Spojené arabské emiráty jako regionální mocnost

Od arabského jara v roce 2011 provádějí Spojené arabské emiráty stále aktivnější zahraniční a bezpečnostní politiku a ukázaly se jako přední regionální mocnost. Náš seriál o SAE pokračuje.

V posledních několika desetiletích se z malého státu v Perského zálivu stal nejen ekonomický klíčový hráč na Arabském poloostrově, ale také politicky vystoupil ze stínu Rijádu (Saúdská Arábie). Od roku 2015 spolupracuje s Čínou na jejím hegemonickém úsilí v oblasti Afrického rohu, který je součástí významného globálního projektu „Nové hedvábné stezky“ (str. 154; Jemen: Der vergessene Krieg; 2019).

Vzestup Spojených arabských emirátů (SAE) učinil ze země důležitějšího a zároveň problematičtějšího politického partnera pro Německo a Evropu. Je stále jasnější, že Emiráty přestaly být na Středním východě druhoradým hráčem, neschopným konkurovat regionálním těžkým vahám: Egyptu, Turecku a Íránu. Země nyní spíše uplatňuje vliv daleko za svými vlastními hranicemi.

Abú Dhabí má velký zájem na kontrole námořních cest z Adenského zálivu do Rudého moře. V roce 2015 v Assabu (Eritrea) zřídily Spojené arabské emiráty svoji vojenskou základnu. Korunní princ Mohammed bin Zajed Al Nahyan se považuje za vojáka. Po výcviku na britské vojenské akademii Sandhurst se koncem 80. let stal velitelem letectva SAE a v roce 1993 náčelníkem generálního štábu.

Po válce v Perském zálivu v letech 1990–1991 SAE záměrně rozšířily své ozbrojené síly. Tvořily malou, ale stále profesionálnější a výkonnější vojenskou sílu 63 000 vojáků, čímž byl položen základ pro aktivnější zahraniční politiku od roku 2011. Armáda má limitované operační schopnosti kvůli omezeným možnostem náboru (Emiráty mají jen asi jeden milion občanů), ale nedostatek personálu je částečně kompenzován náborem žoldáků. (Pozn.: cca 80 % obyvatel SAE jsou cizinci, kteří přišli za prací a ti tvoří přibližně 90 % pracovníků a zaměstnanců v soukromém sektoru ekonomiky. Pro srovnání: u sousední Saúdské Arábie je to zhruba 40 %. Celkový vývoj populace v období 1980 až 2005 zobrazuje graf zde, je tam i prognóza do roku 2025).

Postavení Dubaje

Vedení Abú Dhabí vždy pracovalo na co největší centralizaci moci, zatímco Dubaj vedla odpor proti těmto tendencím. Navzdory nerovnoměrnému rozdělení výnosů z ropy se Dubaj dokázala dlouhodobě udržet proti největšímu členovi federace, protože brzy přijala alternativní model rozvoje.

Od 60. let byl Dubajský emirát nejdůležitějším obchodním centrem v jižní části Perského zálivu; prostřednictvím investic do logistické infrastruktury v 90. letech a v novém tisíciletí se vyvinul v obchodní kapitál celého Středního východu. Přístav Jebel Ali, otevřený v roce 1979, je největším překladištěm kontejnerů mezi Čínou a Evropou; Dubajské letiště je z hlediska osobní dopravy třetí největší na světě (2018); a město je finančním centrem regionu.

V roce 2000 zažila Dubaj nebývalý stavební boom. Vůdci emirátu se pokusili proměnit Dubaj v globální značku a přilákat zahraniční investory velkolepými projekty, jako je mrakodrap Burdž Chalífa.

Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie

Saúdská Arábie je kromě USA nejdůležitějším spojencem SAE. Oba státy jsou spojenci USA po celá desetiletí. Jejich politické systémy jsou monarchistické, jsou financovány z vývozu ropy a obávají se expanzionistických úmyslů mocných sousedů, především Íránu.

Po dlouhou dobu se však vedení Emirátů obávalo, že by Saúdská Arábie mohla využít svou nerovnou velikost (království má více než 30 milionů obyvatel, vyšší zásoby ropy a větší ozbrojené síly) k tomu, aby zaujala pozici hegemona v Perském zálivu. Výsledkem bylo, že v období od roku 1971 po 90. léta působily SAE jako mladší partner Saúdské Arábie a usilovaly o blízkost svého mocnějšího souseda, ale vždy zůstávaly podezřívavé.

Ztráta tří ostrovů v roce 1971 (rok, kdy byly SAE založeny) ukázala mladému státu jeho zranitelnost. Vypuknutí íránsko-irácké války v roce 1980 vystavilo vedení v Abú Dhabí ještě většímu tlaku. Státy Perského zálivu využily příležitosti k vytvoření aliance s výjimkou regionálních velmocí. V květnu 1981 Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty založily Radu pro spolupráci v Perském zálivu (GCC – Gulf Cooperation Council).

Jeho vojenským nástrojem měla být společná jednotka zvaná Peninsula Shield Force, ale nikdy se z něj nestala významná vojenská síla. Jak slabé byly státy Perského zálivu navzdory jejich spojenectví, ukázala kuvajtská válka, během níž Irák okupoval Kuvajt (členský stát GCC) bez toho, aby se Rada postavila na odpor. Výsledkem bylo, že SAE se od té doby zcela spoléhaly na ochranu USA, které jediné byly schopné a ochotné bránit malý bohatý stát před potenciálně agresivními sousedy.

