Nový druh iniciativy „Jedno pásmo, jedna stezka“ po pandemii

VSa Trendy

Iniciativa „Jedno pásmo, jedna stezka“ se z financování infrastruktury stává nástrojem čínské měkké a tvrdé moci.

Od doby, kdy prezident Si Ťin-pching v roce 2013 v Kazachstánu oznámil velkou čínskou strategii, iniciativu „Pásmo a stezka“ (BRI – Belt and Road Initiative), se její geografický a koncepční rozsah natolik rozrostl, že je obtížné ji měřit. Dohody stanovující nějakou formu formální příslušnosti k iniciativě byly podepsány se 146 zeměmi. Mezitím se zvýšil počet projektů, které tato velká strategie zahrnuje, ale také jejich odvětvová a geografická složitost, od Arktidy po hluboké oceány, od Latinské Ameriky po vesmír, napsali Eyck Freymann a Alicia García-Herrerová pro think tank Bruegel.

Velkou komplikací pro BRI však byla pandemie COVID-19. Od ledna 2020 Čína uzavřela své hranice světu, čímž přerušila většinu osobních výměn a ochromila schopnost podniků vyhodnocovat, vyjednávat a uzavírat nové dohody viz obr. 1 a 2 (pozn. red: všechny obrázky najdete v původním článku na tomto odkaze).

Současně se v mnoha zemích, zejména ve vyspělých ekonomikách Evropy a jihovýchodní Asie, zvýšil negativní postoj k Číně (viz např. zde). Analýza sentimentu založená na velkých datech ze zpravodajských kanálů rovněž ukázala, že v roce 2020 došlo celosvětově k jasnému zhoršení pozitivního vnímání Číny a BRI, i když od té doby došlo k určitému oživení (obrázek 3).

Negativní ekonomické dopady pandemie na mnoho rozvojových zemí rovněž snížily zájem o BRI. Mnoho významných partnerských zemí BRI, jako například Srí Lanka, se nyní potýká s dluhovými potížemi, které jsou důsledkem nesouvisejících tlaků, včetně silného dolaru, vysokých cen ropy a potravin a zhroucení daňové základny během pandemie. To způsobilo, že čínské banky a firmy mají o projekty v mnoha těchto zemích relativně menší zájem, a zároveň to podkopává schopnost hostitelských zemí uvažovat o ambiciózních kapitálových výdajích v tradičních odvětvích BRI, jako je doprava a logistika.

Zdá se, že mnoho projektů BRI, které se realizovaly před pandemií, bylo opuštěno. Overseas Development Institute (ODI) podrobně popsal 15 projektů v hodnotě více než 2,4 miliardy dolarů, které se v roce 2020 potýkaly s finančními problémy, včetně projektu výstavby přehrady Kunzvi Dam v Zimbabwe, zadaného společnosti Sinohydro. Patnáct projektů s problémy je jistě podhodnocené číslo. Vzhledem k neprůhlednosti čínského podávání zpráv o projektech BRI bude pravděpodobně trvat ještě nejméně rok, než bude možné vyčíslit rozsah tohoto snížení.

Čínské přímé zahraniční investice (PZI) během pandemie podle očekávání všude klesly (viz údaje American Enterprise Institute a Mergermarket, poskytovatele informací o fúzích a akvizicích po celém světě). Čínské investice v zahraničí někdy zahrnují kontrolu prostřednictvím akvizic společností nebo investic na zelené louce a někdy se jedná o špatné úvěry, zejména projektové financování. Jak ukazuje obrázek 4, všechny tyto ukazatele čínských přímých zahraničních investic v celosvětovém měřítku se v roce 2020 propadly o 72 % oproti průměru předchozích pěti let. V zemích BRI se čínské přímé zahraniční investice snížily o 62 %.

Pokles přímých zahraničních investic zasáhl Blízký východ a rozvíjející se Asii více než Latinskou Ameriku a Afriku (obrázek 5). To je možná překvapivé, protože Latinská Amerika byla pandemií zasažena nejvíce. Čínští investoři si udrželi zájem o Latinskou Ameriku částečně proto, že mnoho vlád v tomto regionu přistoupilo k privatizaci státního majetku, například veřejných služeb, aby napravily své finance po pandemii. Většina čínských transakcí v oblasti fúzí a akvizic v Latinské Americe oznámených v posledních dvou letech se týká privatizace státních energetických společností nebo společností zabývajících se těžbou surovin.

