Politika americké centrální banky pomáhá dál bohatnout bohatým. Je to recept na další vlnu populismu.
Edward Luce rozebírá roli americké centrální banky a vidí další možný nárůst populismu.
Ti, kteří spekulovali s Bitcoinem zažili skvělý rok, výnos větší než 360 %. Díky americkému FEDu se vůbec ti, kteří nakupují aktiva, mají dobře. Ceny aktiv letí vzhůru, dokonce i ceny těch nekvalitních dluhopisů.
Možná nebude následkem inflace, ale i tak mají opatření FEDu svou cenu. Je pravdou, že kdyby se FED nepustil do stimulační politiky, která vedla k navýšení jeho bilance o více než 3 biliony dolarů od března, americká ekonomika by se fatálně propadla. Bankroty firem by byly na denním pořádku a celá situace by se začala podobat Velké recesi.
FED dělá vše, co může, aby zabránil ekonomické depresi. Nicméně se to neobejde bez rizik pro USA jako pro suveréna. Poprvé od druhé světové války je americký veřejný dluh vyšší než 100 % HDP. Od roku 2008 se skoro zdvojnásobil a teď opět prudce roste. Jak ukazuje Japonsko, ani když dluh překračuje 200 % HDP, nemusí se země dostat do krize. Jenže USA mají hlavní světovou měnu a měly by si dávat pozor na svou pověst, míní Luce.
Nejvýraznější hrozba je ovšem politická stabilita. Politika FEDu, tzv. kvantitativní uvolňování, vede k nárůstu bohatství těch, kteří už nyní bohatí jsou. Horních deset procent Američanů vlastní 84 % všech akcií. Horní jedno procento Američanů vlastní asi polovinu akcií, kdežto dolní polovina Američanů obvykle nevlastní žádné akcie. Nerovnost se tak dále zvyšuje.
Čím jsou nerovnosti vyšší, tím vyšší zisky, upozorňuje Luce. Globální index luxusu zaznamenal výnos 34 %.
Politikou, kterou FED provozuje, pomáhá dál vlastníkům aktiv. Zadělává tím ovšem na velmi nevyrovnané oživení. Velké firmy, i ty s mizerným ratingem, se mají dobře. Malé firmy ne, i když jsou finančně zdravé. Samozřejmě, že bohaté domácnosti jsou na tom lépe než ty mediánové. Už po roce 2008 se objevil pojem „oživení ve tvaru K.“ Většina lidí je na tom zle, ale nahoře se situace podobá „Velkému Gatsbymu.“
Co je možné očekávat od politiků? Demokraté nemají štěstí. Barack Obama vkráčel do Velké recese, Joe Biden kráčí do Velké pandemie. Dvoustupňová ekonomika nakonec za Obamy pomohla posílit Tea Party a dostala k moci Donalda Trumpa. Obama dal prvotní stimul v roce 2009, ale pak už veškerá tíže ležela na FEDu. A pamatujeme, jaké pozdvižení na finančních trzích nastalo, když se Ben Bernanke, tehdejší guvernér FEDu rozhodl, že zmenší objem kvantitativního uvolňování. Musel vzít rychle zpátečku.
Biden může být v podobné situaci. Podařilo se protlačit balíček pro nezaměstnané a různé podpory platící do března. Ale nebude to stačit na jeho heslo „build back better.“ Naopak guvernér Jerome Powell tvrdí, že podpora FEDu může být neomezená, a to i časově. Počítá tedy s nákupem dluhu ve výši 120 mld. dolarů pro dohlednou budoucnost.
Jenže právě tady podle Luceho mínění leží zárodky možné další populistické krize v USA. FED říká, že udělá vše, co bude třeba, zatímco američtí politici se nejsou schopni shodnout na tom, co dělat. Powell dobře Kongresu říká, že správně by to mělo být obráceně – otěže by měli mít politici. Monetární politika je takový tupý nástroj, kdežto výdajové programy mohou být přesně zacílené.
FED nejspíš zůstane „jediným hráčem.“ Je to jednak zmeškaná příležitost a zároveň velké nebezpečí, varuje v závěru komentáře Luce. USA si mohou půjčovat za nulové úrokové sazby a investovat do výrobních kapacit. Když to neudělají, pak můžeme nebezpečí vyjádřit rovnicí: QE – F = P, neboli kvantitativní uvolňování bez fiskální akce je další nárůst populismu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.