Evropská unie musí snížit poptávku, aby se vyrovnala s omezením dodávek ruského plynu

VSa Trendy

Bez ruského plynu by Evropská unie musela snížit poptávku přibližně o 15 %, přičemž mezi jednotlivými částmi Evropy jsou velké rozdíly.

Podíl Ruska na dodávkách plynu do Evropské unie klesl z více než 40 % v roce 2021 na pouhých 20 % v červnu 2022. Rozdíl více než 300 terawatthodin v prvních šesti měsících roku 2022 oproti roku 2021 byl zatím zaplněn především dodatečným dovozem 240 TWh zkapalněného zemního plynu (LNG). Gazprom porušil několik dlouhodobých dodavatelských smluv se svými obchodními partnery v EU a existuje vysoké riziko, že Rusko před zimou přeruší veškeré dodávky do EU, pokud to bude považovat za strategicky výhodné, napsali Ben Mcwilliams a Georg Zachmann pro think tank Bruegel.

Nahrazování ruského plynu LNG již z velké části dosáhlo svého limitu. Nižší dovoz z Ruska lze nyní pokrýt pouze snížením poptávky po plynu v EU. Okamžité zavedení koordinovaného přístupu EU nabízí nejlepší možnost, jak podstatně snížit celkové náklady na snížení poptávky po plynu. Pro EU jako celek by bylo nutné celkové snížení poptávky v příštích 10 měsících o přibližně 15 % ve srovnání s průměrnou poptávkou v letech 2019-2021, aby bylo možné kompenzovat úplné zastavení dovozu z Ruska plynovody. Pro země EU (uspořádané do regionálních skupin) jsme vypočítali požadované snížení v rozmezí od nuly do -54 %.

Vnitřní trh EU s plynem není dokonale propojen, což znamená, že některé skupiny zemí budou potřebovat mnohem větší snížení poptávky. Klíčovou proměnnou, která ovlivňuje nejistotu, jsou zimní teploty: dlouhá a chladná zima by si vyžádala výraznější snížení. To řešíme předpokladem, že zima bude průměrná a že zásoby by neměly klesnout pod 20 % před 1. květnem 2023.

EU jsme rozdělili do skupin zemí (tabulka 2 – pozn. red.: veškeré grafy a tabulky najdete v originálním článku zde). V rámci každé skupiny jsou země relativně dobře propojeny a budou čelit podobným narušením poptávky. Pro každou skupinu používáme historickou (2019-2021) poptávku a vlastní produkci, jakož i aktuální úroveň skladování, abychom posoudili vývoj naplnění zásobníků v průběhu zimy. Dovoz a vývoz plynu každé skupiny vychází z pozorovaných toků plynu v první polovině roku 2022. Abychom posoudili dopad zastavení ruských dodávek, vypočítali jsme implikovaný podíl ruského plynu v dovozním mixu každé skupiny agregací ruských podílů na příchozích tocích (metodiku viz zde). Úplné zastavení ruských toků by snížilo každý tok uvnitř EU o vypočtenou závislost každé skupiny zemí na ruském plynu.

Omezení spočívá v tom, že předpokládáme, že trhy budou fungovat stejným způsobem jako v první polovině roku. I když je pravděpodobné, že se trhy přizpůsobí, mnoho oblastí sítě již pracuje na plnou kapacitu a dnešní toky poskytují dobrou indikaci. Poptávka po plynu a dovoz jsou rovněž silně sezónní, ale vzhledem k tomu, že první polovina roku obsahuje kombinaci zimních a teplejších měsíců, měly by být sezónní zásahy přiměřeně kompenzovány. Do naší analýzy výslovně nezahrnujeme infrastrukturu plánovanou k výstavbě v nadcházejícím půlroce, ale důsledky rozebíráme níže.

Obrázek 3 ukazuje, že snížení poptávky v jednotlivých skupinách zemí, k němuž již došlo mezi lednem a dubnem 2022, zdaleka nestačí k tomu, aby mnohé skupiny zemí dosáhly snížení poptávky, které je nutné k tomu, aby příští zimu přežily bez ruského plynu.

Bližší pohled na skupiny

Portugalsko, Španělsko a Francie jsou fakticky izolovány od širšího evropského trhu kvůli omezenému spojení mezi Španělskem a Francií a Francií a severem a východem. Dodávky těchto zemí nejsou zranitelné vůči přerušení dodávek z Ruska, ačkoli slabá francouzská výroba jaderné energie zatěžuje dodávky elektřiny svého souseda, a tím i poptávku po plynu. Spolupráce by mohla umožnit přesměrování alžírského plynu ze Španělska do Itálie, čímž by se španělská volná kapacita lépe využila v evropském kontextu.

Pobaltí je historicky velmi závislé na Rusku. V současné době je region silně závislý na dovozu přes terminál LNG v Klaipedě v Litvě, zatímco nové propojení (Santaka) s Polskem je důležité, protože propojuje region s širším evropským trhem. Prozatím se toto propojení využívá k zásobování Polska, ale umožňuje flexibilitu, pokud jde o snížení dodávek v Polsku a Pobaltí. Plovoucí skladovací a regazifikační jednotka ve výstavbě v Estonsku by mohla poskytnout další 2 TWh/měsíc. Pobaltí zatím dosáhlo největší odezvy na poptávku v Evropě a zároveň zažívá jedny z nejvyšších nárůstů cen energie. Díky možnosti Finska přejít na jiné palivo se vnitrostátní poptávka po plynu snížila o více než polovinu.

