Jaromír Janda analyzuje situaci kolem emisních povolenek, jejichž cena má stabilně růst, a kolem zdražování elektřiny a tepla. Vzhledem k aktuálnosti tématu článek dnes znovu připomínáme.
Vývoj cen emisních povolenek za poslední období, kdy dochází k jejímu výraznému růstu, vede zákonitě k růstu cen silové elektřiny a tepla pro firmy a domácnosti a v důsledku toho ke zdražování zboží a růstu cen obecně. Zvyšující se cenový růst tedy inflace dále velmi pravděpodobně povede ke zvyšování úrokových sazeb centrální bankou a tím zdražení úvěrů, což bude další důsledek růstu cen emisních povolenek EU. Asi takto by se velmi stručně dal popsat současný stav a budoucí důsledky cenového růstu emisních povolenek a je otázkou jak dlouho a jak daleko tento ne příliš optimistický výhled může zajít. Poslední odhady hovoří, že cena povolenek bude stabilně růst až k hodnotě 70 eur v roce 2030. Ovšem při pohledu na graf za posledních pět let a zejména dynamiku růstu ceny emisních povolenek v posledním období, se úrovni 70 eur přiblížíme velmi pravděpodobně dříve než v roce 2030 viz následující graf.
Cena elektrické energie, kterou firmy a domácnosti platí, se skládá z několika částí, z nichž dominantní jsou cena silové elektřiny zhruba třetina celkové ceny, dále poplatek za distribuci, který tvoří rovněž zhruba jednu třetinu celkové ceny, a dále „populární“ příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů, daň z přidané hodnoty a další již méně významné položky celkové ceny elektrické energie. Významným prvkem pro tvorbu celkové ceny elektrické energie je cena emisních povolenek, které se samozřejmě týkají pouze zdrojů, které nějaké emise produkují tedy především klasických uhelných nebo plynových elektráren a její cena je zahrnutá v části ceny za silovou elektřinu jako náklad výrobce elektrické energie.
Jak lze z grafu vyčíst, v roce 2017 se cena emisních povolenek pohybovala na úrovni zhruba 4–5 eur za tunu a státy EU se v té době dohodly na reformě systému, která měla vyřešit problém s nízkou cenou a přebytkem povolenek na trhu s cílem růstu jejich ceny. Jde samozřejmě o zásah do trhu a růst cen emisních povolenek se projevil ve zvýšením nákladů emisních zdrojů elektrické energie a v konečném důsledku v růstu ceny elektrické energie a tepla pro konečné spotřebitele tedy firmy a domácnosti. Minulý pátek se na energetické burze obchodovala 1 MW/h za více než 70 eur. Tolik stála naposled na podzim roku 2018 a jen od letošního ledna cena elektřiny vyrostla o cca 36 %.
Vyšší náklady na emisní povolenky se tedy již delší dobu promítají do růstu cen elektřiny a tepla a rostoucí náklady na energie se stávají i politickým tématem. Nicméně podle výkonného místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, který má na starost klimatickou agendu, by zásah do systému nebyl moudrý a zákonodárci by proti prudkému růstu cen emisních povolenek, která je podle něj stále nízká, zasahovat neměli.
„Je to trh a měli bychom si dávat velmi, velmi velký pozor a nezasahovat, jelikož to by vytvořilo cenu nezaloženou na tržních principech a zcela by to podrylo důvěryhodnost systému obchodování s emisními povolenkami,” uvedl podle agentury Reuters Frans Timmermans.
Jen na okraj Frans Timmermans podle dostupných informací vystudoval francouzskou literaturu a celý profesní život působil jen jako diplomat a profesionální vrcholový politik. Ekonomika a tržní principy jsou tedy mimo jeho mentální obzor. Netržní zásah v roce 2007 na podporu růstu cen emisních povolenek potažmo cen elektrické energie a tepla byl tedy zcela v pořádku a současný růst cen energií je toho důsledkem. Na druhou stranu dnešní zásah proti růstu cen energií by podle slov pana Timmermanse byl netržní a podrýval by důvěryhodnost systému obchodování s emisními povolenkami. Je zcela zřejmé, že nejde o nic jiného než o účelové zásahy do fungování trhu a tržních principů s cílem navýšení cen energií. A nelze si v takovém případě nepoložit otázku. Je toto v zájmu našich firem a domácností? Jaký to bude mít dopad na ceny a konkurenceschopnost našich firem a firem v rámci EU? Ostatní státy mimo EU pana Timmermanse pravděpodobně ocení a možná i nějakou medailí za podporu firem mimo EU. V každém případě ale nelze označit jeho vystoupení v zájmu našich firem a domácností, resp. firem a domácností EU, kteří ho platí.
