Kulturně rozmanitá Itálie se může chlubit mozaikou svátečních tradic od propracovaných betlémů až po bohaté recepty. Jak se v zemi slaví svátky a jak se zde odráží plíživý vliv globalizace?
První zaznamenaná zmínka o Štědrém dnu je v textu napsaném v Římě. Vánoce, jak je známe, se zrodily na italské půdě – oficiálně je ustanovil císař Konstantin Veliký ve 4. století – mají v zemi hluboké kořeny a dodnes si zde uchovávají mnoho ze svého starověkého náboženského charakteru. Historici se domnívají, že současné zvyky jsou inspirovány tzv. Saturnáliemi, starověkým římským zimním svátkem vyznačujícím se rozdáváním dárků a pořádáním párty. Italové slaví i Festa dell’Immacolata Concezione (Svátek neposkvrněného početí) a Santa Lucia (Den svaté Lucie). Devět dní modliteb zvaných Novéna začíná 16. prosince a znamená skutečný začátek Vánoc, protože tato tradice symbolizuje cestu pastýřů k jesličkám. Rodiny berou své děti na zvláštní večerní mše do kostela a chodí ode dveří ke dveřím – své nejmladší často oblékají jako malé pastýře – zpívají vánoční koledy za peníze nebo sladkosti. Ulice ve středu a na jihu země jsou navíc často lemovány dudáky. 24. prosince začnou oslavy, scházejí se rodiny a trvalou tradicí zůstává půlnoční mše. Stejně jako ve zbytku světa se v Itálii všeobecně dodržuje Silvestr (Capodanno) a den, kdy se rodiny a přátelé scházejí a slaví až do časných ranních hodin. Sváteční období zakončuje den Zjevení Páně 6. ledna, kdy nastalo Ježíšovo zjevení třem mudrcům. Podle italské tradice venku létá stará dáma podobná čarodějnici (la Befana) na koštěti od domu k domu a zanechává malým dětem sladká překvapení.
Co Italové na Vánoce jedí? Itálie nemá celonárodní vánoční pokrm. Rozmanitost pokrmů podávaných na vánočním stole po celé Itálii je důkazem výrazných geografických, kulturních a klimatických rozdílů v jednotlivých regionech země. Štědrý večer může znamenat schoulení se u krbu v tyrolské chatě stejně jako zábavu pod širým nebem pod žhnoucím sluncem sicilského pobřeží. Severoitalská sváteční jídla bývají vydatná, masitá a přetékající máslem. Široce oblíbené jsou milánské dorty Panettone a veronské dorty Pandoro. Na italském jihu se naopak jedí mořské plody a ryby, především úhoř, treska a chobotnice. Silvestrovské menu je pak na rozdíl od Vánoc něco, na čem se většina Italů shodne – hlavní jídlo skládající se z cotechina (velká vepřová klobása) s čočkou a kouskem Pandoro jako dezertu. V kostele Santa Chiara v Neapoli mohou lidé obdivovat betlém vyrobený z pizzy od neapolských výrobců pizzy „Pizzaiuolo“ Obecně je betlém v Itálii ve všech svých podobách velmi oblíbený, což je spjato s papežskými vlivy. Klasické italské jesličky zvané presepe obvykle zahrnují celou miniaturní vesnici s figurkami představujícími místní obyvatele a řemeslníky. Neapolská presepe je opravdovou formou výtvarného umění, je barokní a okázalá. „Tradice presepe je v Neapoli přímo kultem,“ říká Mauro Gambardella, majitel řemeslného obchodu Via S. Gregorio Armeno – dlouhodobého centra presepai ve městě. „Můj otec, Luciano, otevřel tento obchod v roce 1954 a můj dědeček byl také presepaio, i když to dělal jen ve svém volném čase. „Neapolská presepe je skutečným odrazem života v tomto městě,“ dodává Gambardella. I když je to kontroverzní, někteří neapolští řemeslníci prodávají figurky moderních celebrit a politiků, včetně fotbalisty Diega Maradony, bývalého italského premiéra Berlusconiho a amerického prezidenta Trumpa.
Jsou italské vánoční tradice ohroženy? Navzdory silně náboženskému charakteru tradic vedou rostoucí sekularismus a globalizace k některým novým přírůstkům do slavnostních zvyků země. Nejviditelnějším příkladem jsou vánoční stromky, které se nyní staly dobře zavedenou součástí italského kulturního dědictví – dokonce se dostaly do titulků pro svou rekordní velikost, jako je obří vánoční strom na svahu Mount Ingino v Umbrii, nebo nechvalně známé římské polomrtvé Spelacchio. Stromky však nejsou dlouhodobou součástí kulturní historie země. V Itálii se sice objevily již v 19. století, součástí domácností se ale staly až v 50. a 60. letech 20. století v důsledku poválečných amerických vlivů. Totéž platí pro Santa Clause. Děti po celé Itálii nyní čekají na jeho italskou verzi Babbo Natale (Otec Vánoc), tradičním nositelem dárků na Štědrý den ale vždy býval Ježíšek (Gesù bambino). V mnoha domácnostech v zemi se nyní často používají obě tyto postavy. Plíživá komerce však některé slavnostní zvyky nejen přidává, ale i mění. Zatímco 8. prosinec kdysi znamenal začátek vánočního času, světla a dekorace se nyní objevují v italských městech již koncem října. Součástí svátků se stal i černý pátek, protože obyvatelé fandí zlevněnému zboží v nákupních centrech. Italové se však shodují, že i když komerční vlivy mění italské vánoční zvyky, hlavní zvyky zůstaly z velké části nedotčené. Těm, kteří se obávají snížení popularity tradičních presepe, zase jiní oponují, že tomu tak není a nebude. Pandemie COVID-19 dokonce popularitu betlémů v domácnosti zvýšila a mnoho rodin, které byly nuceny zůstat doma, znovu objevilo hodnotu tradičních jesliček i jiných původních zvyků.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.