Šíření nemoci se v druhém nejnerovnějším regionu světa stalo rychle problémem nejchudších…
Příběh bolivijské taxikářky u firmy Uber ukazuje dobře situaci s nákazou koronaviru v Latinské Americe a dalších rozvojových zemích. Sonia Sánchezová se nakazila při práci od zákazníka, kterého vezla z letiště, a nemoci bohužel podlehla. Virus se do Latinské Ameriky dostal především prostřednictvím turistů z Evropy a z USA a také bohatých občanů zdejších zemí. Nyní ale postihuje především chudé oblasti velkých měst, kde lidé nemají tolik možností se před nemocí ochránit.
Podle profesora latinskoamerické historie Diega Armuse rozhodně neplatí, že epidemie jsou demokratické: „Epidemie nejsou demokratické. Víme to, protože ti, kdo trpěli nejvíce, jsou chudí.“
První případy infekce COVID-19 se objevily před třemi měsíci v megapolích Latinské Ameriky počínaje Bogotou a konče Sao Paulem v oblastech, kde žije vyšší třída. V těchto oblastech se podařilo dostat nákazu pod kontrolu: zdejší obyvatelé si mohli dovolit pracovat z domova, nebo žít z našetřených peněz.
V případě chudých čtvrtí velkých měst se infekce šířila delší dobu, ale nyní rychle roste. Zdejší nemocnice situaci nezvládají.
Příklady šíření nemoci od bohatých k chudým je možné sledovat i jinde, například v Jižní Africe. V tomto případě se první případy nemoci týkaly jenom pár stovek lidí, výlučně těch, kteří cestovali z Evropy. Kapské město je populární turistická destinace a má dnes přes polovinu potvrzených případů nemoci v Jižní Africe. Zdejší slumy jsou nyní zasaženy nejvíce.
V Latinské Americe je tento jev velmi silný. Jedná se o nejnerovnější region světa, hned po subsaharské Africe. Příběh Sánchezové, taxikářky z jedné z chudých čtvrtí Bogoty, která nemoci podlehla, je příběhem, který se odehrává v mnoha částech regionu. Během dubna se podobné příběhy týkaly Argentiny, Chile, Brazílie a Mexika.
V argentinském Buenos Aires se prvních 48 % případů nemoci koncentrovalo v čtyřech nejbohatších čtvrtích města, později se růst případů začal přemísťovat do chudších čtvrtí města.
Velmi podobná situace je v současném epicentru nemoci, v Brazílii. I tady se první případy týkaly lidí, kteří přicestovali z Evropy, konkrétně z italské Lombardie.
Latinská Amerika má celkem pět z 30 největších metropolí světa. Tato města jsou navíc velmi segregovaná. V chudých čtvrtích panují podmínky, které jsou pro šíření nemoci ideální: v malých domácnostech žije mnoho členů rodiny, řada z nich si nemůže dovolit dodržovat karanténu a nepracovat.
Velmi odlišně také vypadá situace v nemocnicích v bohatých a chudých čtvrtích z hlediska využití jednotek JIP, jak dokládá kupříkladu případ Bogoty, který článek uvádí.
„Nemoc se projevuje ve velmi sociálně stratifikované podobě. Myslím, že je to velmi dramatická vizualizace historického stavu“, komentoval situaci profesor historie Marcello Mella.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.