Liberecký Liebknecht (13. část)

Jiří Malínský Komentáře

V aktuálním seriálu se historik Jiří Malínský v poslední části věnuje osobnosti a kariéře českoněmeckého politika a spoluzakladatele KSČ Karla Kreibicha (1883–1966).

Kreibich poválečný

Po roce 1945 se z činného politika stává poučený, literárně se vyjadřující a historicky až překvapivě dobře připravený pamětník. Z editovaných textů lze s poměrnou jistotou rekonstruovat i jeho autorské postupy. Tento osobitý písmák svého druhu zakládal své vývody na poměrně hlubokém studiu a solidních znalostech dobové, ale i historické a ekonomické literatury. Byl s to prostudovat i dobově dostupnou část Marxova Kapitálu i zastávat místo moskevského spolueditora Marxových a Engelsových spisů z let 1927–1933. Za mnohé vděčil také své nepochybně bohaté osobní knihovně. Poměrně slušně osvojená historická metoda byla vlastně rovněž v jeho případě přístupem ad fontes (poměrně vydatným korektivem byla i jeho osobní žitá zkušenost a skutečnost); prožil toho opravdu mnoho a jeho postavení spoluzakladatele KSČ mu mohlo být v tomto směru v lecčems nápomocné.

Dosah jeho postřehů nebyl v žádném případě pominutelný. Věcné připomenutí osobností Aloise Neuratha nebo Josefa Seligera bylo ve své době statečným vybočením z řady podobně jako vyvážená obhajoba života a odkazu dr. Bohumíra Šmerala (pro srovnání lze uvést Dubčekův smuteční projev nad rakví Karola Šmidkeho r. 1952). Zdá se, že jádrem druhého dílu Kreibichových pamětí mohla být již zmíněná rozsáhlejší stať Poznámky k úvahám o Šmeralovi. Modelově metodická by mohla být v tomto směru již analyzovaná stať Jak došlo ke kultu osobnosti – a co to bylo. Není nezajímavé připomenout v této souvislosti vzpomínky Marie Švermové (1902–1992)   a memoáry dr. Lubomíra Štrougala (1924–2023).

Osobnost Karla Kreibicha, jak ji rýsuje posuzovaná obsáhlá edice jeho autorských textů, se jeví jako mimořádný lidský typ nejen v dějinách KSČ a Československa. Robustní polemik, výkonný kronikář doby i hnutí, laik s řadou systémových kvalit skutečného, ne frázistického revolučního intelektuála, ale i významná osobnost československého a globálního socialistického dělnického hnutí, svým životem i dílem dokumentuje až modelový příklad osobnosti leninského směru komunistického hnutí. Muže, který nikdy nezapíral svou nikoliv zanedbatelnou sociálně demokratickou minulost. Karl Kreibich byl celým svým životním směřováním význačným představitelem demokratických tendencí a typickým předreformním komunistou (obrodářem). V tomto směru i předbojovníkem Ledna 1968. Naznačuje to i jeho posmrtné vyznamenání Řádem Klementa Gottwalda r. 1968.

Ediční zvládnutí

Publikace tak nesnadného edičního podniku, které je také věnován tento text, nebyla v žádném případě snadnou cestou k odbornému i vědeckému úspěchu. Editorský přístup Jakuba Vrby již teď zaslouží velké uznání. Právě tak jako Masarykův ústav AV ČR a nepochybně i archiv akademie. Samo přehlédnutí Kreibichovy pozůstalosti přitom bylo jen výchozím krokem a cestou do dalších archivních fondů. Zvládnutí matérie dějin socialistického a vůbec dělnického hnutí je dnes tématem v lepším případě opomíjeným, v tom horším navíc i komoleným a zkreslujícím. Nejvíce je to znát na rozsáhlém personálním rejstříku, což naznačuje jak ediční poznámka (s. 446–450), tak rejstřík sám (s. 451–483). Jednotlivá hesla místy přerůstají podrobností svého informačního záběru až do zárodečných biogramů. (Bohužel se sem vloudila jedna nepřesnost – na s. 476 u hesla Ferdinanda Schwarze jsou uvedena chybně jeho životní data – strážský rodák se narodil r. 1852 a zesnul r. 1906).

Precíznost vzorně připraveného svazku umocňuje výborná obrazová příloha (zřejmě důsledek editorova setkávání s Kreibichovou vnučkou Ilse), která velmi podrobně sleduje základní mezníky Kreibichovy životní cesty. Zřejmě technické důvody zabránily zpracování podrobné bibliografie literatury jinak hojně citované v rozsáhlém poznámkovém aparátu (celkem 1621 často rozsáhlých poznámek přibližujících věcný obsah Kreibichových textů). Je smutné, že z odborníků levicových stran si nikdo nenašel dostatek času pro náležité uctění památky této velké historické postavy české levice, jejíž význam je zjevně minimálně v našem národním rámci nadčasový. O to větší dík zaslouží bývalý ředitel Masarykova ústavu PhDr. Luboš Velek, Ph.D. i Nakladatelství Lidové noviny, které obohatilo svou proslulou edici EGO o další pozoruhodný svazek.

Celý seriál:

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.