Je zcela zřejmé (a to již delší dobu), že energetický trh v důsledku mnoha administrativních zásahů neplní základní funkci trhu, tedy efektivní alokace zdrojů za tržní cenu. Jakékoli zásahy do tržních principů vedou k neefektivitě trhu a v konečném důsledku k růstu nákladů a v konečném důsledku cen. Bohužel jen těžko můžeme očekávat, že se na přístupu ze strany EU něco změní a pokud chceme zachovat pro naše firmy a domácnosti dostupnou elektrickou energie a teplo, je naprosto nezbytné doma vybudovat dostatečné bezemisní zdroje. V podmínkách ČR kdy podíl výroby elektrické energie a tepla spalováním uhlí bude pomalu klesat, až dojde k úplnému ukončení, zůstává jen málo možností jak odstavovaný výkon nahradit. Obnovitelné zdroje v podmínkách ČR dokáží zajistit při nejoptimističtějších propočtech do cca 30 % celkové potřeby. Relativně rychlým řešením pro zajištění dalších zdrojů mohou a pro určitý podíl i jsou zdroje plynové. Ale vzhledem ke skutečnosti, že nemáme dostatečné vlastní zdroje plynu, nelze hovořit o soběstačnosti a z podstaty jde o zdroje provozně drahé, kdy cena vyráběné energie závisí především na ceně paliva, tedy dodávaného plynu. A i když jsou emise plynových zdrojů nižší než u zdrojů uhelných, stále jde o emisní zdroj a podobně jako je dnes vytvářen tlak a jsou znevýhodňovány na trhu uhelné zdroje, lze předpokládat do budoucna stejný tlak a znevýhodňování také zdrojů plynových. V podstatě tak nezbývá jiné řešení než výstavba nových jaderných zdrojů, které jsou investičně sice velmi nákladné, ale pro dlouhodobý budoucí provoz naopak nejlevnější, jsou stabilní, jsou bezemisní, a tedy bez negativního vlivu vývoje cen emisních povolenek a palivem se lze zásobit na řadu let dopředu. Bohužel jejich příprava a ještě víc reálná výstavba je stále více v nedohlednu a to i přes stálé deklarace ze strany státu o potřebě a podpoře výstavby nových jaderných bloků. Reálně jsme se za 10 let neposunuli spíše naopak a vlastní Státní energetickou koncepci stát nebere vážně a neplní.
Jakkoli se z dnešního pohledu může výstavba nových jaderných zdrojů zdát drahá, jde do budoucna o nejlevnější a rovněž také nejspolehlivější zdroj energie pro naše firmy a domácnosti, který nám zajistí rovněž zvýšení energetické soběstačnosti, která by měla být cílem každé suverénní země. Ostatně zkušenosti z výstavby bloků jaderné elektrárny Temelín to dokazují. V době výstavby se objevovali zprávy, že jde o drahý projekt, který se nikdy nezaplatí. A nakonec i přes prodražení projektu v konečné fázi výstavby spojené s výměnou původního řídícího systému za řídící systém firmy Westighouse, se celý projekt výstavby dvou bloků VVER 1000 českými firmami zaplatil po zhruba 10ti letech provozu a dnes je to spolehlivý zdroj energie k nezaplacení !!!
Pokud konečně najdeme odvahu a vůli k výstavbě dalších jaderných bloků u nás prostřednictvím českých firem a budeme namísto celé řady politických amatérů a technicky nedotčených poslanců ze sněmovny více naslouchat odborníkům a technikům z firem se skutečnými zkušenostmi a znalostmi z výstavby jaderných bloků, jistě dokážeme vybudovat další české jaderné bloky a budeme tak soběstační pro zajištění spolehlivé, stabilní a bezemisní elektrické energie a tepla pro naše firmy a domácnosti na řadu let do budoucna a navyšování cen emisních povolenek potažmo cen energií ze strany Evropské komise a jejího výkonného místopředsedy Franse Timmermanse nás nebude ohrožovat.
Podklady: