Věra Beranová dnes píše o rekonstrukci budovy Slovenské národní galerie v Bratislavě, která představuje významný architektonický i kulturní počin.
Po 21 letech se znovu otevřela opravená budova Slovenské národní galerie v Bratislavě. Jedná se o areál, který představuje významný zásah do novodobé podoby tohoto města. Budova původně sloužila jako Vodní kasárna umístěná na atraktivním místě dunajském nábřeží. V roce 1948 byla právě tato budova přidělena nově vzniklé Slovenské národní galerii. Stavba nebyla úplná, chyběla jí přední část – tím se však otevřela jedinečná možnost nového architektonického zásahu. Jednalo se o přemostění dvou křídel původní stavby s požadavkem otevřeného pohledu na historickou architekturu vnitřního dvora. Autorem tohoto projektu byl Vladimír Dědeček a tato přestavba či dostavba byla dokončena v roce 1977. Jednalo se o mimořádný zásah do samotné historické budovy původních Vodních kasáren, ale také se proměnilo, a svým způsobem zatraktivnilo, dunajské nábřeží.
Každý zásah do historické architektury má v podstatě dvojí krajní řešení. To tradiční se snaží vycházet a napodobovat architekturu původní stavby; druhé pak zasáhnout do historické stavby z hlediska současnosti. Tyto dostavby, rekonstrukce, které využívají spojení původního historického s novodobým současným architektonickým projevem, byly většinou podmíněny devastací historických objektů vinou válečných konfliktů. Řadu jich známe například z Německa. Nicméně i v Praze máme jedinečný projekt architekta F. M. Černého, který dostavěl dvě věže kostela v Emauzích, když byl tento objekt zčásti zničen americkým náletem z února 1945. Na bratislavském nábřeží se tedy také prezentuje historické s moderním, samozřejmě vzniklé v jiných souvislostech. Jde tedy o jasné přiznání nového a současného v kontextu historického odkazu.
Pro činnost Slovenské národní galerie byl tento zásah velmi pozitivní, otevřely se nové prostory, protože ty původní už dávno nestačily, i když galerie fungovala pro veřejnost od roku 1955.
Nová dostavba z roku 1977 byla tehdy přijata různě. Zvlášť asi iritovala některé obyvatele netradiční barevnost. Přemostění, tedy hlavní fronta objektu, bylo na svou dobu natřeno poněkud odvážně – na červeno. Postupem let se však zhoršoval stav této rekonstrukce, především jejího odvážného přemostění. Byla tedy vypsaná celá řada soutěží, bohužel příprava na novou úpravu budovy Slovenské národní galerie byla neobyčejně dlouhá, snad možná rekordně.
Až tedy letos na konci roku je dostavba (či přestavba) dokončena podle projektu kanceláře: Architekti BKPŠ – Kusý, Paňák. Staronové prostory tak mohou být zpřístupněny pro prezentaci bohatého fondu SNG. Nejedná se jen o výtvarná díla, ale také o bohatou knihovnu, která se právě v těchto dnech stěhuje do nových místností. S respektem k původní rekonstrukci z poloviny 70. let se výstavní prostory podstatně rozšířily, a tak vznikl vzájemně provázaný areál s nabídkou i dalších možností uplatnění, jako například studijních, konferenčních atd. Cílem projektu je také koncipovat přízemí jako veřejný prostor umožňující návštěvníkovi procházet bez zakoupení vstupenky. Podstatně se také rozšířil pohled na nábřeží na ničím nezastíněný pohled na Dunaj. Otevírá se také nádvoří, kavárna, posezení mezi stromy atd. Tím se v podstatě návštěva galerie rozšiřuje o další rozměr. Na tyto změny se také vážou proměny a modernizace administrativy, vznik nového depozitárního domu, ateliéry pro práci restaurátorů a dalšího potřebného zázemí.
Právě dnes (11. prosince) bude tato jedinečná rekonstrukce otevřena. Toto datum se jistě stane mimořádným nejen pro slovenské výtvarné umění, výtvarný život, ale pro celou slovenskou uměleckou kulturu. Bohužel to trvalo celých 20 let, kdy se slovenské (a nejen slovenské) veřejnosti umožní zhlédnout nebývalé fondy výtvarného umění. O významnosti chvíle otevření SNG svědčí slova některých aktérů. Tak generální ředitelka SNG přiznává: „Rekonštrukcia národnej galérie bola s nami tak dlho, že je pre mňa zvláštne a nečakane ťažké uchopiť jej koniec,“ Ministryně kultury SR Natália Milanová: „Prvé, čo mi pri otvorení SNG napadne je slovo – konečne.“
Připravované výstavy mají prezentovat velmi rozsáhlé fondy od těch nejstarších po díla současná. Také to mají být výstavy kladoucí stěžejní otázky naší současnosti: Prečo (ume)nie? Otevření nových prostor SNG je chápané ve slovenském prostředí v širších souvislostech, a to nejen ve vztahu k výtvarné kultuře. Urbanista Adrian Gubčo, který pravidelně komentuje například developerské projekty v Bratislavě, upozorňuje na to, že se Bratislava tímto projektem „… opäť viac posunie do civilizovaného sveta a bude v intenzívnejšom kontakte s medzinárodným kultúrnym a umeleckým diskurzom“, dále se zamýšlí obecně nad kulturností a kultivovaností: „keďže kultúra býva v poradí priorít na poslednom mieste, dôsledkom je vulgarizácia politiky aj verejného prejavu, teda mimoriadne škodlivé trendy, ktoré majú potenciál ohrozovať samotné demokratické zriadenie. Otvorenie a nová prevádzka galérie azda pomôže aspoň trochu napraviť niektoré z najhorších neduhov.“
Doufejme, spolu s autorem, že ten posun do civilizačního světa nenastane jen na Slovensku.