Rostoucí autoritářství a zhoršující se změna klimatu mají společné tajemství poháněné fosilními palivy

VSa Trendy

Mnoho hluboce protidemokratických vlád je napojeno na ropný, plynárenský a další těžební průmysl, který je hnací silou změny klimatu, včetně Ruska, Saúdské Arábie, Íránu, Iráku a Číny.

V mnoha zemích světa ubývá demokracie. Tento ústup od demokracie a „plíživé autoritářství“, jak uvádí americké ministerstvo zahraničí, je často podporován stejnými průmyslovými odvětvími, která eskalují změny klimatu. Ve své nové knize „Global Burning: Rising Antidemocracy and the Climate Crisis“ (Rostoucí antidemokracie a klimatická krize) uvádím souvislosti mezi těmito průmyslovými odvětvími a politiky, kteří brzdí opatření proti změně klimatu a snižují význam demokracie. Je to nebezpečný posun jak pro zastupitelskou vládu, tak pro budoucnost klimatu, napsala Eve Darian-Smithová pro The Conversation.

Ovládnutí politiky životního prostředí ze strany podniků

V demokratických systémech se od volených představitelů očekává, že budou chránit zájmy veřejnosti, včetně ochrany před vykořisťováním ze strany korporací. Činí tak především prostřednictvím politik, jejichž cílem je zajistit veřejné statky, jako je čistý vzduch a neznečištěná voda, nebo chránit blahobyt lidí, jako jsou dobré pracovní podmínky a minimální mzdy. V posledních desetiletích však byla tato základní demokratická zásada, která upřednostňuje občany před zisky podniků, agresivně podkopávána.

Dnes je snadné najít politické vůdce – jak na politické pravici, tak na levici – pracující ve prospěch korporací v energetice, finančnictví, agrobyznysu, technologiích, armádě a farmaceutickém průmyslu, a to ne vždy ve veřejném zájmu. Tyto nadnárodní společnosti pomáhají financovat jejich politickou kariéru a volební kampaně, aby je udržely ve funkcích.

Ve Spojených státech byl tento vztah upevněn rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci Citizens United z roku 2010. Toto rozhodnutí umožnilo téměř neomezené výdaje korporací a bohatých dárců na podporu politických kandidátů, kteří nejlépe slouží jejich zájmům. Údaje ukazují, že kandidáti s největším objemem externího financování obvykle vítězí. To vedlo k rostoucímu vlivu korporací na politiky a stranickou politiku.

Kam jdou miliony z příspěvků ropného a plynárenského průmyslu

Dary republikánům, které pocházely ze zdrojů spojených s ropným a plynárenským průmyslem, se po rozsudku Citizen’s United z roku 2010 více než zdvojnásobily. Více než šestina peněz, které byly v současném volebním období (k 31. březnu 2022) věnovány demokratům, připadla na senátora Joea Manchina.

Zdroj: The Conversation.

Pokud jde o politické strany, je snadné najít příklady financování kampaní, které podporují politické programy.

Když v roce 1988 vědec NASA James Hansen vypovídal před výborem amerického Senátu o skleníkovém efektu, brala republikánská i demokratická strana změnu klimatu vážně. Tento postoj se však rychle rozcházel. Od 90. let 20. století energetický sektor ve velkém financoval konzervativní kandidáty, kteří prosazovali jeho zájmy a pomáhali snižovat regulaci fosilního průmyslu. To umožnilo rozšíření výroby fosilních paliv a vystupňování emisí CO2 na nebezpečnou úroveň.

Síla tohoto odvětví při utváření politiky se projevuje v příkladech, jako je koalice 19 republikánských generálních prokurátorů a uhelných společností, která se snaží zablokovat regulaci emisí skleníkových plynů z elektráren ze strany Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA – Environmental Protection Agency).

Současně s tím, jak se energetický sektor snažil ovlivnit politiky v oblasti změny klimatu, usiloval také o to, aby veřejnost nepochopila klimatickou vědu. Záznamy například ukazují, že společnost ExxonMobil se po léta podílela na rozsáhlé kampani popírání klimatické vědy a vynaložila více než 30 milionů dolarů na lobbisty, think-tanky a výzkumné pracovníky, aby podpořila skepsi vůči klimatické vědě. Tyto snahy pokračují i dnes. Zpráva z roku 2019 zjistila, že pět největších ropných společností vynaložilo v předchozích třech letech více než 1 miliardu dolarů na zavádějící lobbistické kampaně a kampaně na podporu značek související s klimatem.

Energetický průmysl fakticky ovládl demokratický politický proces a zabránil přijetí účinných klimatických politik. Korporátní zájmy také podpořily nárůst dobře financovaných protidemokratických vůdců, kteří jsou ochotni zdržovat, či dokonce rušit stávající klimatické politiky a regulace. Taktika těchto politických vůdců vystupňovala krizi veřejného zdraví a v některých případech i porušování lidských práv.

Brazílie, Austrálie a USA

Mnoho hluboce protidemokratických vlád je napojeno na ropný, plynárenský a další těžební průmysl, který je hnací silou změny klimatu, včetně Ruska, Saúdské Arábie, Íránu, Iráku a Číny.

