O současné situaci ve Finsku, kde ve velkém končí místní farmy a skleníky, píše Veronika Sušová-Salminen.
Z družstva Närpes Vegetables, které založilo 30 finských farmářů, jich letos na zimu zasadilo do skleníků zeleninu jenom osm. Närpes (finsky Närpiö) v Ostrobotnii patří k jedním z center finské výroby zeleniny ve sklenících. Obrovské skleníky jsou dominantou celého okolí, nicméně dnes se většina z nich ponořila do tmy a je mimo provoz.
Ještě v letošním roce se Finsko zařadilo mezi top nejbezpečnějších zemí z hlediska potravinové bezpečnosti, která hodnotí mimo jiné také úroveň soběstačnosti v zemědělské výrobě. Současná energetická krize, inflace a vysoké náklady na hnojiva zpochybňují celou strukturu zdejšího zemědělství. Vysoké ceny energií například znemožňují zimní domácí produkci nejběžnějších a nejpopulárnějších typů zeleniny – rajčat a okurek (o salátech nebo bylinkách nemluvě). V roce 2021 bylo Finsko schopné vypěstovat 60 % rajčat a 93 % okurek pro domácí trh doma. Tento relativně vysoký podíl domácí produkce se podařilo docílit i navzdory zdejšímu přírodnímu klimatu. Nízké teploty a také nedostatek slunečního svitu během finské zimy (naopak v létě je ve Finsku světla nadbytek) vedou k tomu, že se během chladných měsíců finská rajčata a okurky pěstují ve sklenících a vyžadují dlouhodobé vyhřívání a dlouhodobé svícení.
Vysoké ceny energií způsobují, že místní producenti zeleniny končí s vlastní produkcí nebo na podzim ani nezasadili. Není divu. Zatímco v roce 2020 se náklady na energii pro produkci zeleniny ze skleníku rovnaly 55 000 eur měsíčně, dnes se tyto náklady rovnají neuvěřitelným 300 000 eur měsíčně. Ve Finsku stojí v současnosti 1 megawatthodina elektrické energie průměrně asi 469 eur (což je zhruba o 100 eur více než v Česku, které vysoké ceny energií drtí podobně). Průměrné ceny za elektřinu tak patří k nejvyšším v Evropě (viz následující mapa, na které Česko zůstalo mimo radar zájmu):
Jen pro domácnosti s nejnižší spotřebou (max. 1000 kW) se cena zvedla za rok o 43 %. Pro firmy s nejmenší spotřebou (do 20 MWh) o 66 %, pro energeticky nejnáročnější provozy o 81 % (meziroční změna k říjnu 2022).
Současná finská vláda premiérky Sanny Marinové čelí kritice za to, že finským farmářům neposkytla dostatečnou pomoc a že případné kroky přicházejí pozdě. Zdá se, že rozsáhlejší vládní pomoc finským farmářům není na pořadu dne: vláda jednak prý situaci v zemědělství zatím monitoruje a „je připravena reagovat, pokud bude ohrožena soběstačnost“ a jednak už na jaře poskytla finským zemědělcům 300 milionů eur podpory. Probíhající diskuze o nové pomoci zatím naznačuje, že zemědělství možná dostane něco kolem 100 miliónů eur dodatečné pomoci. Podle vládní strany SKP není krizová podpora dlouhodobým řešením a zemědělství by mělo žít ze zisků a nikoliv z dotací. Problém je, že současná krize nemá tržní příčiny – je to krize vyvolaná politickými rozhodnutími. Politici nejen ve Finsku se ale rádi tváří jinak a přenášejí odpovědnost i náklady na vlastní občany a firmy. Dodejme jen pro pořádek, že současná finská vláda jenom letos věnovala zhruba 1,7 miliard eur na nákup zbraní a obranného materiálu v USA.
Finská rajčata a okurky s přehledem dominovaly finským prodejům zeleniny v supermarketech. I přes vysoké zimní ceny finský zákazník, který v průměru spotřebuje na hlavu asi 62 kg čerstvé zeleniny ročně, sahal vždy primárně k domácí produkci. V mnohých obchodech (například v případě salátových okurek) chyběly levnější zahraniční alternativy (zřejmě protože je skoro nikdo nenakupoval). Skutečnost, že Fini a místní velkoobchody, které jsou mimochodem dominantně vlastněny domácím kapitálem (kromě Lidlu, který roky vede ve Finsku reklamní kampaň opakující, že velká část sortimentu je finská), opravdu upřednostňují finskou produkci, byla nejspíš základem úspěchu domácí produkce zeleniny. Finští producenti byli schopni obstát v konkurenci s producenty z Nizozemí či Španělska a země se umísťovala (nejen kvůli doma vypěstované zelenině) na vysokých příčkách ratingů potravinové soběstačnosti.
Finsko se v následujících měsících ponoří do tmy a mrazů, které poptávku po elektrické energii zvyšují. Nová jaderná elektrárna Olkiluoto 3, která je finskou nadějí na letošní zimu, má znovu zpoždění spuštění plného provozu. V říjnu se totiž objevily praskliny na všech čtyřech vodních čerpadlech napájejících vodu do reaktorů. V současnosti se počítá s tím, že elektrárna, jenž měla být původně dokončena v roce 2009, začne produkovat energii „nejdříve“ 6. února. Odborníci mají za to, že právě její výrobní kapacita bude zásadní pro další vývoj cen energie, pro její (ne)dostatek během zimy i pro finskou energetickou soběstačnost. Do května letošního roku Finsko dováželo elektrickou energii z Ruska a její import ukončilo z (geo)politických důvodů (nikoliv z ekonomických). Tyto dovozy byly poměrně významné: během chladných zimních dnů tvořila ruská elektřina až desetinu celé denní spotřeby. Jak ukazuje následující graf, dovozy elektřiny z Ruska jsou dnes téměř na nule.
Podle finských farmářů musí současná finská vláda jednat rychle, protože v lednu by většina finských skleníků mohla na zimu prostě skončit. Domácí produkci už nahrazují dovozy ze zahraničí, ceny finských okurek v supermarketech se vyšplhaly na 5 eur za kilo (což je cena, která byla běžná spíš v lednu nebo v únoru), španělské stojí něco pod 4 eur. Nicméně omezování nebo zavírání provozu také znamená sociální dopady v případě zaměstnanosti. Na podzim se v Närpesu už mluvilo o tom, že asi 500 z 1000 lidí, kteří ve zdejších sklenících pracují, by mohlo být propuštěno. Většina finských skleníků už propouštět musela.
Nová rizika ale vznikají pro finské farmáře na jaře. Očekává se totiž, že obnovení produkce na jaře, povede k nadprodukci, které hrozí přehřátím trhu a nerentabilními cenami. Ty spolu s přetrvávajícími vysokými cenami energií (není třeba dodávat, že vysoké ceny energií ovlivňují i další zemědělské činnosti – výrobu vajec, drůbežářské provozy, výrobu mléka a vůbec živočišnou výrobu), drahými hnojivy a komplikovaným dotačním systémem můžou budoucnost finského a zemědělství a potravinovou soběstačnost země značně zkomplikovat. Finská opozice už bije na poplach a varuje, že finští zemědělci dnes „žijí z ruky do úst“.