Velké německé firmy by měly předcházet a bránit porušování lidských práv ve svých globálních řetězcích. Jejich lobbisté se už ale postarali, aby se kaše nejedla tak horká…
Johanna Kuschová a Claudia Sallerová ve svém textu pro Social Europe hodnotí navrhovaný německý zákon o dodavatelských řetězcích. Smyslem navrhovaného zákona je, aby německé firmy v rámci svých dodavatelských řetězců povinně pečovaly o lidská práva. Má se jednat o dlouho očekávanou nápravu systému, ve kterém je cenou za globalizaci devastace planety a lidí. Pokud bude zákon přijat, měl by donutit německé společnosti identifikovat, předcházet a bránit rizikům, která jsou spojena nejen s jejich vlastní činností, ale dějí se i v rámci dodavatelských vztahů. Autorky ale připomínají, že současná formulace návrhu zákona je už dnes nedostatečná – a pomůže společnostem se z úkolu vyvléknout.
Mezi problémy, které by společnosti musely prověřovat a případně jim zabránit, patří například dětská práce na kakaových farmách, vykořisťování pracovníků v kobaltových dolech nebo mlácení odborářů v Bangladéši. Podle Kuschové a Sallerové je nutné, aby se k problému přistupovalo podle mezinárodních standardů.
Návrh německého zákona je v současné podobě kočkopes, který nepřináší možnost zásadního zlepšení situace (posílení soudních prostředků nápravy pro oběti v zámoří). Měl by platit od roku 2023 a měl by se nejprve týkat jen 600 největších firem v zemi, od roku 2024 pak 2900 společností s více než 1000 zaměstnanci. Je to jen polovina původního návrhu, přesto však více než požaduje v této oblasti průkopnický francouzský zákon.
Návrh neobsahuje dostatečnou úroveň občanskoprávní a trestní odpovědnosti, což je hořká zpráva pro miliony lidí, které dnes společnosti zneužívají, píší autorky. Bez explicitní povinnosti předcházet zneužívání není zákon dostačující. Na druhou stranu ale umožňuje, aby postižení jednotlivci žádali odškodnění a odborové svazy a občanská společnost mohly jménem poškozených podávat žaloby na německé společnosti. Pokud společnosti nedostojí svým povinnostem, mohly by platit pokuty a sankce ve výši až 10 procent ročního obratu. Trestem by mohlo být i vyloučení ze smluv o veřejných zakázkách. Je to ale dost?
Současný návrh zákona je výsledkem urputného lobbování velkých německých korporací, které se jej, když se stal politicky nevyhnutelným, snažily oslabit na každém kroku. Fakticky byly některé části zákona napsány, nebo přinejmenším velmi silně ovlivněny, velkým německým průmyslem. Není divu, že se zákon týká jen malého počtu společností a omezuje zájem o lidská práva v dodavatelských řetězcích jenom na přímé dodavatele. Podnikové lobbistické skupiny a ministr ekonomiky Peter Altmaier se postavili i proti přísnějším pravidlům občanskoprávní odpovědnosti, svou úlohu pak sehrál i „divoký lobbismus“ německých obchodních sdružení a podniků.
Nyní je na německém parlamentu, aby zákon vylepšil a doplnil chybějící části. Jestliže si poslanci skutečně přejí změnu současného stavu, měl by být zákon doplněn o mezinárodní standardy OSN a OECD. Mělo by také dojít k rozšíření občanskoprávní odpovědnosti firem.
Pokud by se do přípravy vlastního návrhu chtěla pustit Evropská komise, musí si v první řadě upřímně odpovědět na otázku, zda „chceme chránit zájmy korporací, nebo být s lidmi, přírodou a klimatem?“ Zvolení té druhé možnosti by bylo důležitým signálem, končí autorky své hodnocení, a můžeme jen doufat, že se Brusel ze současné německé epizody poučí.
Psali jsme:
Špinavé britské tajemství: Indie se dusí smradem z pálených pneumatik
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.