Reportáž stanice ARTE nás zavede do jihoitalského města Taranto, kde se nachází největší evropská ocelárna – je ovšem také jednou z nejšpinavějších. To má důsledky pro lidské zdraví.
Budou vysoké pece v ocelárně ve městě Taranto uzavřeny na základě soudního příkazu? A má stát, který právě získal kontrolu nad společností ILVA (Industria Laminati Piani e Affini) prostřednictvím nově založené společnosti Italské ocelárny (Acciaierie d’Italia), strategii, jak z ní udělat odvětví slučitelné se zdravím města a lidí, kteří v něm žijí a pracují? To jsou otázky, které čekají na odpověď po rozsudku tarantského soudu, který 31. května odsoudil za „ekologickou katastrofu“ ty, kdo společnost ILVA spravovali v letech 1995 až 2013.
Daň za poválečnou industrializaci
Po druhé světové válce měla být podpořena industrializace jižní Itálie. Byl zde snadno dostupný přístav a pracovní síla, která se naučila pracovat se železem a těžkými stroji ve službách italského námořnictva, jehož části byly (a stále jsou) umístěny v Tarantu. Obyvatelé Taranta byli zpočátku bohatší než ostatní obyvatelé jihu, vlastnili více automobilů, více domů a počet obyvatel vzrostl na téměř 250 000 (v roce 1981, dnes je jich o 50 000 méně).
„Nejnebezpečnější věcí, kterou můžete v Tarantu dělat, je dýchání,“ říká pediatrička Grazia Parisiová. Její pacienti trpí chronickým kašlem. Mnozí z nich trpí astmatem již od útlého věku. Obyvatelé onemocněli z dioxinových škodlivin. Jak uvedla Parisiová pro Rai News „u dětí registrujeme o 30 % více rakovin a o 54 % vyšší kojeneckou úmrtnost než ve zbytku Apulie“.
Výzvy Evropské komise
Už v roce 2013 Evropská komise vyzývala Itálii, aby uvedla ocelárnu v Tarantu do souladu s ekologickými normami a tehdy v tiskové zprávě sdělila: „Na základě několika stížností občanů a nevládních organizací Komise zjistila, že Itálie nezajišťuje, aby společnost ILVA splňovala požadavky EU týkající se průmyslových emisí, což má vážné důsledky pro lidské zdraví a životní prostředí. Itálie rovněž nedodržuje směrnici o odpovědnosti za životní prostředí, která zakotvuje zásadu „znečišťovatel platí“. Většina problémů pramení z neschopnosti snížit vysoké úrovně nekontrolovaných emisí vznikajících při výrobě oceli. Laboratorní testy prokázaly silné znečištění ovzduší, půdy, povrchových a podzemních vod jak v areálu ILVA, tak v přilehlých obydlených oblastech města Taranto. Znečištění městské části Tamburi je způsobeno zejména činností ocelárny.“
Teprve letos ovšem přišla ke slovu spravedlnost
Po pětiletém projednávání a jedenáctidenním zasedání vynesl soud 26 rozsudků (nad vedoucími pracovníky továren, manažery a politiky) na 270 let odnětí svobody a nařídil jak konfiskaci provozů v „horké“ zóně, tak zabavení ekvivalentu nezákonného zisku vůči třem společnostem ILVA S.p.A., Riva fire a Riva forni elettrici za částku 2,1 miliardy eur.
Rozsudek má 83 stran. Mezi hlavními obžalovanými jsou Fabio a Nicola Rivovi, bývalí majitelé a správci společnosti ILVA, kteří byli odsouzeni k 22 letům a 20 letům odnětí svobody. Byli obviněni ze spiknutí za účelem spáchání ekologické katastrofy, otravy potravin a úmyslného zanedbání bezpečnostních opatření na pracovišti. Tresty dostali i další bývalí manažeři.
Podle prezidenta regionu Apulie Michele Emiliana „spravedlnost konečně dosáhla svého. Provozy s integrovaným cyklem, které mají na svědomí smrt nespočtu lidí včetně mnoha dětí, musí být navždy uzavřeny.“
Odvrácená strana bohatství
Soudní proces ještě neskončil, protože se skoro všichni obžalovaní odvolali, ale rozsudek konečně přiznává utrpení těch, kteří museli žít s továrnou dvakrát větší než samotné město: průmyslový komplex, který během půl století udělal z Taranta jedno z nejbohatších měst jižní Itálie, ale zdaleka nejznečištěnější a nejnebezpečnější pro zdraví lidí, kteří v něm žijí. Vyjadřuje to, co technici, lékaři, ekologové a někteří místní správci odsuzují už léta: že ocelárna rozptýlila a stále rozptyluje těžké kovy, polycyklické aromatické uhlovodíky, dioxiny, polychlorované bifenyly, celý seznam toxických látek, které zanechaly viditelné stopy na zdraví lidí.
Rodina Rivových (nazývaných „králové oceli“) získala závod od Institutu pro obnovu průmyslu (IRI) v době privatizace na počátku devadesátých let. Osmnáct let ho vedli s velkým úspěchem, pokud jde o výrobu a zisky, ale v rozporu s ekologickými předpisy.
Co bude dál?
V tarantské čtvrti Tamburi zavládla mezi obyvateli nedůvěra. Nikdo už v nic nevěří. Odsouzení 26 obžalovaných v prvním stupni a zabavení bývalého „horkého“ areálu ILVA nepřináší úlevu. „Naši mrtví se nám již nevrátí.“ A nyní žádají jediné: uzavření ocelárny a novou přestavbu.
Reportáž z roku 2020 lze zhlédnout do 17.8.2021 na webu stanice ARTE (jazykové verze: němčina, francouzština + titulky německé, anglické, francouzské, polské, italské a španělské).
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.