Jaká je uhlíková stopa vojenského sektoru EU?

VSa Trendy

Uhlíková stopa vojenského sektoru EU je značná – armády a průmyslová odvětví, která je podporují, musí více dokumentovat své emise.

Armády jsou často osvobozeny od povinnosti veřejně vykazovat své emise skleníkových plynů (GHG – greenhouse gas) a v současné době neexistuje žádné konsolidované veřejné vykazování emisí skleníkových plynů pro národní armády Evropské unie. Vzhledem k tomu, že armáda je velkým spotřebitelem fosilních paliv a její výdaje se zvyšují, je zapotřebí větší kontroly a zastřešujících cílů snižování emisí skleníkových plynů, které by zahrnovaly emise skleníkových plynů z armády. Stuart Parkinson a Linsey Cottrellová ve své zprávě „Under the Radar: The Carbon Footprint of Europe’s Military Sectors“, zkoumají uhlíkovou stopu vojenského sektoru EU.

Řešení klimatické krize se týká také armády

Řešení globální klimatické krize vyžaduje transformační opatření všech odvětví, včetně armády. V říjnu 2020 byly organizace Conflict and Environment Observatory (CEOBS) a Scientists for Global Responsibility (SGR) pověřeny skupinou Levice v Evropském parlamentu (GUE/NGL), aby provedly rozsáhlou analýzu uhlíkové stopy armády EU, zahrnující jak národní ozbrojené síly, tak vojenský technologický průmysl se sídlem v EU. Studie se rovněž zabývala politikami zaměřenými na snižování emisí uhlíku v armádě.

Pro odhad uhlíkové stopy byly použity dostupné údaje z vládních i průmyslových zdrojů ze šesti největších zemí EU z hlediska vojenských výdajů a z EU jako celku. Zpráva se proto zaměřila na Francii, Německo, Itálii, Nizozemsko, Polsko a Španělsko (viz tabulka níže – údaje jsou v milionech tun ekvivalentu CO2). Zpráva rovněž přezkoumala politiky a opatření, která jsou v současné době prováděna s cílem snížit emise skleníkových plynů z vojenské činnosti v EU, a jejich pravděpodobnou účinnost.

Bylo zjištěno, že Francie, která má nejvyšší výdaje na armádu v EU, se podílí na celkové uhlíkové stopě armád EU přibližně jednou třetinou. Ze zkoumaných vojenských technologických společností působících v EU byly jako společnosti s nejvyššími emisemi skleníkových plynů vyhodnoceny PGZ (se sídlem v Polsku), Airbus, Leonardo, Rheinmetall a Thales. Některé vojenské technologické korporace údaje o emisích skleníkových plynů veřejně nezveřejnily, včetně společností MBDA, Hensoldt, KMW a Nexter.

Všechny členské státy EU jsou smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), podle níž jsou povinny zveřejňovat roční inventury emisí skleníkových plynů. Jako důvod neposkytování údajů o vojenských emisích do UNFCCC byla často uváděna národní bezpečnost. Vzhledem k současné úrovni technických, finančních a environmentálních údajů, které jsou již veřejně dostupné, se však jedná o nepřesvědčivý argument, zejména proto, že několik států EU již zveřejňuje značné množství vojenských údajů.

V současné době existuje několik iniciativ, které zkoumají a podporují přechod na nižší spotřebu uhlíkové energie v armádě, včetně mezinárodních programů vytvořených Evropskou obrannou agenturou a NATO.

Rostoucí militarizace a zvýšení emisí

Vojenské výdaje narůstají. Kromě rizik vyplývajících z rostoucí militarizace hrozí vyšší vojenské výdaje také zvýšením emisí skleníkových plynů v době, kdy je třeba zaměřit zdroje na řešení klimatické krize. Armáda jako resort je zodpovědná za vysoký podíl emisí skleníkových plynů vlády a jako taková má zásadní význam pro příspěvek vlády k dosažení evropského cíle Zelené dohody (Green Deal), kterým je čistá nula do roku 2050.

Současné trendy v úrovni vojenských emisí skleníkových plynů v EU je obtížné rozeznat kvůli nedostatku údajů. Kombinace vzestupného trendu vojenských výdajů k dosažení cíle NATO ve výši 2 % HDP, programů modernizace technologií a nasazení NATO/ EU mimo Evropu mohou přispět k nárůstu emisí. Probíhající programy energetické účinnosti a snahy o rozšíření využívání obnovitelných zdrojů energie však mají potenciál emise snížit.

Z 27 členských států EU je 21 také členy NATO. Členové NATO se dohodli na minimálních výdajích na armádu ve výši 2 % HDP. Obnovení snahy o dosažení tohoto cíle je především reakcí na tlak ze strany USA, zejména Trumpovy administrativy. Země NATO totiž již nyní tvoří více než polovinu celosvětových vojenských výdajů, přičemž vojenské výdaje EU činí nejméně 162 miliard eur. Pro srovnání: ruské vojenské výdaje činí méně než 50 miliard eur a vojenské výdaje USA 561 miliard eur. Cíl 2 % byl silně kritizován i vysoce postavenými vojenskými analytiky, někteří jej označili za „iracionální“. Závazek zvýšit vojenské výdaje představuje riziko zvýšení emisí skleníkových plynů.

 

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.