Čínské investice, Rusko a imigrace. Odpovědí na ně je stejně jako v 16. století otevřít se světu a vzít Evropu „na konec světa“.
Možná, že se dějiny opakují. Poprvé jako tragédie a podruhé jako návrh Evropské komise, parafrázuje Marxova slova Bruno Maçães, bývalý portugalský ministr pro Evropu, na stránkách POLITICO.
Mají dnes jiná jména, ale nájezdníci z Východu jsou znovu u bran Evropy a znovu hrozí, že zčeří situaci na kontinentu. A znovu je odpovědí přestat se schovávat za rohem a pustit se do světa. Od 5. až do 15. století byla Evropa otevřená invazím z Asie, nájezdníci sem pronikali přes jih Ruska a maďarské roviny.
Podle Maçãese byl věk objevů pokusem Evropy osvobodit se ze své prekérní situace, uvěznění mezi západními moři a východními stepmi, a dobýt bezednou propast, ze které přicházel chaos. Dnes jsou tito nájezdníci méně násilní, ale stejně hroziví pro ty, kdo žijí na západ od Uralu.
Dnes se jedná, píše autor dále, například o korporátní nájezdníky z Číny, kteří se snaží získat ty nejlepší evropské společnosti a s nimi i evropské technologie. Evropa a také Německo konkrétně zavádějí mechanismy kontroly investic, aby zastavily mocné investice z Číny.
Potom je tu Rusko, jehož noví bojovníci jsou výborní v nájezdech. Pohybují se rychle a bez povšimnutí, snaží se mást a rozvracet oponenta. Například tím, že se vměšují do voleb – Rusové podobně jako Mongolové využívají spíše svojí reputace než skutečných činů. Kybernetické operace jsou dnes tím nejlepším způsobem nájezdu, míní dále Maçãese.
Evropské elity zatím stále důvěřují mezinárodnímu systému trhů, obchodu a volného pohybu lidí, ale více a více voličů vnímá dílo slepých sil a soutěžících států ve stále více chaotickém světě.
Továrny se zavírají díky soutěži s Čínou a rostoucí počet imigrantů pobývá v evropských městech a sídlech, kde ovlivňují hlavně život chudých. Pak jsou zde teroristé s možností udeřit prostřednictvím svých buněk v evropských hlavních městech.
Politicky se dnes v Evropě definujeme tím, které z nájezdníků považujeme za více strašlivé. Socialisté se bojí soutěže s Čínou a liberálové se bojí Ruska, konzervativní pravice se bojí islámu. Maçães uvádí příklad maďarského premiéra Viktora Orbána a odkaz na Jánose Hunyadyho a obranu proti Turkům v 15. století.
Populisté se spoléhají na možnost návratu tradiční evropské kultury a slibují, že osud bude na naší straně, když se vrátíme k našim způsobům.
Podle Maçãese je ale opravdovým řešením pro Evropu přestat se schovávat za rohem a jít do světa, stejně jako to Evropa udělala v 16. století. Co dnes potřebujeme, myslí si, jsou portugalští a španělští mořeplavci naší doby, kteří vezmou Evropu až na konec světa.
Bojovat proti čínským investicím znamená investovat mimo hranice Evropy hlavně do kritické infrastruktury ve střední a jihovýchodní Asii. Postavit se ruské dezinformační kampani znamená přenést boj do Ruska a zlomit vliv ruského státu nad myslí ruských občanů. A způsobem, jak se postavit obavám z imigrace a z islámu, je podle autora nová, agresivní zahraniční politika, která bude schopna vyřešit syrskou a lybijskou občanskou válku.
Ty problémy a krize, které se v aktivní zahraniční politice neřeší, mají tendenci se projevit v domácím kontextu. Odsud plynou také návrhy Komise: přemístit uprchlíky, blokovat čínské investice, postavit se ruským fake news.
Jestli se EU stala z vývozce stability dovozcem nestability, je to proto, že svou dřívější roli nebrala dost vážně.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.