Nedělní průvodce jazzovou hudbou od Jana Schneidera dne nabídne kompozice Dukova poslední samomluva, Driva Man a Arabian Waltz.
Dizzy Gillespie byl velmistrem hry na trubku, o tom není sporu. Vizuálně upoutával pozornost, kromě jiného, svým nástrojem, jehož konec nebyl rovnoběžně s tělem nástroje, ale byl vztyčen šikmo vzhůru (prý se mu takto jeho trubka poškodila při autonehodě, a Dizzymu se to zalíbilo). V roce 1963 natočila Shirley Clarke film The Cool World o životě a smrti mladých lidí z haarlemských gangů. Úžasně „cool“ hudbu k filmu složil geniální pianista Mal Waldron, nahrál ji kvintet Dizzy Gillespieho (tenorsaxofon James Moody, piano Kenny Barron, basa Chris White, bicí Rudy Collins). Takto zní „Dukova poslední samomluva“.
Kvartet bubeníka Maxe Roacha doprovází jeho manželku Abbey Lincoln ve velmi zajímavé kompozici Driva Man, špičkovém to spojení avantgardní poesie s bebopem, přesahujícím do freejazzu. Hudební výraz je zcela podřízen dokonalému vyznění textu, což je zřejmé zejména z koncové sekvence, kdy posluchač očekává další s proslulých Roachových sól, ale nedočká se.
Na závěr něco nedogmaticky, ale spontánně multikulturního. Rabih Abou Khalil se narodil před pětašedesáti lety v Libanonu, odkud ho jako jednadvacetiletého studenta konzervatoře vyhnala válka. V Mnichově vystudoval na hudební akademii klasickou flétnu. Ve své skladbě Arabian Waltz hraje na oud, doprovází ho Michel Godard na tubu, Nabil Khaiat na tamburínu a smyčcový Balanescu Quartet. Ochutnejte tu hudbu, vkusně a střídmě užívající mnoha ingrediencí!