Je zdanění robotů jedinou šancí, jak udržitelně financovat sociální stát?

VSa Trendy

Přibližně před pěti lety se myšlenka zdanění robotů dostala do oběhu a diskutovali o ní technologické osobnosti jako Bill Gates a Mark Cuban, politici jako Andrew Yang a Bill de Blasio, stejně jako vlivní politici a akademici. V poslední době se však zdá, že toto téma ustupuje do pozadí.

Myšlenka na daň vznikla v reakci na obavy, že mnoho pracovních míst je nebo pravděpodobně bude vytlačeno automatizací a umělou inteligencí. Zastánci této daně tvrdili, že odradí firmy od nahrazování lidí automatizovanými technologiemi. Pokud by tak firmy navzdory dani učinily, mohly by výsledné daňové příjmy použít na zvyšování nebo rekvalifikaci pracovníků.

Odpůrci daně mezitím tvrdili, že se jedná o chybný a špatně promyšlený přístup. Jak by úřady definovaly pojem „robot“ v různých odvětvích – nebo jak by zohlednily skutečnost, že některá odvětví, například zpracovatelský průmysl, jsou při zvyšování produktivity závislá na automatizaci více než jiná? Daň by také trestala technologicky inovativní firmy, které by jinak mohly vytvářet pracovní místa v dosud nepředstavitelných odvětvích.

„Daň z robotů“ možná přesně neodráží, jak automatizace mění pracovní sílu. Ve většině průmyslových odvětví jsou jen zřídkakdy celí lidé nahrazeni roboty. Místo toho se v posledních pěti letech postupně automatizují části úkolů. Například v prodejní organizaci mohou být nyní počáteční interakce se zákazníky automatizovány prostřednictvím konverzačních robotů. Prodejce může být ještě osobně zapojen do procesu prodeje, ale může do něj vstoupit později a jeho úkoly mohou být jiné.

Bill de Blasio: Daň z robotů by se měla vztahovat na všechny společnosti zavádějí automatizaci

Základem konceptu robotické daně je předpoklad, že kromě počátečních nákladů, na které by zaměstnanec přispíval měsíčně částí svého příjmu, robot (ačkoli jde o sofistikovanou technologii) přispívá nulou.

Jak v roce 2019 navrhl tehdejší starosta New Yorku a člen Demokratické strany Bill de Blasio, daň z robotů by se měla vztahovat na všechny společnosti, které zavádějí automatizaci šetřící pracovní sílu (například autonomní paletový vozík) a vláda by měla platit daně odpovídající pětiletému období za každého pracovníka, kterého inovace přemístí. Rovněž by trvala na tom, aby zaměstnavatel našel pro přesunuté pracovníky nová pracovní místa na stejné platové úrovni nebo jim vyplatil odstupné.

Podle de Blasia by však tato daň také vyžadovala, aby nová federální agentura určila, která pracovní místa byla automatizací zrušena a kolik by zaměstnavatelé z robotů platili, a konečně by Washington musel zrušit všechny daňové pobídky pro jakékoli inovace, které vedou k automatizaci.

To je závažný návrh, který vychází z obecného předpokladu, že lidé vytlačení roboty a automatizací už nikdy nenajdou podobně placenou práci. A to navzdory historickým důkazům, které ukazují, že automatizační technologie sice zpočátku vytlačují určitá pracovní místa, ale v dlouhodobém horizontu jich nakonec vytvářejí více, a to i navzdory zvýšení produktivity.

Zatímco masivní ztráta pracovních míst v důsledku robotizace zůstává prozatím spíše vzdálenou a teoretickou obavou, pandemie urychlila zavádění technologií v každém odvětví. Vzhledem k tomu, že investujeme do technologií a zavádíme je rychleji než kdykoli předtím, může nastat čas zajistit brzdný mechanismus.

Zavedení daně z robotů by sloužilo ke zpomalení automatizace, která „ničí pracovní místa“, a zároveň by zvýšilo příjmy, které by doplnily klesající daně placené lidskými pracovníky. Jak poznamenal WSJ, mohlo by to mít různé podoby, například odvody ve výši zdanění ve stylu mezd nebo zpomalení daňových odpočtů pro podniky, které nahrazují zaměstnance roboty.

Straubhaar: Financování důchodů prostřednictvím strojů a robotů

Automatizace a s ní spojené využívání robotů se v mnoha profesích rychle rozvíjí. Profesor ekonomie Thomas Straubhaar, který vyučuje na univerzitě v Hamburku, je zastáncem reformy systému sociálního zabezpečení, která by ulehčila lidským pracovníkům.

Straubhaar navrhuje, aby se k financování důchodů v budoucnu využívaly stroje a roboti: „Ne v tom smyslu, že by se robotická práce zdaňovala. Majitelé robotů (tedy podnikatelé), kteří z jejich používání profitují, by měli být do financování důchodů zapojeni prostřednictvím vyšších odvodů. V okamžiku, kdy se díky využití robotů a strojů zvýší produktivita podniků a jejich konkurenceschopnost, zvýší se i zisky. A zdanil bych je vyšší daní než dnes. Nejedná se o daň z robota, ale o daň z přidané hodnoty. Zdanění se netýká způsobu, jakým je příjem generován, ale samotného příjmu, bez ohledu na to, zda jej vytvořil člověk nebo robot.“

Podle Straubhaara to vyvolá odpor zaměstnavatelů a těch, kteří ze současného systému těží. Tento model by však zlepšil situaci většiny lidí, kteří jsou zaměstnáni a kteří dnes platí jak daň ze mzdy, tak příspěvky na sociální zabezpečení. A to je většina.

 

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.