„Masová nelegální migrace škodí všem,“ říká italská premiérka

Italská premiérka jednala v neděli 23. července v Římě se zástupci evropských, arabských a afrických států. Chce vyjednat další dohody o omezení migračního pohybu.

Italská krajně pravicová premiérka Giorgia Meloniová chce rozšířit dohodu podepsanou mezi Evropskou unií a Tuniskem s cílem dále omezit přítomnost osob migračního původu na půdě starého kontinentu.

Mezinárodní konference o rozvoji a migraci se zúčastnili mimo jiné tuniský prezident Kais Saíd a hlavy států a vlád Malty, Egypta, Libye, Etiopie, Jordánska, Alžírska, Řecka, Turecka, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Přítomni byli rovněž předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, předseda Rady EU Charles Michel, šéf Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) Filippo Grandi a zástupci významných mezinárodních finančních institucí.

Během volební kampaně v roce 2022, která ji vynesla k moci, Giorgia Meloniová slíbila, že „zastaví vyloďování“ migrantů v Itálii. Od té doby její vláda staví humanitárním lodím do cesty překážky, ale odplouvání tím nezastavila.

Federica Infantino, výzkumná pracovnice Centra pro migrační politiku Evropského univerzitního institutu ve Florencii, tvrdí, že nedávno uzavřená dohoda s Tunisem situaci nezmění. I kdyby nebylo dosaženo stanovených cílů, „v očích Giorgie Meloniové se jedná o silnou symbolickou záležitost“ domácí politiky.

„Partnerství s Tuniskem musí být vzorem pro budování nových vztahů s našimi severoafrickými sousedy,“ uvedla Meloniová. Vysoce postavený evropský úředník hovořící pod podmínkou anonymity potvrdil, že EU chce vyjednat podobná partnerství s Egyptem a Marokem.

„Musíme spolupracovat se zeměmi severní Afriky, i když to znamená přijmout fakt, že nejsou dokonalými demokraciemi,“ řekl velvyslanec se sídlem v Římě, který si přál zůstat v anonymitě. „V této zásadě panuje v EU jednota,“ řekl agentuře AFP.

Dialog mezi rovnými

Jak zmínila Meloniová na konferenci, setkání v Římě je jedinečná iniciativa a nemá být uzavřeným formátem, ale začátkem cesty, který musí být otevřený dalším příspěvkům.

„To, co dnes zahajujeme, je především dialog mezi rovnými, založený na vzájemném respektu, protože vztah mezi Evropou a rozšířeným Středomořím nemůže být konkurenční nebo dokonce konfliktní. Dialog však musí vést ke konkrétním cílům,“ upozornila premiérka a nastínila několik položek k diskusi.

Těmi jsou boj proti nelegálnímu přistěhovalectví, řízení legálních migračních toků, podpora uprchlíků a vysídlených osob a rozsáhlá spolupráce na podporu rozvoje v Africe a obecněji v zemích, odkud trasy migrantů pocházejí, řešení kořenů a základních příčin velkých migrací.

K jednotlivým bodům pak Meloniová sdělila:

Pokud jde o otázku boje proti nelegálnímu přistěhovalectví, myslím, že naší prioritou by mělo být posílení operativní spolupráce mezi našimi policejními složkami, justičními orgány jednotlivých států, závazek stíhat obchodníky s lidmi, lidmi, aktualizovat legislativu, pokud chybí, aby práce, kterou národ vykonal, pak nebyla zbytečná vzhledem k velikosti sítí obchodníků s lidmi, která je dnes nesmírně velká. Itálie již nyní dává k dispozici zkušenosti a profesionalitu svých soudců a policistů těm státům, které je hodlají využít, například pro školicí činnost a pro návrhy potřebných předpisů. Již v minulosti jsme tak činili ve vztahu k zemím původu a tranzitu a dnes jsme samozřejmě ještě ochotnější. Kromě toho si myslím, že musíme diskutovat o tom, jak se společně vypořádat s hlavními zbraněmi používanými v tomto obchodu, kterými jsou lodě pašeráckých sítí, stále více nevhodné k uskutečňování přejezdů, za které si pašeráci účtují tisíce dolarů, nehledě na to, že v mnoha případech se tyto lodě převrátí a způsobí smrt těch, kteří se na ně nalodili, protože v té chvíli už ti, kteří se na ně nalodili, zaplatili. A pak se domnívám, že spolupráce je zásadní, abychom zasáhli jádro těchto mafií, což jsou finanční sítě, a z tohoto hlediska se domnívám a navrhuji, že by bylo užitečné koordinovat naše zpravodajské struktury, protože vždy mluvíme o převaděčích, ale převaděč je posledním článkem stále delšího řetězce těchto organizací. A pak je důležité pracovat z hlediska spolupráce na zlepšení center v zemích původu, tranzitu, lepšího řízení repatriačních nástrojů, zejména pokud jde o dobrovolné nástroje.

