Západní představitelé jsou rozděleni v názoru na budoucnost vztahů s Čínou

VSa Trendy

Zatímco USA začaly zvyšovat tlak na spojence v EU, aby se více přizpůsobili jejich tvrdému postoji vůči Číně, Evropané se brání.

Předseda Evropské rady Charles Michel se 1. prosince vydá do Pekingu jako poslední z řady západních lídrů, kteří se v tomto roce, kdy si čínský prezident upevnil pozici nejmocnějšího vůdce země od dob Mao Ce-tunga, chystají na audienci u Si Ťin-pchinga.

Si se setkal s více než 20 hlavami vlád dříve v roce 2022 na olympijských hrách v Pekingu, ale většina z nich nepředstavovala demokratické země. Návštěva Michela, vysoce postaveného evropského politika, zaměří pozornost na postoj Západu ke stále asertivnějšímu geopolitickému postoji Číny. A je pravděpodobné, že zvýrazní hluboké rozpory na Západě ohledně toho, jak s Pekingem jednat, napsal Stefan Wolff pro The Conversation.

První rozdělení je transatlantické. Je pravda, že americký prezident Joe Biden při nedávném setkání se Si na summitu G20 v Indonésii zvolil smířlivější tón. Washington však obecně zaujímá k Číně více jestřábí přístup než hlavní členové EU, zejména Francie a Německo.

Nejnovější strategie národní bezpečnosti USA, která byla zveřejněna na konci října, charakterizuje Čínu jako „jediného konkurenta, který má v úmyslu změnit mezinárodní řád a stále více disponuje ekonomickou, diplomatickou, vojenskou a technologickou silou, která mu to umožní“. Prioritou USA je podle ní „udržení trvalé konkurenční výhody vůči ČLR“.

Naproti tomu Josep Borrell, vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ve svém projevu v Evropském parlamentu 22. listopadu zdůraznil, že EU klade důraz na spolupráci s Čínou. Borrell také uvedl, že mezi Čínou a Čínou existují rozdíly, mimo jiné v otázkách demokracie, lidských práv a multilateralismu: „Čína se stává stále asertivnější a vyvíjí stále silnější konkurenci.“ Svůj projev však uzavřel zásadními slovy: „Spojené státy jsou naším nejdůležitějším spojencem, ale v některých případech nebudeme mít vůči Číně stejnou pozici nebo stejný přístup.“

Zatímco USA začaly zvyšovat tlak na spojence v EU, aby se více přizpůsobili jejich tvrdému postoji vůči Číně, Evropané se brání. Objevily se zprávy o nizozemských obavách z nových omezení vývozu USA do Číny. Očekává se, že francouzský prezident Emmanuel Macron, který se má 1. prosince setkat s Bidenem ve Washingtonu, při svých rozhovorech nadnese téma vztahů mezi EU a Čínou.

A co je možná nejdůležitější, během nedávné návštěvy německého kancléře Olafa Scholze v Číně byl kladen mnohem větší důraz na hospodářskou spolupráci než na politickou soutěž.

Roztříštěná evropská jednota

Bylo by však příliš zjednodušující předpokládat, že Atlantikem vede jasná dělící čára. V rámci EU existují jasné rozdíly v přístupu k Číně, které lze jen těžko překrýt. Například komplexní dohoda o investicích mezi EU a Čínou, podepsaná za velkých fanfár a kritiky v prosinci 2020, stále není ratifikována.

Litva, jeden z nejmenších členů EU, povolila Tchaj-wanu otevřít obchodní kancelář v litevském hlavním městě Vilniusu a používat název Tchaj-wan namísto běžněji používaného názvu hlavního města Tchaj-pej. To vyvolalo velký spor s Čínou, která to považovala za odklon od politiky jedné Číny. EU se tím také dostala do obtížné situace, kdy se musela postavit za jeden ze svých členských států a zároveň zachovat svou dlouhodobě proklamovanou oficiální politiku, která uznává Tchaj-wan jako součást Číny.

Scholzova cesta do Pekingu se neobešla bez kontroverzí. Několik vedoucích představitelů údajně vyjádřilo obavy z možných separátních dohod s Čínou, které by mohly narušit jednotu EU. Francouzský návrh na společnou cestu Macrona a Scholze do Číny, která měla signalizovat jednotu EU, navíc Scholz zřejmě odmítl a upřednostnil pouze německou politickou a obchodní delegaci.

Rozdělení na národní úrovni

Třetí dělící linie existuje v rámci jednotlivých zemí, kde se političtí a obchodní představitelé často rozcházejí mezi sebou i navzájem v názoru na to, jaký přístup k Číně zaujmout.

Vezměme si příklad Spojeného království. V projevu na banketu lorda starosty v Londýně, který je tradičním místem, kde představitelé Spojeného království představují své zahraničněpolitické priority, se současný britský premiér Rishi Sunak vyslovil pro přístup „silného pragmatismu“ vůči Číně. Snaží se tak najít rovnováhu mezi zastánci tvrdé linie ve své vlastní straně, kteří usilují o tvrdší přístup k Číně, a zájmy mnoha podniků obchodujících s Čínou.

Nedávné rozhodnutí britské vlády zakázat používání čínských kamer ve sledovacích systémech však naznačuje, že v této diskusi prozatím vítězí britští jestřábi.

Podobné debaty probíhají i v Německu. Vláda projednává nová pravidla pro vazby soukromého sektoru na Čínu, která mají motivovat německé společnosti k hledání trhů jinde a snížit jejich závislost na Číně. V reakci na to šéf německé automobilky Mercedes-Benz Ola Källenius prohlásil, že je „naprosto nemyslitelné“ z čínského trhu vycouvat.

Tento postoj pravděpodobně sdílí i Volkswagen a BMW, stejně jako chemický gigant BASF, na které společně s Mercedesem připadá více než třetina všech evropských přímých zahraničních investic v Číně v letech 2018–2021.

Ani německá koaliční vláda není v otázce Číny zdaleka jednotná. Zejména strana Zelených, která má v kabinetu kancléře Scholze na starosti ekonomiku i zahraniční věci, se k Číně staví mnohem odmítavěji.

Pod tlakem USA a zpráv zpravodajských služeb o potenciálu Číny k podvratné činnosti získali Zelení v poslední době několik klíčových argumentů. To vedlo k tomu, že německá vláda zakázala čínské investice do dvou výrobců čipů a snížila čínský podíl v hamburském přístavu.

Co dál?

Na pozadí těchto událostí je nepravděpodobné, že by Michelova cesta vedla k nějaké zásadní změně ve vztazích mezi EU a Čínou. Nejmenším společným jmenovatelem mezi oběma ekonomickými giganty zůstává stabilita jejich obchodních vztahů.

To je stejně důležité pro Čínu jako pro EU, protože ani jedna z těchto zemí si nemůže dovolit další otřesy nestabilní domácí i světové ekonomiky. Stejně tak se nemohou vzdát snahy o vypracování přístupů k dalším kritickým výzvám, jako je změna klimatu a válka na Ukrajině a její dopady na globální ceny potravin a energie.

Současný primát ekonomických zájmů však nemůže navždy zakrýt zásadní politické rozdíly mezi EU a Čínou. Brusel se jim nakonec bude muset postavit čelem, bez ohledu na to, jak moc by si přál s Pekingem udržovat obchodní vztahy jako dosud.

 

O autorovi: Stefan Wolff je profesorem mezinárodní bezpečnosti na University of Birmingham.

Zdroj: The Conversation, „Western leaders are divided over the future of relations with China“ (30.11.2022)

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.