Vztahy mezi Rijádem a Abú Dhabí se však ještě více prohloubily, když obě země iráckou válku v roce 2003 odmítly, protože věřily, že hrozí destabilizací regionu a posílením íránské moci. Spojené arabské emiráty proto podporovaly Saúdskou Arábii, když se začala aktivně stavět proti expanzi Íránu na Blízkém východě od roku 2005.

Nový saúdskoarabský panovník

Po nástupu Mohammeda bin Salmána na trůn v lednu 2015 pokračovalo sbližování mezi Rijádem a Abú Dhabí.

Vztah mezi Mohammedem bin Zajedem a tehdy velmi neznámým Mohammedem bin Salmánem byl vynikající. Zdá se, že se tito dva znali dlouho, protože krátce po jmenování bin Salmána byl bin Zajed popisován jako jeho „mentor“, který měl velký vliv na tehdy 29letého Saúda.

Emiráty (a jeho velvyslanec Yousef Al Otaiba) tvrdě lobbovaly za mladého Saúda ve Washingtonu. Není jasné, zda a do jaké míry tyto aktivity ovlivnily vývoj událostí v Rijádu, ale krátce po nastoupení na trůn se Mohammed bin Salmán ukázal jako nový silný muž v Rijádu. Na postu ministra obrany zahájil spolu s vedením SAE válku v Jemenu v březnu 2015.

V rámci „Vize 2030“ představené v červnu 2016 vytvořil ambiciózní reformní program pro saúdskoarabskou ekonomiku, jehož hlavním cílem je ukončit závislost jeho země na ropě. Společenské změny, jako je udělování licencí kinům a rozšíření práva řídit auto na ženy, doplnily obraz energického modernizátora.

Emiráty jako vzor pro bin Salmána

Spojené arabské emiráty posloužily bin Salmánovi jako model jeho domácích politických reforem. To bylo evidentní nejen v centralizaci politické moci v jedné osobě, která byla velmi podobná vývoji v Abú Dhabí a Emirátech; vliv Emirátů je patrný také z celkového reformního programu, který zahájil v Saúdské Arábii v roce 2015. Jeho ekonomické reformy byly mimo jiné zaměřeny na vybudování silného fondu státního bohatství (SWF – sovereign wealth fund), na který se zaměřuje také hospodářská politika ve Spojených arabských emirátech, zemi s největšími státními investičními fondy na světě.

Korunní princ Mohammed bin Salmán požadoval sociální změny, které by Saúdskou Arábii vrátily do období před rokem 1979, kdy bylo království liberálnější než v následujících desetiletích. Saúdská Arábie pod vedením Mohammeda bin Salmána působí zároveň bez zábran autoritativněji než dříve. I zde vládnoucí představitelé v Rijádu následují příklad SAE Mohammeda bin Zajeda, který bezohledně potlačuje islamistickou a liberální opozici v zemi.

Podívejme se blíže, jak fungují v Emirátech některé služby pro občany:

Zdravotnictví a bydlení

Nemocniční služby jsou pro občany zdarma a lékařské služby jsou soustředěny v Dubaji a Abú Dhabí, kde jsou četné nemocnice, kliniky péče o děti a další zdravotnická zařízení. Na konci 90. let zahájily emiráty privatizaci zdravotní péče, což vedlo k výraznému nárůstu počtu nemocnic a lékařů. Vláda dotuje zdravotní pojištění pro své občany, a tak se spolu s nárůstem privatizace zvýšily také veřejné výdaje na zdravotní péči.

Značná část vládních výdajů na federální i místní úrovni je věnována výstavbě a financování bydlení a rozvoji občanské infrastruktury, jako je energie, voda a odstraňování odpadu. Vláda federace zpřístupňuje bydlení občanům prostřednictvím přímých půjček s nízkým úrokem, dotací na nájemní jednotky a bezplatných grantů na bydlení a tisíce obyvatel Emirátů tyto programy využily.

Vzdělání a ženy

Vzdělání je v Emirátech zdarma a povinné na primární úrovni pro všechny děti ve věku od 6 do 12 let. Středoškolské vzdělání není povinné. V SAE existuje řada skvělých vysokých škol a chlapci i dívky chodí do veřejné školy. Studentky výrazně převyšují počet mužů na Univerzitě SAE, která byla otevřena v Al-ʿAin v roce 1977. Zajedova Univerzita (1998) byla založena s cílem poskytnout ženám technické vzdělání, i když v roce 2008 začala přijímat i muže. Celkově ženy tvoří přibližně 70 % absolventů vysokých škol. Do roku 2010 byla drtivá většina populace gramotná.

56 % absolventů vládních univerzit ve vědě, technice, strojírenství a matematice jsou ženy. V září 2014 otevřely Emiráty první vojenskou vysokou školu pro ženy Khawla bint Al Azwar Military School. Nejmodernější vojenská vysoká škola poskytuje výcvik na světové úrovni, cvičení fyzické zdatnosti a rozvoj vůdčích schopností. SAE mají čtyři bojové pilotky a také vycvičily více než 30 žen pro práci ve speciálních bezpečnostních silách.

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.