Ivo Šebestík píše o tom, proč obnovu a péči potřebuje nejen vyhořelý pařížský chrám, ale celá evropská kultura.
Když v šedesátých letech minulého století ve Francii vyšla kniha s názvem Hoří už Paříž? (Paris brûle-t-il?), sotva někoho tehdy napadlo, že o půl století později budou Pařížané přihlížet, jak hoří jejich katedrála Notre-Dame, patrně nejznámější symbol gotického věku a nejslavnější z evropských chrámů.
Evropskou kulturu sice nelze redukovat jen na její křesťanskou složku, neboť vyrůstá velice mohutně také z antické tradice, obsahuje bohaté zdroje keltských, slovanských a germánských národů pocházející ještě z předkřesťanských časů, a je silně ovlivněna i židovstvím a dalšími zdroji. Přesto křesťanské symboly jsou v evropské kultuře patrně nejviditelnější a nejvíce symbolické. Považují je za své i lidé, kteří se od křesťanství vzdálili, ať už vlivem osvícenství či z jiných důvodů.
Obraz katedrály stižené jakýmkoliv neštěstím je pro každého kulturního Evropana nesmírně přízračný a skličující. Francouzský skladatel impresionismu Claude Debussy spatřil ve své představě katedrálu potopenou v hluboké vodě a složil pozoruhodnou klavírní skladbu s tímto názvem – La Cathédrale Engloutie (Potopená katedrála). Tóny skladby jsou měkké, jak by přes struny klavíru skutečně tekla voda a katedrála se nořila stále hlouběji. Každé významné evropské historické město má svůj chrám a obrazy kostelů se evropské malířství jenom hemží. Od realistických maleb baroka až po změť barevných teček, čar, plošek a stínů, ze kterých vystupují katedrály Monetovy.
Pro každého Evropana, jenž ctí svoji kulturu, je obraz velkolepého gotického chrámu posvátný. Třeba ne pro jeho původní křesťanský význam, ale pro ta staletí, po která chrám trvá a dodává městu nezaměnitelný charakter. Něco, co moderní doba už neumí a nikdy se nenaučí. Proto, když v pondělí večer začala hořet věž nad hlavní lodí katedrály Notre-Dame, musel být pohled na hořící chrám, a právě na tento chrám, roven pohledu na hořící dějiny města, na francouzskou kulturu v plamenech. Na Paříž zraněnou na jejím nejcitlivějším místě.
Francouzský deník Libération přinesl ve svém úterním vydání na titulní straně titulek složený ze dvou slov: NOTRE DRAME, tedy Naše drama. Belgický frankofonní deník Libre k vylíčení tohoto dramatu přispěl titulkem, který také sděluje mnohé: Paříž už není Paříž. Tak jako je nemyslitelná Paříž bez La Tour Eiffel, tak by byla nemyslitelná bez Chrámu matky boží. Victor Hugo, který tento chrám navěky vepsal do světové literatury, jej proslavil tvrzením, že chrám je jako kniha a že se člověk musí naučit v této knize číst.
Co má ale současný Evropan číst v požáru této nádherné stavby, u jejíchž bran se denně vinuli nejméně dva dlouzí hadi čekajících návštěvníků toužících shlédnout mimo jiné i nesmírně vzácné vitráže chrámu, které se už nikdy nikomu nepodaří obnovit v jejich původní kvalitě, neboť řemeslné techniky předků byly namnoze zapomenuty.
Francouzská oficiální místa velice rychle, snad až nápadně rychle, dospěla k závěru, že požár nevznikl cizím zaviněním, že se jednalo o nehodu a určitě že nejde o teroristický čin. Možná ano, možná ne. Možná se jen snaží zabránit emocím, kdyby byl zveřejněn novodobý Herostratos či někdo, kdo útokem na Notre-Dame v Paříži zaútočil na symboly evropské kultury a evropského křesťanství.
Ale ať už se jednalo o nehodu nebo o úmyslný teroristický čin nepřátel evropské kultury, symbolika chrámu v plamenech zůstává a takto se nepochybně otevřela ona slavná Hugova kamenná kniha na stránce, jakou je dobré si přečíst. Pařížané se tak onoho pondělního večera mohli na vlastní oči přesvědčit, že pokud NĚKDO úmyslně či NĚCO nedopatřením zapálilo symbol evropské (křesťanské) kultury, že úplně stejným způsobem mohou časem přihlížet požáru ještě mnohem rozsáhlejšímu, při kterém budou zasaženy nejenom opěrné pilíře, střecha a věže chrámu, ale základy evropské identity.
A opět bude stačit třeba jen dlouhodobá neopatrnost „při manipulaci“ se zákony a pravidly, nedostatečná pozornost v otázce ochrany evropské kultury, zvyků, norem, práva. Člověk své dějiny pouze popisuje s odstupem let, ale utváří je železná logika, podle níž mají příčiny své nevyhnutelné následky. Chyby v počátcích se postupem doby velice nevyplácejí. A nepozornost bývá nemilosrdně potrestána
Soudím, že požár pařížské katedrály – ať už byl způsoben jakkoliv a jeho následky jsou nenahraditelné škody – slouží jako velké varování Evropanům a je voláním po ochraně evropské kultury. Proto nestačí jenom požár uhasit a pokusit se o obnovu tohoto nesmírně cenného chrámu. Obnovu a úzkostlivou ochranu vyžaduje celá evropská identita.