Čínské rozvojové financování do zemí BRI rovněž prudce pokleslo (obrázek 6). To je problematické zejména pro země, které jsou na čínských půjčkách vysoce závislé při financování své infrastruktury. Některé z těchto zemí mají rostoucí schodky běžného účtu, které budou muset financovat.

Makroekonomická omezení

V letošním roce čelí BRI dvěma hlavním makroekonomickým omezením. Prvním z nich je skutečnost, že se Čína ještě zdaleka nevymanila z pandemie COVID-19. Její dynamická politika nulového COVIDu brání přeshraničníobchodní výměně. Čínská ekonomika v první polovině roku 2022 prudce zpomalila kvůli drakonickým omezením ústřední vlády a snaze místních úředníků o nadměrné plnění pokynů. Zpomalení vytváří další tlak na banky, aby poskytovaly úvěry spíše na domácím trhu než v zahraničí. Takové úvěry jsou nezbytné pro financování velkých infrastrukturních projektů v zahraničí. Kromě toho přísnější tlak zámořských regulačních orgánů (zejména USA) omezuje schopnost čínských podniků získávat finanční prostředky v tvrdé měně, ať už prostřednictvím kotací na zahraničních burzách nebo emisí zahraničních dluhopisů.

BRI však pomohla Číně rozšířit svůj obchod, a to dokonce rychleji než v případě zbytku světa. Jinými slovy, BRI působí od roku 2015 ve srovnání se zbytkem světa jako významný zdroj zahraniční poptávky.

Co bude dál?

Jaká je dlouhodobá prognóza? Zvrátí se současné prudké zpomalení, nebo BRI ztratí na významu? To částečně závisí na čínské domácí politice. Čím déle zůstane Čína uzavřena ve svých hranicích a čím hlouběji se čínská ekonomika v druhé polovině roku 2022 propadne, tím těžší bude udržet stejnou úroveň ambicí. Dokud budou hranice uzavřeny, čínské zahraniční investice budou jistě utlumeny, což omezí počet nových projektů, do kterých se čínské firmy budou chtít pustit. Omezení přeshraniční mobility bude rovněž omezovat schopnost Číny vysílat pracovníky do zahraničí pro stavební a logistické účely.

Přesto existuje řada důvodů domnívat se, že BRI zůstává ústředním bodem globálních ambicí čínského vedení. Pravděpodobnějším scénářem je, že se BRI vyvíjí tak, aby lépe sloužila zájmům čínského vedení za současných, rychle se měnících okolností. Čínské vedení je i nadále hluboce oddáno BRI, jak v únoru 2022 zdůraznil člen Stálého výboru politbyra Han Zheng, předseda Vedoucí malé skupiny odpovědné za Pásmo a stezku. Zároveň však doporučil čínským bankám a společnostem, aby se zaměřily na projekty, které „zlepšují pocit zisku lidí v zúčastněných zemích“, a aby vedení usilovalo o „větší soulad“ BRI a čínských domácích makroekonomických strategií, jako je duální oběh, a zároveň posílilo „monitorování a předvídání rizik“. Tyto připomínky byly nepřímou kritikou dosavadního způsobu zavádění BRI, a to ze dvou hlavních důvodů. Prvním je mezinárodní odpor, a to jak ze strany přijímajících zemí poté, co zvýšily své zadlužení na financování neživotaschopných projektů, tak ze strany rozvinutých ekonomik, zejména USA, EU a Japonska, které vidí, že jejich globální vliv je omezován expanzí Číny do zahraničí. Druhý důvod je domácí a vyplývá z poměrně nízké návratnosti investic pro Čínu, neboť velká část projektů souvisejících s BRI selhala, byla odložena nebo skončila s překročením nákladů.

