží velké plátno Joži Úprky Slovácká madona, ale i díla jiných regionálních autorů, např. kresby Antonína Frolky. Atmosféra lidového prostředí je také navozena figurínami v krojích spolu s reálným dobovým prostředím.
Návštěva Augusta Rodina neznamenala jen otevření výstavy v Kotěrově pavilónu, ale také velmi bohatý program jeho pobytu v Praze a na Slovácku. Autoři výstavy se však nespokojili s jednostranným pohledem na tuto významnou událost. Zajímal je i jiný pohled, který se například objevil i v dobovém tisku a který poukázal na jistou přehnanou velkorysost v rámci této návštěvy zároveň s únavou Rodina, kvůli které musely být odvolané jisté akce. S tím také souvisí i problém velkých dluhů, které zůstaly po jeho návštěvě. Tyto skutečnosti však nijak nesnižují celou událost. Její význam nebyl jen obecně kulturně společenský, ale měl svůj hluboký význam v rámci celkového vývoje výtvarného umění, tedy zvlášť sochařství. Ne zbytečně se hovoří o české plastice před Rodinovou výstavou a po ní. V této souvislosti bychom rovněž neměli zapomenout na význam Rodinovi návštěvy na Slovácku. Nešlo jen o podtržení národních tradic, folkloru, ale také o zájem o soudobé výtvarné umění, které vyvrcholilo postavením Domu umělců v Hodoníně v roce 1913, který se stal na příští léta centrem výtvarného umění, především jižní Moravy.
Výstava v Domě fotografie probíhá ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, Etnografického ústavu, Moravského zemského muzea v Brně a Galerií výtvarného umění v Hodoníně. Právě díky spolupráci těchto zařízení se podařilo podat jedinečný pohled na jednu z významných kulturně společenských událostí počátku 20. století, která bezesporu ovlivnila následující léta. Tento komplexní pohled si jistě vyžádal novou interpretaci pramenů, jako je bohatý fotografický materiál, korespondence, práce s dobovým tiskem a jiné.
Výstava jistě najde velký okruh návštěvníků, a to především proto, že podává ucelený, v mnoha případech nový, pohled na kulturně společenskou událost počátku 20. století, návštěvu sochaře Augusta Rodina. Jistě by však ke známosti této výstavy přispěla její větší propagace, a to už jen pouhým označením galerie v rušném prostředí Revoluční třídy.
Výstava bude ukončena 29. ledna 2023.
Autorský kolektiv: Hana Dvořáková, Magdalena Juříková, Helena Musilová, Vít Vlnas.