V knize „Global Burning“ se zabývám tím, jak se tři vůdci tradičně demokratických zemí – Jair Bolsonaro v Brazílii, Scott Morrison v Austrálii a Donald Trump v USA – dostali k moci na základě protiekologických a nacionalistických platforem, které oslovují krajně pravicové populisty a těžební společnosti, jež jsou hnací silou změny klimatu. I když je politická krajina v každé zemi jiná, mají tito tři lídři důležité společné rysy.

Bolsonaro, Morrison i Trump jsou závislí na těžebních společnostech, které financují jejich volební kampaně a udržují je ve funkcích, nebo v případě Trumpa umožňují jejich znovuzvolení.

Bolsonarova moc závisí například na podpoře mocného pravicového sdružení vlastníků půdy a zemědělců s názvem União Democrática Ruralista (UDR). Toto sdružení odráží zájmy zahraničních investorů, konkrétně mnohamiliardových těžebních a zemědělských podniků. Bolsonaro slíbil, že v případě svého zvolení v roce 2019 zruší ochranu životního prostředí a ve jménu hospodářského pokroku otevře průmyslovou produkci sóji a pastvu dobytka v amazonském deštném pralese. Obojí přispívá ke změně klimatu a odlesňování v křehkém regionu, který je považován za klíčový pro udržení uhlíku v atmosféře.

Bolsonaro, Morrison a Trump jsou otevřeně skeptičtí vůči klimatické vědě. Není divu, že všichni ignorovali, oslabili nebo zrušili předpisy na ochranu životního prostředí. V Brazílii to vedlo ke zrychlenému odlesňování a vypalování rozsáhlých ploch amazonského pralesa.

V Austrálii Morrisonova vláda ignorovala široký odpor veřejnosti a vědců a otevřela kontroverzní důl Adani Carmichael, jeden z největších uhelných dolů na světě. Důl bude mít dopad na veřejné zdraví a klima a ohrožuje Velký bariérový útes, protože se zvyšují teploty a na pobřeží se rozšiřují přístavy.

Trump odstoupil od Pařížské dohody o klimatu, proti čemuž se postavila většina Američanů, zrušil více než 100 zákonů na ochranu životního prostředí a otevřel národní parky pro těžbu fosilních paliv.

Pozoruhodné je, že všichni tři lídři pracovali, někdy společně, proti mezinárodnímu úsilí o zastavení změny klimatu. Na klimatických jednáních OSN ve Španělsku v roce 2019 obvinil tehdejší kostarický ministr životního prostředí a energetiky Carlos Manuel Rodriguez Brazílii, Austrálii a USA z toho, že blokují úsilí o řešení klimatické nespravedlnosti spojené s globálním oteplováním.

Brazílie, Austrálie a USA nejsou v těchto reakcích na změnu klimatu ojedinělé. Po celém světě dochází k podobnému sbližování antidemokratických vůdců, kteří jsou financováni těžebními korporacemi a kteří zavádějí protiekologické zákony a politiku, jež hájí zisky korporací. Novinkou v současné době je, že tito vůdci otevřeně používají státní moc proti vlastním občanům, aby zajistili zábory půdy korporacemi za účelem výstavby přehrad, pokládání potrubí, kopání dolů a kácení lesů.

Trump například podpořil nasazení Národní gardy, aby rozehnala indiány a ekologické aktivisty protestující proti projektu Dakota Access Pipeline, do kterého osobně investoval. Jeho administrativa také navrhla přísnější tresty pro protestující proti ropovodu, které odrážely legislativu prosazovanou Americkou legislativní radou pro výměnu, jejímiž členy jsou zákonodárci a lobbisté ropného průmyslu. Několik států vedených republikány přijalo podobné zákony proti protestům.

Brazílie pod vedením Bolsonara změnila zákony způsobem, který dodává odvahu záborům půdy a vytlačuje drobné zemědělce a domorodé obyvatele z jejich půdy v deštném pralese.

Co s tím mohou lidé dělat?

Naštěstí mohou lidé pro ochranu demokracie a klimatu udělat mnoho.

Nahrazení fosilních paliv obnovitelnou energií a omezení ničení lesů může snížit emise skleníkových plynů. Nedávná zpráva OSN o klimatu uvádí, že největší překážkou jsou vedoucí představitelé jednotlivých států, kteří nejsou ochotni regulovat společnosti vyrábějící fosilní paliva, snižovat emise skleníkových plynů nebo plánovat výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Cestu vpřed vidím v tom, že se voliči postaví proti celosvětovému trendu autoritářství, jako to udělalo Slovinsko v dubnu 2022, a budou usilovat o nahrazení fosilních paliv obnovitelnou energií. Lidé mohou získat zpět svá demokratická práva a vyloučit antiekologické vlády, jejichž moc závisí na upřednostňování těžebního kapitalismu před nejlepšími zájmy svých občanů a lidstva.

O autorce: Eve Darian-Smithová (profesorka globálních a mezinárodních studií, University of California, Irvine).

Celý článek najdete na tomto odkaze: „Rising authoritarianism and worsening climate change share a fossil-fueled secret“ (27.04.2022; The Conversation).

 

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.