Tunisko se sice vydalo demokratickou cestou, ale z hlediska sociálních a ekonomických důsledků je však bilance spíše smíšená.
Přechod k demokracii byl sice úspěšný, ale ekonomická situace však zůstává obtížná. Vztah s Evropou je proto o to důležitější, říká politolog Said al-Dailami v rozhovoru pro noviny Neue Zürcher Zeitung.
Tunisko je dobrým příkladem celkového úspěšného procesu přechodu. Na rozdíl od sousedních zemí se Tunisko vydalo na cestu demokracie vážně a se značným úspěchem. Po volbách v letech 2014 a 2019 došlo k mírovému předání moci, což (pokud to porovnáte se všemi ostatními arabskými státy) není samozřejmostí. Z hlediska sociálních a ekonomických důsledků je však bilance spíše smíšená. Lidé si říkají: „K čemu mi je demokracie, když neexistuje prosperita?“
Letos se očekává, že se ekonomika kvůli pandemii sníží o 7 %. Cestovní ruch se po teroristických útocích v roce 2015 nikdy nedokázal vzchopit, ačkoli od roku 2016 nedošlo k žádným závažnějším útokům. V odvětvích s významným vývozem, jako je fosfát, existují velké sociální a odborové problémy. Administrativa je zkostnatělá, vnitřní síly odporu proti jakýmkoli strukturálním reformám jsou obrovské. To brání flexibilnějšímu zacházení s investicemi. Korupce stále zuří. To oslabuje provádění velkých ekonomických projektů. Krize je v příštích několika letech nevyhnutelná.
Tunisko bohužel nenašlo vhodné protiopatření k problémům, jako je rostoucí rozpočtový deficit a rostoucí závislost na zahraničních půjčkách a dotacích. Vysoká nezaměstnanost mezi mladými lidmi a akademickými pracovníky v kombinaci s vyhlídkou, že si v dohledné době nebudou moci najít práci, lidi nesmírně frustruje.
Z krátkodobého hlediska není situace tak dobrá. Špatná hospodářská a sociální situace by mohla otřást politickou stabilitou. Deset let po převratech je země na vrcholu procesu odcizení mezi obyvatelstvem a politickou elitou. To by se brzy mohlo projevit v národních násilných protestech. Důsledky pandemie toto riziko výrazně zvýší.
S ohledem na vzdálenou budoucnost jsem však docela optimistický. Evropa prochází fází prozření, že by neměla zcela záviset na Číně. Tunisko má v rukou spoustu trumfů, pokud jde o přemístění výrobních závodů z Číny do severní Afriky. V příštích deseti letech by si mohla najít své místo v průmyslové výrobě energie z obnovitelných zdrojů a služeb, což by z ní učinilo důležitého partnera pro EU na druhé straně Středomoří.
Psali jsme: