Ambice EU v oblasti kritických surovin a význam manganu z Chvaletic

VSa Trendy

Chvaletický projekt společnosti Euro Manganese předpokládá, že po zahájení plné výroby bude dodávat téměř 50 tisíc tun manganu vysoké čistoty ročně, což pokryje přibližně 25 % evropské poptávky.

Kovy, nerosty a přírodní materiály jsou součástí našeho každodenního života. Suroviny, které jsou nanejvýš důležité z hospodářského hlediska a u nichž hrozí vysoké riziko nedostatečných dodávek, se nazývají kritické suroviny. Kritické suroviny jsou nezbytné pro fungování a integritu celé řady průmyslových ekosystémů. Díky wolframu vibrují telefony. Gallium a indium spoluvytvářejí technologii elektroluminiscenční diody (LED) ve svítidlech. K výrobě polovodičů je zapotřebí křemíkový kov. K výrobě vodíkových palivových článků a elektrolyzérů jsou zapotřebí platinové kovy.

Proto Evropská komise v polovině března představila komplexní soubor činností, který má zajistit přístup EU k bezpečným, diverzifikovaným, cenově dostupným a udržitelným dodávkám kritických surovin.

To vítá také společnost Euro Manganese v souvislosti s projektem ve Chvaleticích. Evropa je v současné době závislá na dovozu vysoce čistého manganu, který pokrývá 90 % její poptávky. Projekt Mangan Chvaletice předpokládá, že po zahájení plné výroby bude dodávat téměř 50 tisíc tun manganu vysoké čistoty ročně, což pokryje přibližně 25 % evropské poptávky a pomůže EU snížit její obchodní závislost na této strategické surovině.

Priority EU

Jaké mají být podle Komise priority Aktu o kritických surovinách?

Kromě aktualizovaného seznamu kritických surovin zavádí akt seznam strategických surovin, které mají zásadní význam pro technologie důležité pro ekologické a digitální ambice Evropy a pro obranné a kosmické aplikace, kterým hrozí potenciální rizika v oblasti dodávek v budoucnu. Nařízení začleňuje tyto seznamy kritických i strategických surovin do práva EU. Nařízení stanoví jasné referenční hodnoty pro domácí kapacity v celém strategickém dodavatelském řetězci surovin a pro diverzifikaci dodávek v EU do roku 2030:

Ambiciózní, ale dobrovolné cíle

V reakci na plánovaná opatření web EURACTIV upozornil, že Evropská komise nemá žádný mandát v oblasti průmyslové politiky a to vyvolává řadu otázek.

Několik zdrojů z těžebního průmyslu pro EURACTIV zmínilo, že „vidíme ambiciózní kritéria, ale zatím není jasné, jak by se tyto cíle měly v praxi plnit“.

Jedním z hlavních pilířů zákona o kritických surovinách je drastické urychlení povolování projektů klasifikovaných jako strategické. Dosud trvá povolování dolů v průměru přibližně 10 let. Plán Komise uvádí, že na dokončení povolování těchto projektů jsou maximálně dva roky.

To však může být v rozporu s realitou na místě.

„Předchozí zkušenosti ukázaly, že dvouletý povolovací proces pro těžební operace je neslýchaný. Většina velkých těžebních operací vyžaduje mnohem delší dobu, až 10 a více let,“ řekla portálu EURACTIV Corina Hebestreitová, generální tajemnice Evropského sdružení pro uhlík a grafit (ECGA).

Ačkoli jsou cíle dobrovolné, Komise je ochotna na ně tlačit a snaží se ještě více urychlit povolovací procesy, a to na méně než jeden rok pro klíčové recyklační projekty.

„Komise se žene za cíli, kterých sama nemůže dosáhnout, ale které ji donutí k dalekosáhlým zásahům do vnitřního trhu. Bylo by smysluplnější založit strategii na společných zájmech: posílení bezpečnosti dodávek, vedoucí postavení v oblasti technologií, průmyslové základny a inovačních dovedností,“ míní autoři zprávy „More competitiveness, resilience and sovereignty for the EU“, kterou publikovalo Centrum pro evropskou politiku (CEP).

