Klimatická migrace: Co skutečně víme?

VSa Trendy

Ačkoli to není jisté, studie naznačují, že změna klimatu způsobí v příštím století významnou vnitřní i mezinárodní migraci.

Jak může změna klimatu ovlivnit migraci?

Migrace má mnoho podob (dočasnou nebo trvalou, místní, venkovskou, městskou nebo mezinárodní, nucenou nebo dobrovolnou) a probíhá z mnoha důvodů – ekonomických nebo politických, nebo proto, že lidé utíkají před akutním násilím či přírodními katastrofami. Způsoby, jakými může změna klimatu ovlivnit migraci, jsou proto složité, napsali Klaas Lenaerts a Simone Tagliapietra pro think tank Bruegel.

V odborné literatuře se rozlišuje mezi dopady událostí s rychlým nástupem, jako jsou hurikány, a událostí s pomalým nástupem, jako je pokles zemědělských výnosů nebo rozšiřování pouští. První z nich mají obvykle přímý dopad, který vede k nucenému, dočasnému a místnímu vysídlení, zatímco druhé mají častěji nepřímý ekonomický dopad, který způsobuje dlouhodobou, postupnou a často dobrovolnou migraci. Stoupající hladina moří, ačkoli se jedná o pomalu se objevující událost, může přesto přímo vést k nucené a místní migraci a ohrožuje mnoho hustě osídlených oblastí po celém světě. Kromě toho se očekává, že v průběhu času bude četnost přírodních katastrof souvisejících s klimatem narůstat, což vyvolává otázky ohledně dopadu opakovaných událostí s rychlým nástupem.

Další vrstvu složitosti představuje skutečnost, že reakce na migraci se u jednotlivých osob liší, například proto, že bohatší migranti si mohou dovolit stěhovat se dál, zatímco chudí zemědělci se nemusí stěhovat vůbec, pokud se jejich příjmy v důsledku změny klimatu sníží. Jednotlivci z rozvinutějších zemí se dokonce ani nemusí stěhovat, protože jejich příjmy nezávisí ve velké míře na zemědělství nebo protože mají prostředky na to, aby se důsledkům změny klimatu přizpůsobili.

Co říkají empirické studie?

Složitou realitu migrace (a nedostatek odpovídajících historických údajů, které by zachytily počínající klimatické změny, a konzistentních údajů o migraci) odrážejí i protichůdné výsledky empirických studií a modelů, které se snaží odhadnout minulé nebo budoucí účinky klimatických změn na migraci. Jedna studie z roku 2016 například zjistila, že v zemích se středními příjmy zvyšující se dlouhodobé průměrné teploty zvyšují migraci z venkovských oblastí do měst i migraci do okolních zemí. V chudých zemích zjistila negativní vliv na vnitřní i mezinárodní migraci, což přičítá zhoršenému příjmovému omezení chudých zemědělských pracovníků. Jiné studie zjistily pozitivní vliv anomálií počasí na migraci v rámci subsaharské Afriky i z ní, což naznačuje, že příjmová omezení nejsou absolutní. Jiná práce z roku 2015 nezjistila žádný přímý vliv dlouhodobých klimatických faktorů na mezinárodní migraci, ale naznačuje, že přírodní katastrofy a nedostatek srážek mohou mít nepřímý vliv prostřednictvím rozdílů v příjmech.

Co to znamená pro migraci do Evropy?

Není překvapením, že odpověď není zcela jasná. V souladu s myšlenkou příjmových omezení i restriktivních migračních politik většina literatury naznačuje, že migrace z rozvojových zemí v reakci na klimatické změny poroste, ale bude převážně vnitřní nebo směřovat do sousedních zemí. Současná pozorování to zřejmě potvrzují. Studie z roku 2016 zjistila, že změna klimatu zvyšuje pouze mezinárodní migraci ze zemí se středními příjmy do podobných, blízkých zemí, což většinou vylučuje země OECD jako cílové země. Podobně studie z roku 2015 uvádí pouze některé důkazy o migraci z jihu na jih, nikoliv o migraci do zemí s vysokými příjmy. IPCC proto konstatuje, že existuje pouze nízká důvěra v to, že změna klimatu přispívá k migraci do Evropy.

Je však sporné, do jaké míry budou zjištění založená na historických údajích platit i v budoucnosti. Mnohé země s nízkými a středními příjmy od začátku tohoto století více prosperují, což mohlo zmírnit potenciální finanční omezení migrace. Navíc globalizace již migraci usnadnila tím, že v zemích OECD vytvořila sítě migrantů, které mohou ambiciózní migranty podpořit jak prakticky, tak finančně.

