Centrální banky se zoufale snaží dostat na svůj dvouprocentní inflační cíl a využívají k tomu všechnu svou munici. Je to riziko.
Umíněné sledování inflačního cíle představuje stále větší riziko, píší Financial Times.
Centrální banky se zoufale snaží dostat na svůj dvouprocentní inflační cíl a využívají k tomu veškerou svou munici – a to v situaci, varují FT, kdy je ekonomika na svém potenciálu, nebo možná už i nad ním.
Těžko ale budeme hledat důkaz, že nízké úrokové sazby opravdu pomáhají růstu. Spíše snižují efektivitu monetární politiky, způsobují velké nerovnováhy a zmenšují prostor pro akci v případě další krize. Je načase se ptát, píší FT, zda je cíl dvou procent stále ještě užitečný.
Takže centrální banky dávají v řadě zemí najevo, že „nízké sazby tu budou hodně dlouho“, a to za situace, kdy je ekonomický růst často i nad potenciálem. Inflační cílování ve vyspělých zemích se ukotvilo kolem 2 %, inflace se ovšem tvrdošíjně drží pod tímto cílem, takže centrální banky mají tendenci držet úrokové sazby nízké.
Centrální bankéři obvykle uvádějí obavy z deflace jako hlavní důvod, proč bojovat i proti nízké inflaci, ze které se deflace může lehce stát. Deflace může vyústit v nárůst dluhového břemene, v oslabení investic i spotřeby. Jako silný příklad slouží Velká deprese.
Jenže, varují FT, ono je potřeba řádně odlišovat příčinu a následek, když se hovoří o inflaci a o recesi.
Ano, recese je obvykle doprovázena dezinflačními tendencemi. Ale vůbec není jasné, jestli nízká nebo záporná inflace musí vést k ekonomické krizi. Japonsko je v deflaci nejméně dvacet let, ale jeho růst na hlavu tragicky nevypadá.
K deflaci (v oblasti bytů třeba) dochází hlavně z důvodů nadměrných investic nebo špatné alokace kapitálu. Ironií ovšem je, že tyto situace mohou vzniknout právě kvůli příliš volné monetární politice. Vysoké ceny bydlení jsou jedním z dopadů současné příliš volné monetární politiky.
Kromě toho, že nízké úrokové sazby tyto nerovnováhy vyvolávají, omezují také prostor pro akci v případě další recese. Může nastat i „zombie“ efekt, varují FT, takže firmy, které si nevedou moc dobře, zůstanou v provozu, protože pořád budou mít přístup k levnému financování.
Toto vše způsobují nízké úrokové míry, ale k vyšší inflaci nevedou. Možná je to tím, že ukotvují nižší inflační očekávání. Možná se prostě 2 % nehodí pro každou zemi, pro každý region. Pokud je to tak, pak zkrátka inflační cíle mohou být variabilní, reflektovat ekonomickou strukturu.
Je potřeba změnu zvážit, nabádají FT. Současné schéma prostě nefunguje, vyvolává deformace a ničí flexibilitu monetární politiky.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.