Ilona Švihlíková píše o tom, že vznik nové politické strany VKml jen posílí přeplněnost pravé části spektra. Zatímco ta levá část jaksi téměř zeje prázdnotou.
Deník Právo nedávno informoval o tom, jak úzká je členská základna mnoha stran a které strany zažívají prudký propad počtu svých členů, čítajíc v tom ČSSD či KDU-ČSL.
Není to moc dobrá zpráva o stavu naší demokracie. V malé konkurenci se snáze recyklují stále stejní lidé, těžko se vybírají odborníci na témata a tvoří základy programové debaty. Zato je to ovšem ráj pro rentiéry a pro ty, kteří berou politiku jako byznys svého druhu. Tu a tam se personální nouze může projevit i pozitivně. Například když už není, jak postavit kandidátky, pak se sáhne i k nestraníkům, k aktivním občanům a zkrátka se zapojí ti, kteří by jinak neprošli „stranickým sítem“, v němž je až příliš často hlavním kritériem být kámošem „toho a toho“, v lepším si to tak nějak „odsedět na schůzích.“
Klesající počet straníků u řekněme tradičních stran a malá základna u nových (Piráti mají jen 900 členů) je ovšem kompenzována tím, že jak houby po dešti vznikají nové subjekty. Naposledy jsme se dozvěděli, že novou stranu se chystá založit Václav Klaus mladší.
Pro českou politickou scénu je ovšem signifikantní, že se všichni lámou do pravé části spektra. Inu, pro levičáka by to nebylo špatné, kdyby se tam všichni mezi sebou „vymlátili“ a dosáhli krásných 4,9 %, kdyby ovšem na levici bylo co volit.
Na pravici tak najdeme klasické konzervativce (lidovci). Najdeme tam také profesorskou kárající pravici (ODS). ODS si vyhazovem VKml vytvořila konkurenci, která ji může poměrně rychle připravit o sen být hegemonem pravice se 14 %. TOP09 bude v příštích volbách bojovat o přežití, inspirace hledá opět v zahraničí. Takže poté, co nejlepší ministr financí tohoto a jiných světů hlásal, že „ČR skončí jako Řecko, když nepodnikne reformy“ (aby za sebou zanechal rekordní deficit státního rozpočtu a byl osobně odpovědný za třetinu našeho státního dluhu), to nyní zkouší s „Venezuelou Maláčovou.“ Jak jinak, daně přeci v žádném případě neplatíme proto, abychom měli sociálně soudržnou společnost. Daně platíme zásadně jen proto, aby se za ně nakupovaly americké zbraně.
K tomu ještě uveďme pravicový liberální STAN, který leze do segmentu Pirátům. Ti si prozatím úspěšně hrají na „neideologickou politiku“, takže jedou na vlně, která prý není ani vlevo, ani vpravo. Trochu to připomíná drtivou většinu českých novinářů, kteří jsou „ve středu“, což znamená, kromě toho, že nenávidí levici až za hrob (a dávají to „jemně“ najevo), že patří mezi pravicové libertariány. Po těch 30 letech, kdy levice byla dlouhodobě delegitimizována a ostrakizována, je být pravičák takříkajíc standard. Sama o tom něco vím, když si v médiích tak pěkně potrpí na to, abych byla představována jako „levicová“ ekonomka (rozuměj: úchyl, odchylka od standardu), zatímco u lidí jako je Lukáš Kovanda nikdy nezazní, že je pravicový libertarián.
Měšťácký liberalismus à la Piráti je dítě bursíkovštiny – hlášení o NATO v metru je přeci „neutrální“, podobně jako mávání tibetskou vlaječkou. Zato běda, kdyby snad magistrát chtěl mít přehled o tom, jak se využívají byty; to je totiž komunismus, aby bylo jasno.
Napravo máme taky Tomia Okamuru, který se rozhodl, že politika je lepší byznys než cestovní ruch. Právě do jeho prostoru bude nejspíš směřovat „nové cosi“ od Václava Klause mladšího. Dá se ale vsadit na to, že ubere pěkných pár procentních bodíků i „bývalé“ ODS.
Kromě Pirátů si na technokratismus potrpí i ANO. Spojuje je mimo jiné i to, že sice mají prvky levicové politiky ve svých programech (a ANO ji taky částečně aplikuje), ale slovo „levice“ funguje tak trochu jako Voldemort – neříká se to nahlas.
Napravo je narváno k prasknutí, pravice bez sociálních ohledů (TOP09), se sociálními ohledy (ANO), liberálkovská (STAN), měšťácky technokratická (Piráti), národovecká (VKml), hodně doprava (SPD), klasicky konzervativní (KDU-ČSL).
Je to zajímavé už jen v tom, že český elektorát není pravicově vyhraněný. A i když se v některých zemích objevuje posilování pravicových anti-establishmentových subjektů (kam má namířeno VKml), tak to není dáno socio-ekonomickými otázkami, ale problémy spjatými s migrací (Orbán, Salvini, Strache).
Na levici zůstávají dva subjekty, přičemž u obou je možné dát velké „ale.“ Kromě toho, že zažily rekordní propad voličské přízně, jsou obě dvě strany zainteresovány na současné vládě. Obě dva zažívají rekordní propad členstva. Právo uvedlo, že ČSSD má necelých 16 tisíc členů, nejsilnější základnu mají stále komunisté (necelých 35 tisíc členů). O masovosti v českých poměrech nemůže být řeč.
Sociální demokracie se snaží nastavovat sociální témata – především díky Janě Maláčové – která pak na svých zádech cítí skutečný dech „třídního boje“ podle toho, jak je u novinářů a pravicové opozice „oblíbená.“ Jenže, pak je tu za socdem také pan Petříček, který se pohybuje v intervalu mezi Pochem a banderovci a tetelí se nad představou americké základny na našem území.
Soudruzi z KSČM představili hodně zajímavou a mladou kandidátku do Evropských voleb. Tak netradiční a nekonzervativní, že není divu, že se do toho někteří „zasloužilí soudruzi“ snaží ze všech sil hodit vidle. Obzvláště tehdy, když se cítí podstatně lépe na Svobodném rádiu ve společnosti Vandase než v sociálním družstvu.
Vlevo volno!