Ilona Švihlíková píše o důsledcích od samého počátku špatných hospodářských rozhodnutí v České republice.
Už jsme zde na !Argumentu mnohokrát informovali o řadě daňových změn, které byly protlačeny v rámci „pandemických daňových balíčků“. Obvykle neměly s pandemií nic společného, často byly projednávány ve stavu legislativní nouze bez diskuse nad jejich dopady na příjmy státního rozpočtu. Pandemie byla řadou skupin zneužita k prosazení změn, na které by si v „běžném provozu“ netroufly. Nicméně rychlost a připravenost těchto skupin je něco, co by mělo být varující pro vládu, nikoliv ovšem pro tu současnou. Ponechme nyní stranou do nebe volající změny týkající se politických náměstků. Naši kovaní „demokraté“ z chvilkařů k tomu nemají očividně co říci. Kdyby s něčím takovým přišel Andrej Babiš, už by se bezesporu bivakovalo na „jejich“ České televizi.
Vraťme se nyní k jednomu z mnoha příkladů daňových změn – zavedení stravenkového paušálu.
Zdůvodnění tehdejší ministryně financí, která byla k nesmyslnému zavedení stravenkového paušálu nejspíše povzbuzena panem Stárkem, bylo velmi odborně slabé. Po necelých dvou letech fungování je patrné, že tato úprava selhala ve všech deklarovaných cílech. Od začátku jsme psali o tom, že stravenkový paušál povede:
- k tomu, že lidé budou méně chodit na obědy. Psychologie prostě funguje. Pokud mám stravenky, je pravděpodobné, že si za ně dojdu na oběd. Pokud mám peníze „navíc“, mohu je utratit za cokoliv. Jedním z následků toho bude, že restauracím, hospodám a jídelnám ubydou strávníci na oběd. Lidé si i kvůli těžké ekonomické situaci nosí spíše kastrůlky s jídlem, nebo se odbydou nějakým fast foodem. Je nesporné, že nekvalitní (či nepravidelná) strava má negativní vliv na zdraví i produktivitu zaměstnanců.
- k daňové optimalizaci firem. I tento nový „kanál“ byl od začátku do očí bijící. Představa, že ty firmy, které svým zaměstnancům nic neposkytovali, najednou díky nové právní úpravě začnou, je nebetyčně naivní. Spíše šlo o to, aby firmy „jako“ vykázaly nárůst mzdy přes paušál, ovšem daňově osvobozené, přičemž nelze prokázat že toto „navýšení“ (ergo paušál) byl skutečně využit ke stravování zaměstnance. Takže se paušál změní „v jako zvýšení mzdy“, které může být využito na cokoliv, bez vazby na stravování.
Shrňme: byl schválen nástroj, který ubírá veřejné rozpočty o zdroje, poškozuje hospody a restaurace, neplní účel zajištění stravování pro zaměstnance. Takže deformující paskvil. Jak tlak hospod (už poděkovali hospodští panu Stárkovi?) a jednak i zjevená pravda v krizi, by nutně měly vést k tomu, že nová vláda stravenkový paušál zruší a najde jinou formu (která ovšem nebude zatížena tím, že stravenkové firmy odvádějí vesele zisky z ČR).
Koneckonců, pokud vláda tak masivně deklaruje, že je potřeba provést fiskální konsolidaci a jak musí šetřit, byl by to logický krok (výpadek veřejných rozpočtů se může pohybovat kolem 10 mld. Kč). Jenže od vlády, která zruší EET (a oficiálně deklaruje, že to nebude mít rozpočtový dopad!), ale tetelí se na privatizaci zdravotnictví, tohle asi čekat nelze.
Titulek článku „Já jsem vám to říkala“, tak není vychloubáním a prezentací mého ega, ale spíš smutným povzdechem. V zemi, kde vládne militantní hysterie, amatérismus a hlupství, se „já jsem vám to říkala“ může stát mým novým mottem.
Další články od Ilony Švihlíkové: