Politolog Petr Drulák ve své glose soudí, že ČSSD jde cestou vlastního vynulování. Proč?
V prvních ročnících základní školy pronikají žáci do tajů matematických operací s nulou. Dozvídají se, že pokud ji přičteme či odečteme, výsledek nemění. Ale pokud jí násobíme, vynuluje i sebevětší číslo. Tato pravidla lze uplatnit i v politické analýze. Pokud do řad nějakého hnutí přibydou nuly, potom jde o sčítání, nic na jeho síle nezmění. Pokud je však dosadíme do vedení, potom násobíme, dosazené nuly vynulují celé hnutí.
V matematice přichází výsledek okamžitě, v politice to chvíli trvá. Platnost těchto pouček nám už delší dobu předvádí ČSSD. Nejdřív si za svého nejvyššího představitele zvolila Jana Hamáčka – dokonalé zosobnění politické prázdnoty. Pokud v jeho předsednictvu byli členové s nenulovým potenciálem, spolehlivě je vymazal. Tomu odpovídal i volební výsledek, který Hamáčkovou nulou ohodnotil i zastoupení ČSSD v Poslanecké sněmovně. Na stranickém sjezdu o minulém víkendu však nulování dosáhlo nové kvality. Od soboty už je jedno, zda členy předsednictva navzájem násobíme nebo sčítáme, výsledek bude vždy tatáž nula. Ve své nulovitosti jsou navzájem nerozlišitelní a není třeba se trápit jejich jmény či představami.
Kolektivně se hlásí k jakési liberální orientaci a vzhlížejí ke straně Zelených. Asi je láká magická nula, kterou Zelení svým volebním výsledkem 0,99 % dokázali umístit už před desetinou čárku. Není vyloučeno, že spojeným úsilím by se mohly obě strany přiblížit i nule za desetinou čárkou. Jistě se mezi sebou shodnou na vynulování jaderné energetiky, evropského průmyslu, rozdílů mezi mužem a ženou, tradiční rodiny a národních hranic, ale to budou tak jako tak uskutečňovat jiní, neboť strany, které jsou samy vynulované, nic nezmůžou.
Ve střední Evropě působí tak razantní tah k nicotě exoticky. Evropští myslitelé měli odpradávna strach z prázdnoty. Ne tak buddhisté, pro něž je dosažení prázdnoty tou nejvyšší metou. Asi nemá smysl se ptát, odkud se tato touha vzala u české sociální demokracie. Dopřejme jí tento mystický moment. My, co žijeme v evropském čase a prostoru a k tomu ještě soudíme, že politika nemusí být jen pravicová a progresivistická, si můžeme jen přát, aby sociálně-demokratické vyvanutí proběhlo co nejrychleji a aby její zdechlina nepřekážela obnově levice.
Ilustrační foto: Martin Strachoň / Wikimedia Commons. CC BY-SA 4.0