Polsko se spoléhá na toky z Německa směrem na východ, které doplňují dovoz z velkého terminálu LNG ve Svinoústí (6 TWh/měsíc). Polské zásobníky jsou v době psaní tohoto článku plné a přiměřeně velké. Do konce roku 2022 by mělo baltské potrubí umožnit přímý dovoz 8 TWh/měsíc z Norska. To vše nelze připsat Polsku, protože toky budou potenciálně tranzitovat přes Polsko do Pobaltí přes nové propojení Santaka (1,5 TWh/měsíc), do Německa nebo případně i na jih na Slovensko přes nové propojení.

Dánsko a Švédsko tvoří společnou vyrovnávací zónu. Za normálních okolností by tyto země byly z velké části soběstačné v dodávkách plynu, ale dánské pole Tyro je až do června 2023 v údržbě, což vytváří závislost na dovozu z Německa, který je vystaven ruským výpadkům.

Rumunsko má značné vlastní těžební kapacity. Značný objem dovozu však pochází z Ukrajiny a Bulharska (obě země využívají ruský plyn). Mohly by existovat možnosti přesměrování jiného plynu přes Bulharsko (LNG dovážený do Turecka nebo Řecka nebo jiný plyn tranzitovaný přes Turecko). Bulharsko však slouží jako klíčová tranzitní země do regionu jihovýchodní Evropy, neboť je vstupním bodem pro Turkstream. Pokud se tedy toky přes plynovod zpomalí, bude mnoho zemí hledat tranzit plynu v Bulharsku.

Česko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko budou v případě zastavení ruských toků přes Ukrajinu silně závislé na Německu. Klíčovou proměnnou bude, jak zareaguje poptávka v jižním Německu a zda bude do Česka a Rakouska nadále proudit dostatečné množství plynu. Rakouské zásobníky jsou poměrně velké, což znamená, že skupina zemí má v příštích několika měsících velkou příležitost připravit se na zimu.

Klíčovými vstupními body na trh jsou terminály LNG v Chorvatsku a Řecku. Část ázerbájdžánského plynu dováženého přes Řecko by mohla být přesměrována na sever, aby zásobovala Bulharsko. Pokud by se snížila italská poptávka po ázerbájdžánském plynu, mohlo by se uvolnit více plynu do Bulharska. Rozšíření chorvatského terminálu KrK koncem roku by mohlo přinést další kapacitu 0,3 TWh/měsíc, což by bylo pro terminál, který v současné době pracuje s velmi vysokou kapacitou, vítané. Situaci zlepšuje také nově zprovozněné propojení mezi Řeckem a Bulharskem (2,5 TWh/měsíc). Vzhledem k tomu, že Srbsko v minulých dnech podepsalo novou smlouvu na další dodávky ruského plynu a Maďarsko si vyjednalo výjimku z ropného embarga, je pravděpodobné, že Turkstream bude tak jako tak posledním ruským potrubím, které bude ještě v provozu.

Itálie je na Rusku závislá prostřednictvím dovozu přes Rakousko. Zpomalení těchto toků pocítí zejména sever Itálie, zatímco Itálie má celkově poměrně značné možnosti diverzifikace. Klíčovou proměnnou nejen pro Itálii, ale také pro schopnost Itálie pomáhat sousedním zemím, je schopnost přepravovat plyn z jihu na sever země. Další zvláštností je vysoký podíl plynu na výrobě elektřiny v Itálii (43 %). Snížení spotřeby elektřiny nebo využití alternativních zdrojů elektřiny by tak výrazně snížilo spotřebu plynu, která v současnosti činí 22 TWh plynu při výrobě elektřiny měsíčně.

Pro Belgii bude i nadále zásadní terminál LNG Zeebrugge a dovoz ze Spojeného království, který by mohl být ohrožen v případě chladné zimy ve Spojeném království. Část plynu proudí z Francie do Belgie. Nizozemsko má značné vlastní těžební kapacity a dobré dovozní kapacity LNG. Vývoz do sousedních zemí pohání potřeba nižší spotřeby v Nizozemsku, kde je velký podíl výroby elektřiny rovněž z plynu. V prvních čtyřech měsících roku 2022 byla nizozemská spotřeba elektřiny z plynových elektráren o 33 % nižší než v roce 2021 (2,5 TWh/měsíc).

Německo se bude spoléhat na toky z Norska, domácí plyn z Nizozemska a dovoz LNG přes Belgii. Jako důležitá tranzitní země je klíčovou proměnnou objem reexportovaného plynu. Německá vláda již zahájila druhou fázi (ze tří) svého plánu nouzové racionalizace dodávek plynu. Existují rovněž nouzové plány na zprovoznění nového terminálu LNG ve Wilhelmshavenu (8TWh/měsíc).

Zdroj: McWilliams, B. and G. Zachmann (2022) „European Union demand reduction needs to cope with Russian gas cuts“, Bruegel Blog, 7 July

 

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.