Často se uvádějí předpovědi počtu klimatických migrantů, které vyvolávají obavy, neboť se očekává, že migranti budou přicházet především z regionů obklopujících Evropu: Afriky, Blízkého východu a Střední Asie. Někdy se například cituje zpráva Mezinárodní organizace pro migraci, která tvrdí, že do roku 2050 bude vysídlena až 1 miliarda lidí. Ve skutečnosti nám říká, že nikdo neví, kolik lidí bude v pohybu. Přijímá se číslo 200 milionů, ale rozsah odhadů se pohybuje od 25 milionů do 1 miliardy do roku 2050. Záleží také na tom, jaký scénář klimatických opatření a globálního rozvoje se naplní.

Vysoký odhad 1 miliardy lidí pochází ze zprávy Christian Aid, která však ve skutečnosti uvádí, že v důsledku klimatických změn bude vysídleno „pouze“ 250 milionů lidí. Ostatní uprchlíci jsou vysídleni v důsledku (případně souvisejících) konfliktů a přírodních katastrof (100 milionů) a rozvojových projektů (645 milionů). To je sice z humanitárního hlediska znepokojivé, ale důsledky pro evropskou migrační politiku mohou být méně závažné, protože jen velmi málo z nich opustí své vlastní země.

Podobně Institut pro ekonomiku a mír uvádí, že do roku 2050 bude 1,2 miliardy lidí ohroženo vysídlením v důsledku změny klimatu. Zpráva však netvrdí, že se všichni tito migranti přestěhují do Evropy nebo jiných rozvinutých regionů, pouze že toto množství lidí bude žít v zemích, které nejsou dostatečně odolné vůči změně klimatu. Jiná nedávná zpráva Světové banky odhaduje, že do roku 2050 by se v zemích s nízkými a středními příjmy mohlo v závislosti na výsledcích klimatických změn skutečně přestěhovat 125 až 216 milionů klimatických migrantů. Neuvádí, kolik migrantů by se mělo přestěhovat mezinárodně.

Odhady budoucí klimatické migrace do Evropy jsou vzácnější. Modelové odhady v jedné studii uvádějí celkový počet klimatických migrantů v průběhu 21. století mezi 200 a 300 miliony, z čehož 78 % připadá na vnitřní migraci, zatímco zbytek směřuje do zemí OECD. Důležité je, že konflikty vyvolané změnou klimatu by mohly během tohoto století přinutit k přesunu dalších více než 50 milionů klimatických migrantů. V takovém případě se podle modelu očekává, že se většina těchto migrantů přesune do Evropy.

Studie, která extrapoluje historické údaje o teplotách a žádostech o azyl, odhaduje, že do konce století obdrží EU podle současného nejpravděpodobnějšího klimatického scénáře přibližně 100 000 žádostí o azyl ročně navíc, což je o 28 % více než v roce 2017.

A v rámci Evropy?

Je zajímavé, že literatura o migraci související s klimatem v Evropě je nedostatečná a nepřesvědčivá. Nepředpovídá velké dopady a případná migrace by se odehrávala převážně mezi venkovem a městem. To nevylučuje výraznější změny v některých regionech. Klesající produktivita zemědělství je jedním z nejvýznamnějších faktorů migrace vyvolané klimatem. Lze proto tvrdit, že tlak na migraci by se mohl zvýšit ve venkovských oblastech v nejjižnějších regionech Evropy (zejména v kandidátských zemích EU), které jsou přinejmenším dnes mnohem více závislé na zaměstnanosti v zemědělství než průměr EU a budou také nejvíce vystaveny oteplování a suchu. To, zda se lidé budou stěhovat do měst v rámci téže země nebo do jiné země EU, bude pravděpodobně záviset především na ekonomických faktorech.

Celkově literatura o migraci vyvolané klimatickými změnami naznačuje, že lidé se kvůli změně klimatu stěhují již nyní a že v budoucnu se jich bude stěhovat stále více, ať už dobrovolně, nebo ne. Kvantifikace budoucí migrace je obtížná kvůli složitosti a omezenosti údajů a výsledky závisí na budoucích klimatických scénářích a na definici klimatického migranta. Není také jasné, co bude hlavní příčinou (hladina moře, ztráta příjmů nebo nestabilita atd.), zda se budou stěhovat chudší nebo bohatší migranti a kolik jich bude cestovat přes hranice, včetně Evropy. Většina vysídlených osob nemusí cestovat daleko, ale zdá se rozumné očekávat vyšší počet příchozích do Evropy, pokud změna klimatu vyvolá nestabilitu a konflikty o zdroje v okolních regionech. V rámci Evropy pravděpodobně dojde k emigraci do okolních měst nebo do jiných zemí EU pouze v nejjižnějších regionech, což může vyžadovat reakci na úrovni EU.

Zdroj: Lenaerts, K. and S. Tagliapietra (2022) „Climate migration: what do we really know?“, Bruegel Blog, 25 April

 

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.