A za druhé, boj proti nelegální imigraci, boj proti sítím převaděčů nám umožňuje především nabídnout nové možnosti legální migrace. Musíme si položit otázku, jak můžeme využít pozitivních přínosů migrace, a to je možné pouze při řízení založeném na vzájemné spolupráci. Itálie a Evropa imigraci potřebují, a proto nemůžeme nadále dávat signál, že ti, kdo vstoupí nelegálně, budou odměněni na úkor těch, kteří by tak chtěli učinit legálně. Stejně jako nemůžeme dávat signál, že na jedné straně jsme otevřeni vpuštění mnoha lidí, ale na druhé straně nás nezajímá, jaký osud tyto lidi čeká, až se ocitnou v našich zemích, protože to není solidarita. Vláda, které předsedám, již z tohoto hlediska vyslala silný signál. Poprvé jsme naplánovali tříletý dekret o tocích, který oproti minulosti zvyšuje kvóty legálních vstupů, počítá s privilegovanými kvótami pro státy, které spolupracují na zastavení sítě nelegálních odchodů, a s dalšími nekvótovanými vstupy pro pracovníky, kteří před odchodem absolvují vzdělávací kurzy. To je model, který se snažíme prosadit i v Evropě a na kterém je vaše spolupráce samozřejmě nezbytná.

Třetím bodem je podpora uprchlíků a vysídlených osob, což je povinnost, které se v plném souladu s mezinárodním právem nikdo nemůže vyhnout. Ti, kdo prchají před válkami, před terorismem, hladem či přírodními katastrofami, mají právo na bezpečí, a to i v případě, že to znamená překročení vlastních hranic. Je však třeba vyjasnit i tuto otázku, protože toto právo nemůže automaticky znamenat možnost být přijat kdekoli na světě. Největší břemeno nevyhnutelně padá na sousední národy. To, co se děje například Turecku, prvnímu státu na světě z hlediska počtu uprchlíků přijatých na jeho území, se dnes děje například Polsku, pokud jde o pomoc uprchlíkům z ukrajinského konfliktu. A tak prvním závazkem zde může být pouze posílení podpory, a to nejen ekonomické, těm státům, které se ocitly pod břemenem velkých proudů uprchlíků, což je jistě povinnost solidarity, ale také nejlepší způsob, jak se vyhnout dalším situacím nestability. A vedle toho pak posílení humanitárních, legálních a bezpečných koridorů, a to i směrem ke vzdálenějším státům, jako je Evropa. I v tomto ohledu stojí Itálie v evropském kontextu v první řadě.

Čtvrtým bodem je rozsáhlá spolupráce na podporu rozvoje v Africe a obecně v zemích původu migrantů, která řeší základní příčiny velké migrace. V době, kdy se věnuje velká pozornost právu na migraci, nevěnujeme dostatečnou pozornost právu na to, aby nemuseli emigrovat, aby nemuseli opouštět své domovy, aby nemuseli opouštět svou zemi, aby nemuseli opouštět své rodiny při hledání lepšího života. My Italové jsme dnes zemí imigrace, ale před několika lety jsme byli zemí emigrace a velmi dobře známe těžké příběhy těch, kteří opouštějí svou zemi, své blízké, aby hledali lepší podmínky. A také velmi dobře víme, že emigrace s sebou nese velké ekonomické i lidské náklady pro národ, který ji zažívá, protože velmi často se tento národ připravuje o nejlepší energii, kterou má, připravuje se o své mladé lidi, možná poté, co nesl náklady na jejich růst, na jejich vzdělání. Proto se domnívám, že prvním cílem této konference by s ohledem na oboustranně výhodné partnerství mělo být zahájení rozvojových iniciativ a projektů pro region rozšířeného Středomoří, subsaharské Afriky, a to prostřednictvím společného plánování a realizace iniciativ a projektů, které by se z mého pohledu měly zaměřit především na to, co je strukturální, a tedy na šest hlavních sektorů, které osobně identifikuji: zemědělství, energetika, infrastruktura, vzdělávání a odborná příprava, zdravotnictví, voda, hygiena. Proto musí být cílem naší práce také nalezení potřebných zdrojů pro realizaci těchto rozvojových iniciativ, a to nejen za účasti států a mezinárodních organizací, ale také s maximálním využitím soukromých a podnikatelských iniciativ. Jinými slovy, chtěla bych, abychom si stanovili střednědobý cíl rozvojového fondu, který však počítá se zásadní novinkou, totiž že o jeho správě, o způsobu jeho využití, se bude rozhodovat za zásadního přispění zemí, které budou jeho prostředky využívat.“

V podobném duchu se vyjádřil italský ministr zahraničí Antonio Tajani s tím, že „africká otázka musí být řešena prostřednictvím široké investiční strategie s konkrétními závazky a pohledem přítele, nikoli kolonizátora“. Na to ovšem bude zapotřebí „plán financování, který se rozšíří na EU, země Perského zálivu a možná i Turecko a USA. Jinak se daleko nedostaneme,” vysvětluje.

Díky sdílení evropských odborných znalostí (a peněz) má být africkým zemím pomoženo, aby se mohly samostatně rozvíjet, tím se má zpomalit příliv migrantů k italským břehům, kterých od začátku roku 2023 přišlo již 83 400 oproti 34 000 ve stejném období roku 2022.

Psali jsme:

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.