Militarizace EU: Ekonomický narativ zbrojení (5. část)

Podle představitelů NATO se Evropa chová jako příživník a nepřispívá na vojenské výdaje NATO svým „spravedlivým dílem“ ve srovnání s USA.

Dnes přinášíme závěrečnou ukázku z publikace „A Militarised Union: Understanding and Confronting the Militarisation of the European Union“, která se týká ekonomické stránky zbrojení.

***

Podle Evropské obranné agentury (EDA) je zbrojní průmysl „ekonomickým přínosem, přináší pracovní místa a stimuluje výzkum“. Podle Asociace evropského leteckého a obranného průmyslu (ASD) je „hlavním pilířem evropské ekonomiky […] a hraje klíčovou roli při vedení globálních inovací a vytváření vysoce kvalifikovaných pracovních míst“. To musí znít mnohým dobře, ale jaká jsou fakta?

Vojenský a kosmický průmysl je relativně nevýznamnou součástí ekonomiky EU, v roce 2019 představoval pouze 485 000 pracovních míst. Většinu zaměstnanců ve vojenském průmyslu tvoří muži s vysokým vzděláním; o zaměstnání pro tyto odborníky není nouze. Kvalifikované pracovníky pro nové výzkumné a technologické projekty bude třeba přetáhnout z civilního sektoru do vojenské výroby, ačkoli mnozí z nich se ve zbrojní výrobě nebudou cítit dobře.

Obecně platí, že nové high-tech projekty nezvýší celkový počet pracovních míst, ale spíše povedou k nedostatku zaměstnanců v jiných odvětvích. Ani armáda není nejlepším technologickým odvětvím pro tvorbu pracovních míst. Britská studie ukazuje, že smysluplnější by bylo investovat do výzkumu a vývoje v oblasti obnovitelných zdrojů energie, jako je větrná energie na moři a mořská energie; tam by bylo možné vytvořit více pracovních míst. Metastudie celkového dopadu investic do vojenské výroby na hospodářský růst z roku 2008 zjistila, že tento efekt je neutrální až negativní.

Americké statistiky ukazují, že federální výdaje na zdravotnictví, vzdělávání, čistou energii a infrastrukturu vytvářejí více pracovních míst než investice do armády a že civilní výdaje obecně předčí vojenské výdaje, pokud jde o vytváření pracovních míst, o 21 % (na rozvoj větrné energie) až 178 % (na základní a střední školství, kde mimochodem vytvoří více pracovních míst pro ženy).

Inovační přínos vojenského průmyslu je rovněž omezený. Z obranného výzkumu a vývoje se do civilního sektoru nepřelévá tolik jako naopak. Nové technologie, které jsou oblíbenými projekty Evropského obranného fondu (EDF) nebo PESCO (např. umělá inteligence, disruptivní technologie, metamateriály), jsou často komerčními civilními inovacemi, které musí zbrojní společnosti upravit a převést do vojenských systémů, přičemž musí překonat eticky motivované protesty občanské společnosti proti autonomním zbraním a používání umělé inteligence ve zbrojení.

Na země EU je vyvíjen velký tlak, aby vydávaly více peněz na zbrojení, zejména kvůli závazkům přijatým v rámci PESCO, ale také kvůli rámci NATO. Podle představitelů NATO se Evropa chová jako příživník a nepřispívá na vojenské výdaje NATO svým „spravedlivým dílem“ ve srovnání s USA. Proč by však měly být obranné výdaje USA evropským měřítkem? Výdaje by měly být založeny na potřebě, nikoli na normě výdajů NATO ve výši 2 % HDP na obranu, která je stanovena náhodně bez vztahu k jakékoli analýze hrozeb.

USA jsou zodpovědné za třetinu všech světových vojenských výdajů (39 % v roce 2020) ve výši 778 miliard dolarů, z čehož má obrovský prospěch jejich zbrojní průmysl. Tato částka je extrémně vysoká – srovnejte druhého největšího plátce, Čínu, jejíž odhadované vojenské výdaje činily 252 miliard dolarů v roce 2020, nebo dokonce Rusko, jehož vojenské výdaje dosáhly ve stejném roce pouhých 61,7 miliard dolarů. S výchozím rozpočtem Pentagonu ve výši 740 miliard dolarů na fiskální rok 2021 (nárůst o 48,2 miliardy dolarů od posledního roku Obamova prezidentství) a ohromujícím počtem obětí COVID-19 (neúměrně postihujícím černošské Američany) vysoké vojenské výdaje USA nezvyšují bezpečnost amerických občanů. Zatímco USA vynakládají tak velkou část svého rozpočtu na zbrojení, strašlivě selhávají v oblasti lidské bezpečnosti, potravinové bezpečnosti, zdravotnictví a vzdělávání.

Porovnání vojenských výdajů NATO a EU v poměru ke zbytku světa (2020). Zdroj: str. 56 a 57.

Evropský zbrojní průmysl čelí tvrdé konkurenci svého amerického protějšku, který má díky mnohem většímu domácímu trhu a finančně štědrému Pentagonu obrovskou výhodu. Investice do výzkumu, vývoje a výroby, které jsou ve vojenském sektoru poměrně vysoké, se mohou snáze vrátit.

Existují také exportní trhy, které jsou pro evropský vojenský průmysl klíčové jako náhrada za malé národní trhy; proto je hnací silou mezinárodního obchodu se zbraněmi potřeba zvýšit výrobu a získat zpět investice.

Podle zprávy společnosti McKinsey o budoucnosti evropské obrany z roku 2013 by Evropa mohla na základě údajů EDA ušetřit až třetinu díky společnému nákupu vojenského zboží a služeb. Evropská komise se snaží stimulovat společné nákupy v oblasti obrany v EU prostřednictvím iniciativ, jako je Obranný fond, a tvrdí, že nedostatečná spolupráce v oblasti obrany a bezpečnosti stojí členské státy ročně 25 až 100 miliard eur.

Pokud mají obranné iniciativy EU snížit náklady, tak zatím se to nepodařilo: rozpočet EDF ve výši 8 miliard eur doplňuje současné národní rozpočty na obranu, závazky PESCO zahrnují zvýšení vojenských výdajů a vojenské struktury EU nenahradí stávající národní struktury nebo struktury NATO, ale budou existovat paralelně.

Duplikace systémů je označena za významný multiplikátor nákladů. Několik evropských zbrojních společností vyrábí stejný druh zařízení, což představuje duplikaci investic do výzkumu a vývoje.

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.