Navzdory těmto výzvám se zdá, že čínská vláda není připravena od BRI upustit, ale spíše ji transformovat do jakési BRI 2.0. Zdá se, že Čína ztrácí zájem o financování infrastruktury a raději by zvýšila svou měkkou a možná i tvrdou moc prostřednictvím jiných prostředků vlivu. BRI je také stále více spojována s geopolitickým cílem Číny, kterým je navrhnout alternativní globální řád k liberálnímu řádu vedenému Spojenými státy.

Výkonný nástroj

Jedním z příkladů, jak může být iniciativa BRI pro Čínu nástrojem k rozšíření její tvrdé síly, je podpis bezpečnostního paktu se Šalamounovými ostrovy, jehož cílem by mohlo být změnit strategickou rovnováhu v jižním Tichomoří, kde v současné době dominují v oblasti bezpečnosti Austrálie a USA. Ačkoli pakt nebyl formálně spojen s BRI, Šalamounovy ostrovy se k BRI připojily v roce 2019 a Čína a Šalamounovy se při jednání o bezpečnostní dohodě neustále odvolávaly na BRI, což naznačuje, že tyto dvě oblasti spolu souvisejí. Když se čínský ministr zahraničí Wang I v květnu vydal na následnou cestu v naději, že zajistí širší regionální bezpečnostní dohodu, navštívil Kiribati, kde podepsal 10 výsledných dokumentů, včetně rozšířeného plánu spolupráce v rámci BRI. Stejně tak existují určité náznaky, že Čína chce zřídit námořní zařízení v Rovníkové Guineji jako dveře do Atlantského oceánu. Rovníková Guinea je rovněž nedávným členem BRI. A konečně, čínská média stále zřetelněji hovoří o tom, že BRI je považována za nástroj měkké síly, a dávají stranickým kádrům pokyny, aby „dobře vyprávěli příběh BRI“ v rámci širšího úsilí „dobře vyprávět příběh Číny“.

Tyto postupné kroky umožňují, aby se BRI dotýkala otázek, které s bezpečností souvisejí mnohem více než před pandemií. Výrazný signál v tomto směru vyslal prezident Si na fóru Boao pro Asii v dubnu 2022, kde navrhl novou globální bezpečnostní iniciativu (GSI – Global Security Initiative). Ministr zahraničních věcí Wang Yi v People’s Dailyv návaznosti na Siovy poznámky napsal, že tato iniciativa „přispívá čínskou moudrostí k vyrovnání deficitu lidského míru a poskytuje čínské řešení, jak se vypořádat s mezinárodní bezpečnostní výzvou“. To je velmi podobný jazyk jako „čínská moudrost“ (Chinese wisdom) , která podle propagandistů motivuje BRI. Při rozhovorech s jordánskými protějšky koncem minulého měsíce předseda Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců Li Čan-šu integrovaně představil BRI a GSI. To vše jsou náznaky toho, že se BRI vyvíjí od strategie zaměřené na infrastrukturu k strategii zaměřené na bezpečnost.

Závěrem lze říci, že od začátku pandemie COVID-19 se BRI potýká s krátkodobými makroekonomickými překážkami kvůli výrazně zhoršené ekonomické situaci Číny a kvůli negativním náladám přijímajících zemí vůči Číně, protože některé projekty nepřinášejí očekávané přínosy a dluhy se stále hromadí. To by však nemělo být chápáno jako konec BRI. Tato strategie je pro čínské vedení příliš důležitá. Pokud je něco důležitější než kdy jindy, tak to, že Čína potřebuje budovat spojenectví v rámci strategického soupeření s USA. BRI se mění z projektu zaměřeného na infrastrukturu na projekt spíše politický, kde ústřední roli hraje měkká, a dokonce i tvrdá síla. Jinými slovy, Si Ťin-pchingova velkolepá vize BRI se mění v univerzálnější a tvrdší nástroj státnické politiky. To je mnohem více v souladu s širšími domácími cíli Číny, která stále více potřebuje finanční zdroje v rámci svých vlastních hranic. Je také potenciálně účinnější při prosazování čínských zájmů v zahraničí.

Zdroj: Freymann, E. and A. Garcia-Herrero, (2022) „A new kind of Belt and Road Initiative after the pandemic“, Bruegel Blog, 23 June

 

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.