K výzvám vzájemných vztahů patří jejich nová asymetrie: Čína je dnes silnější než Rusko, míní čínský specialista na mezinárodní politiku a čínsko-ruské vztahy.
Čínský specialista na mezinárodní vztahy a na vztahy mezi Čínou a Ruskem Feng Jü-ťün se ve své přednášce a následném článku věnoval dějinám a hodnocení čínsko-ruských vztahů. Feng Jü-ťün působí v současnosti jako profesor a prorektor univerzity ve Fu-tan. Nový článek, který zde představujeme, je rešerší získanou za využití překladače (původní text vyšel v čínštině). Čínský profesor shrnuje tři spojenectví obou zemí v minulosti následovně: „Tři aliance v historii Číny a Ruska, pokaždé skončily tím, že Čína zaplatila vysokou cenu a Rusko získalo velké výhody.“ Poprvé od čínsko-japonské války se Li Chung-čchang vydal do Ruska, aby poblahopřál poslednímu carovi Mikuláši II. k jeho nástupu na trůn a podepsal čínsko-ruskou tajnou smlouvu. Navenek Rusko slíbilo, že se spojí s Čínou a společně vybudují železnici, aby se postavili Japonsku. Ve skutečnosti však výstavba železnice rozšířila ruskou moc na severovýchodě.
Druhé spojenectví vzniklo po skončení protijaponské války. Vláda Čínské republiky a Sovětský svaz podepsaly Čínsko-sovětskou smlouvu o přátelství a spojenectví. Čína tehdy byla nucena uznat referendum o nezávislosti ve Vnějším Mongolsku, v jehož důsledku ztratila téměř 1,6 milionu km2 území.
Potřetí to bylo po roce 1949, kdy sovětsko-čínské spojenectví zcela vyhnalo evropskou a americkou přítomnost z Číny a připravilo Čínu o možnost začlenit se do světového systému.
Až do roku 1979 byla Čína oddělena od hlavního proudu světového společenství. Sovětský svaz také zatlačil Čínu do tříleté korejské války. Ta měla za následek nejen mnoho obětí na životech, ale vedla také k prudkému zhoršení čínsko-amerických vztahů, což po desetiletí brzdilo prosperitu Číny.
Změny v Rusku za V. Putina a válka na Ukrajině
Za více než 20 let u moci udělal Vladimir Putin v podstatě tři věci. Za prvé politicky obnovil vertikálu moci, tedy systém centralizace. Systém více politických stran a federální systém zakotvený v ruské ústavě je v zásadě zbytečný. Za druhé v ekonomické oblasti zavedl oligarchický kapitalismus, který vytvořil vážnou propast mezi bohatými a chudými a brání rozvoji malých a středních podniků. Za třetí se pokusil reorganizovat impérium a stát se opět světovou velmocí.
Rusko prošlo v posledních třiceti letech po rozpadu Sovětského svazu velmi hrozivou deindustrializací. Kvůli řadě problémů, jako jsou nedostatečné investice, zastaralé vybavení, úbytek pracovníků a přerušené dodavatelské řetězce, se průmyslový systém bývalého Sovětského svazu dostal do rozkladu. Rusko se fakticky stalo zemí, která se živí prodejem přírodních zdrojů – a v současném světovém ekonomickém systému může hrát pouze roli prodejce ropy a uhlí.
Podle čínského profesora bude mít současná rusko-ukrajinská válka pro Rusko závažné důsledky. Její charakter vidí v současném kontextu takto: „Strategické soupeření mezi Čínou a Spojenými státy se více zabývá vědeckými a technologickými inovacemi, finančními možnostmi a dopadem na globální vládnutí, zatímco Rusové se pořád nejvíce obávají uchvácení území, okupace území a kontroly zdrojů. Tato válka není jen Putinovou válkou, ale také válkou ruského národa, válkou vytvořenou imperiální ‚posedlostí‘ v ruském myšlení.“
Zlaté pravidlo současných vztahů a nové výzvy
Jak porozumět hodnocení některých lidí, že čínsko-ruské vztahy nyní procházejí nejlepším obdobím dějin?
Jsou pro to dva důvody. Zaprvé po více než čtyřiceti letech reforem Čína převyšuje ruskou sílu. Pro Rusy je tak obtížné mít převahu jako v minulosti. Zadruhé současná čínsko-ruská smlouva o dobrém sousedství a spolupráci z roku 2001 stanovila podle čínského profesora principy neúčasti, je nekonfrontační a není zaměřena na třetí strany. Tyto zásady jsou „zlatým pravidlem“ dnešních čínsko-ruských vztahů a pokud se to nezmění, nedojde ve vztazích mezi oběma zeměmi k zásadním změnám.
Feng Jü-ťün dále uvedl, že vzájemné vztahy čelí některým výzvám. Jednak si Číňané, včetně elit, stále neuvědomují dostatečně čínskou převahu nad Ruskem a pokračují v podřízeném vztahy. To by se mělo změnit. Další výzvou bude, zda Rusko bude ochotné opravdu akceptovat silný vzestup Číny. Jak píše, tato otázka se týká diplomatické strategie: „Na diplomatické úrovni jsme v podstatě vedeni za nos Ruskem a stále jsme do značné míry malým bratrem, který dělá, co se mu řekne. Tváří v tvář tak složitým mezinárodním vztahům přinesla blízkost Rusku ve skutečnosti mnoho neočekávaných negativních dopadů. Musíme si uvědomit, že ruská informační a psychologická válka proti Číně je v plném proudu.“ Podle čínského akademika existuje rovněž „nerovnováha mezi náklady a přínosy. Ať už ekonomicky nebo politicky, Čína udělala příliš mnoho, aniž by sklízela očekávané výsledky. To znamená, že nezlepšila mezinárodní prostředí Číny a ani nesnížila strategický tlak vyvíjený Spojenými státy na Čínu.“ V současném trojúhelníků USA-Čína-Rusko je nejslabší Rusko. „Musíme udržovat dlouhodobé dobré sousedské a přátelské kooperativní partnerství s Ruskem, ale také udržovat konstruktivní partnerství se Spojenými státy, protože vztahy se Spojenými státy určují celkové mezinárodní prostředí Číny v budoucnosti,“ zdůraznil čínský profesor ve svém textu.
Celý text v čínském jazyce je zde. Upozorňujeme, že text byl připraven s pomocí překladače, čemuž může odpovídat kvalita jazyka i překladu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.