Kanadský insolvenční správce popisuje tzv. ztracenou generaci extrémně postiženou insolvencí. Jde o mileniály, kteří podle zprávy dluží v průměru 47 283 dolarů v ničím nekrytých dluzích.
Firma Hoyes Michalos se sídlem v Ontariu již více než deset let zpracovává čísla o bankrotech a insolvencích pro svou každoroční analýzu “Joe Debtor“, jejíž poslední výsledky byly zveřejněny minulý měsíc. Insolvenční správce Doug Hoyes se setkává s mnoha Kanaďany trpícími finančními potížemi a obzvláště ho zajímá osud mladých lidí, kteří se dostali do finanční tísně. Jeho výzkum dospěl k závěru, že generace kanadských mileniálů má „prohrané karty“. Tito mladí lidé se potýkají se studentskými půjčkami, na které se nabalují nedobytné pohledávky z kreditních karet, půjčky s vysokým úrokem a postpandemické daňové dluhy z vymáhání půjček od organizace Canada Emergency Response Benefit (CERB), která poskytovala finanční podporu zaměstnaným a samostatně výdělečně činným Kanaďanům přímo postiženým pandemií COVID-19. “Myslím, že je tu celá řada problémů, které postihly právě mileniály,” uvedl Hoyes.
Studie Joe Debtor 2022 zkoumala 2 700 osobních bankrotů vyhlášených v Ontariu. 49 procent z nich prý podali mileniálové ve věku 26 až 41 let, a to i přesto, že tvoří jen 27 procent dospělých Kanaďanů. Studie zjistila, že v přepočtu na počet obyvatel je u mileniálů 1,4krát vyšší pravděpodobnost podání insolvenčního návrhu než u lidí z generace X ve věku 42 až 56 let a 1,7krát vyšší než u lidí z generace baby boomu, kterým je dnes 57 až 76 let. Insolventním mileniálům bylo v průměru 33 let a dlužili v průměru 47 283 USD v podobě nezajištěných dluhů. Hoyes uvedl, že mnoho lidí vybíralo prostředky z CERB a dalších fondů na pomoc při pandemii, aniž by si plně uvědomovali daňové závazky, které tyto programy vytvářejí, a ocitli se tak v platební neschopnosti a nebyli schopni splácet své kreditní karty, studentské půjčky, půjčky s vysokým úrokem a nakonec i své daňové závazky.
V roce 2022 požádalo o bankrot nebo insolvenci více než 100 000 Kanaďanů všech věkových kategorií. Starší generace se však podle Hoyese těšily mnoha výhodám. V období jejich mládí totiž ceny bydlení mnohem více odpovídaly mzdám, školné nevyžadovalo studentské půjčky, což umožňovalo absolventům nastoupit do zaměstnání a začít hned šetřit a investovat, místo aby museli roky po dokončení vzdělání obsluhovat velké dluhy. Podle Hoyese tyto okolnosti představovaly “pojistku”, na kterou se dnešní mladí lidé nemohou spolehnout. “Když se něco pokazí, například pandemie, přijdete o práci, onemocníte nebo se rozvedete, není tu žádný bezpečnostní ventil,” vysvětluje Hoyes. Sandra Fryová, úvěrová poradkyně neziskové společnosti Credit Counselling Society ve Winnipegu, navíc uvedla, že mnoho mladých lidí se potýká se šokem z rostoucích úrokových sazeb. “Bohužel spousta lidí žije na hranici svých možností,” řekla Fryová. Klienti z řad mileniálů, s nimiž v poslední době jednala, měli často hypotéky s variabilní úrokovou sazbou a zvýšení sazeb způsobilo obrovský nápor na jejich rozpočet, protože jejich splátky prostě „stouply jako blázen”.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.