Splnění 15% cíle v oblasti recyklace bude rovněž náročné a recyklátoři varují, že by si Evropa neměla dělat příliš velké naděje. Pro většinu strategických surovin je trh silně zaostalý a většina odpadu, který by mohl být recyklován, se v současné době vyváží do jiných zemí, především do Číny.

Podíl recyklace na uspokojení poptávky po surovinách (míra recyklace). Zdroj obrázku: studie zaměřená na seznam kritických surovin EU (2020), závěrečná zpráva

Dalším faktorem, který vstupuje do hry, je také ekologie.

Evropské zelené dilema: těžba klíčových nerostných surovin bez ničení přírody

Po celá desetiletí byly environmentální a lidské náklady na těžbu nerostných surovin, jako je lithium a kobalt, z velké části skryty před zraky Evropy, napsala Antonia Zimmermannová pro Politico.

Obyvatelé z dotčených oblastí a ekologičtí aktivisté varují, že snižování byrokracie pro těžební projekty hrozí zmařením desítek let práce na ochraně přírody a biologické rozmanitosti, a poukazují na to, že těžba může způsobit vážné znečištění vody a půdy a vést k odlesňování a ztrátě biologické rozmanitosti.

Protože většina známých zásob kritických surovin v bloku se nachází v chráněných oblastech nebo v jejich blízkosti, bude muset EU udělat ústupky v ochraně přírody, pokud je bude chtít využívat, tvrdí vedoucí představitelé průmyslu.

Ložiska kritických surovin v EU-27. Zdroj: Zpráva Evropské komise o posouzení kritičnosti z roku 2020

„Zejména ve světle klimatické krize a vysokého tempa úbytku biologické rozmanitosti nemůže být prioritou jen: více těžby, více těžby,“ řekl Michael Reckordt, vedoucí sekce pro suroviny nevládní organizace PowerShift.

Zelené skupiny dlouhodobě bojují proti rozšiřování těžby v Evropě a upřednostňují snahy o snížení spotřeby a získávání surovin jinými způsoby, včetně recyklace a vývoje alternativních materiálů.

Nový zákon EU o kritických surovinách může být receptem na konflikt

Vzhledem k tomu, že zásoby strategických surovin jsou v Evropě omezené, kontinent nebude nikdy zcela nezávislý, poukázal EUobserver. To s sebou nese řadu překážek, zejména sociální nepokoje a potenciální rizika konfliktů. Podle seznamu kritických surovin, který Evropská komise zveřejnila v roce 2020, je EU ze 71 % závislá na fosforu těženém v Kazachstánu a z 68 % na kobaltu, který pochází z Demokratické republiky Kongo – ta trpí desítky let konflikty, mimo jiné i kolem těžebních zdrojů. Odhaduje se, že 15 až 30 % kobaltu v DRK těží řemeslní a drobní těžaři, ale téměř celé území DRK se známými zásobami kobaltu je koncesováno pro průmyslovou těžbu. To je živnou půdou pro konflikty mezi drobnými a velkými těžaři. (Situaci v Kongu přibližuje dokumentární snímek TV ARTE „Cobalt Wars:The Dark Side of Electric Cars“).

Země, které jsou největšími dodavateli kritických surovin do EU. Zdroj: Zpráva Evropské komise o posouzení kritičnosti z roku 2020

Ovšem problémy jsou i v Evropě. V mnoha evropských zemích se těžební projekty setkávají s odporemmístních obyvatel. Například projekty těžby lithia v Portugalsku se kvůli obavám místních obyvatel a nevládních organizací o životní prostředí táhnou už více než deset let (viz také náš článek „Další bitva o strategické lithium“). Zatím není jasné, jak se EU hodlá s tímto odporem vypořádat, zejména proto, že povolovací proces spadá do výlučné pravomoci členských států.

Těžba bude vždy spojena s náklady, ať už v Evropě nebo mimo ni. Pokud však budou lidská práva, transparentnost a udržitelná správa upřednostňovány v rámci úsilí o rozšíření obnovitelných zdrojů energie, mohlo by být dosaženo bezkonfliktního dodavatelského řetězce nerostných surovin.

Psali jsme:

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.