Keller bez cenzury: Jan Keller míní, že prezidentské volby ukazují na nefunkčnost současné politické opozice.
Na blížících se prezidentských volbách je velice dobře vidět, že současná vláda je u moci nikoliv snad díky svým výjimečným kvalitám, nýbrž prostě proto, že u nás neexistuje funkční opozice.
Žádná z pěti vládních stran nedokázala postavit do voleb svého kandidáta. Shodly se na podpoře kandidátů, které jakási kouzelná ruka vytáhla z mediálního klobouku.
Každá z opozičních stran, ať už parlamentních anebo neparlamentních, vyrukovala naopak zcela nekompromisně se svým kandidátem vlastním. Strana ANO s předsedou Andrejem Babišem, Okamurova SPD s Jaroslavem Baštou, KSČM s Josefem Skálou, ČSSD podpořila odboráře Josefa Středulu. Nikoho nenapadlo, že by se opoziční síly, kterým údajně vládní koalice tolik vadí, mohly třeba jen pokusit domluvit se na kandidátovi společném. Přitom na to měly dostatek času.
Jediný Milan Daniel přišel s nápadem, aby aspoň obě strany současné parlamentní opozice spojily své síly a postavily společného kandidáta. Tento návrh však má jednu velkou vadu. Je příliš inteligentní na to, aby na něj naše opoziční politická scéna slyšela. Dokonce i provládní média si všimla potenciální nebezpečnosti společného postupu opozice, proto nelenila a vyprodukovala rozhovor, jehož titulek postavil kandidáta SPD proti kandidátovi ANO – „Bašta: Moskva má složku na Babiše. S Pavlem můžou být vydíratelní“.
Účelu bylo dosaženo. Z řad Trikolóry, která deklarovala podporu Baštovi, se už ozvalo, že Jaroslav Bašta se pro některé stává za svůj nediplomatický výrok bohužel nevolitelný. I když Lenka Procházková upozornila na významový posun, o který se noviny při práci s titulkem postaraly, další prvek rozkládající opozici už žije svým vlastním životem. Namísto toho, aby strana stojící za Baštou na celou mediální manipulaci upozornila, vydal zakrátko předseda Okamura prohlášení, že jeho strana by nepodpořila Babiše ani ve druhém kole.
V důsledku vzájemné řevnivosti a nesmiřitelnosti nejen těchto dvou hlavních, ale prakticky všech opozičních sil tak stojí volič, který nechce odevzdat hlas žádnému z favoritů vládních stran, před obtížně řešitelným dilematem. Pokud bude volit v prvém kole Jaroslava Baštu, zvýší se poměrně výrazně pravděpodobnost, že do druhého kola nepostoupí ani Bašta ani Babiš. Pokud bude volit v prvém kole Babiše, pohřbí naději, že by se na Hrad mohla dostat osoba, která by představovala skutečnou alternativu k dnes panujícím poměrům.
Jestliže člověk odevzdá lístek se jménem Jaroslav Bašta, bude moci být hrdý na to, že se zachoval morálně. Těžko však potlačí vnitřní pocit, že z hlediska neúprosné volební logiky svůj hlas zahodil. Pokud se rozhodne vhodit do urny lístek se jménem Andrej Babiš, bude se moci pyšnit tím, že se zachoval v rámci možného docela pragmaticky. Bude v něm však hlodat podezření, že pomohl pětikoalici k získání dalšího parťáka. Vždyť pro hnutí ANO vždy byla a stále zůstává nejpřirozenějším politickým spojencem ODS. Takový hejtman Vondrák je pro profil ANO směrodatnější než všemi proklínaný Babiš.
Vládní koalice nemusela postavit do voleb ani jediného svého kandidáta, a přitom se zdá být její vítězství týden před volbami jistější než vítězství opozičních sil se všemi jejich kandidáty. Ani jeden z obou dvou hlavních vládních favoritů nemá mravní integritu Jaroslava Bašty, ani jeden nemá zkušenosti a materiální zázemí Andreje Babiše, od žádného si nemohou, na rozdíl od Josefa Středuly, nic dobrého slibovat zaměstnanci, žádný z nich se nemůže lpěním na celoživotních zásadách přiblížit Josefu Skálovi.
Přes to všechno je vítězství některého z nyní už jen tří opozičních kandidátů podle dosavadních kurzů méně pravděpodobné než to, že se finále odehraje ve složení Danuše Nerudová – Petr Pavel. Pokud to tak dopadne, bude to výsledkem geniálnosti těch u vlády, anebo spíše výsledkem hlouposti těch v opozici?