Ivo Šebestík míní, že vynucovaná spotřeba očkování proti koronaviru prostřednictvím marketingové propagace se stává novým nástrojem byznysu.
Už rok a půl trvá v řadě zemí Evropy „covidová atmosféra“, jejímž nejviditelnějším jevem je už déle než půl roku propagace očkování ze strany některých vlád a hlavního proudu médií. Tato marketingová propagace mající často charakter vynucování „spotřeby“ tohoto druhu „zboží“ (i vakcíny jsou bohužel zboží pro trh) představuje v podstatě zrod úplně nového nástroje byznysu.
Největší hrozba nespočívá v tom, že většina světové populace přijme do svého těla výhradně na svoje vlastní riziko (žádné záruky farmaceutické firmy ani vlády neposkytují, vyvazují se z odpovědnosti) dvě dávky experimentálních vakcín, ale v tom, že se systém vládního marketingu pro určité druhy komodit nebo pro různá opatření „osvědčí“ a lid budou nuceni přijímat stále nové a nové formy kontroly. S jídlem roste apetit, podvolení se v jednom okamžitě vyvolává tlak na podvolení se i v dalších ohledech. Nemusí jít jen o permanentní a stále se rozšiřující kontrolu zdravotní „nezávadnosti“, ale o kontrolu a prokazování „nezávadnosti“ chování, politické orientace, spotřebitelském jednání, nakládání s volným časem, mezilidských kontaktů, a nakonec může přijít na řadu i samotné myšlení. Všechny tyto hrozby se již nějaký čas ohlašují mnohými transparentními symptomy a jsou nadmíru reálné.
Svět, přinejmenším ten západní, už dávno nevedou lidé odpovědní, soudní, empatičtí a humánně smýšlející, mající na mysli i na srdci člověka jako plnohodnotnou lidskou bytost mající právo na autonomii, na soukromí, na svobodu a na vlastní rozhodování. Člověka už dávno degradovali na zboží, které má svoji tržní hodnotu a je zároveň producentem jiného zboží nebo služeb, a současně zákazníkem a spotřebitelem vracejícím své vydělané nebo jinak získané peníze do oběhu, přesněji řečeno zpět na účty korporací. Lidská a politická práva žádného z vůdců a manipulátorů tohoto světa ve skutečnosti nezajímají. Občané dostávají náhradou za ně podporu pozornosti práv některých minorit. Uprostřed boje za práva těchto minorit si přestávají všímat, že ztrácejí svoje vlastní práva.
Produkce náhradních témat odvrací pozornost od témat zásadních. Návdavkem se tento proces doplňuje distribucí strachu. Strachu z neexistujících hrozeb, které zakrývají hrozby reálné (degenerace Západu, migrace do Evropy, „zelený úděl“ jako krycí heslo pro vynucené přenosy byznysu z jedné sféry do jiné, nové vlny zbrojení, produkce konfliktů s rizikem jaderné války a mnohé další), a strachu z neznámých a neviditelných, a tedy nerozpoznatelných hrozeb, například z virů a jejich mutací. (A propos, po roce a půl neznáme ani to hlavní, tedy původ covidu-19! No, není tohle přece úžasné?!)
Lidé na Západě mají žít v permanentním strachu, aby delegovali na jiné – na své údajné zástupce – stále více svých práv, která pro ně vybojovaly vlastní krví generace jejich předků. Právě v tomto kontextu je, podle mého mínění, nutné vidět také celou pandemickou „atmosféru“ a většinu opatření údajně zaměřených proti šíření viru. Nestojí mimo aktuální politické procesy, je jejich součástí. Bohužel! Víra, že se jedná o upřímně míněnou starost o zdraví obyvatelstva, je lichá. Osoby, kruhy a struktury, které organizují opatření údajně proti covidu, nemají po ruce nic, čím by skutečně věrohodně podpořili svoji důvěryhodnost.
Gigantický světový obchod s vakcinací
Korporace produkující určité zboží, v tomto případě vakcíny, mohou motivovat vlády různých zemí (jakpak asi?) k tomu, aby tyto vlády prostřednictvím například šíření strachu a zároveň i jakéhosi pocitu občanské odpovědnosti za zdraví svých bližních přinutily obyvatelstvo k hromadné spotřebě jejich zboží. Jinými slovy, k tomu, aby lidé svojí ochotou přijmout svým tělem, a to výhradně na vlastní riziko, neznámý počet experimentálních očkování těmto farmaceutickým firmám zajistily odbyt jejich produktů, a to v dosud neznámém rozsahu a na dobu neznámo jak dlouhou. Dost možná už navždy.
V moderních dějinách kapitalistické společnosti se patrně ještě nestalo, aby se některé vlády tak odhodlaně a transparentně vrhly do služeb podnikání určitých korporací a takto jim zajišťovaly pohádkové zisky a příslib zisků ještě pohádkovějších. Jsou dokonce ochotny zájemce o očkování i uplácet finančními dary nebo dárky. Skutečně úplně stejně, jako získávají své zákazníky hypermarkety akcemi slev, například na grilované kuře nebo na tkaničky od bot. Odporné a nechutné. Hlavně ale průhledné!
Ovšem, pozor! Přesně takto současný údajně tržní kapitalismus, ve kterém údajně vítězí na trhu ten lepší, funguje už nějaký čas. Do byznysu vpadla politika rovnýma nohama. Americké sankce proti konkurentům amerických firem dokazují politický tlak patrně nejnápadněji. Politika se naučila určitý byznys a určité podnikatele zvýhodňovat a jiné ničit. Ale argumenty jsou vždy falešné, údajně humánní a demokratické. V tomto degenerujícím systému je vskutku velice obtížné uvěřit, že vládnoucí kruhy, struktury a jednotlivci (občané to nejsou) jsou motivovány humánními cíly a mají na zřeteli blaho – a zdraví! – obyvatelstva, svých bližních.
Na světě je sedm a půl miliardy lidí, kterým teoreticky mohlo být už „prodáno“ prostřednictvím jejich vlád patnáct miliard dávek vakcín, za jejichž účinnost, prověřenou časem a zkušeností a jejich nezávadnost není nikdo ochoten se zaručit. A jestliže farmaceutické firmy „přesvědčí“ vlády a hlavní proud médií (jakpak asi?), že každá nová mutace koronaviru si bude žádat nové očkování neznámým počtem dávek nebo že veškeré obyvatelstvo bude podstupovat očkování každým rokem znovu, pak tyto korporace co do zisků předstihnou i naftařské giganty a obchodníky se smrtí, tedy vojensko-průmyslový komplex. Bylo by zajímavé získat přehled o tom, kolik miliard dolarů nebo eur už přiteklo na konta těch, kteří vakcíny vyvíjejí, produkují, prodávají, propagují, kteří jim politickými cestami uvolňují západní trh od východní konkurence a podobně. A samozřejmě také zisky všech těch, kteří se podílejí na obchodu a propagaci obchodu s testy, rouškami, respirátory a dalšími „komoditami“.
Argument, který neobstojí: Očkování chrání před přenosem viru
V principu nemám vůbec nic proti očkování na základě dobrovolnosti. Kdo v ochranu svého zdraví vakcínami věří, nechť si u svého lékaře nechá změřit stav své imunity, tedy hodnoty protilátek, a následně tímto lékařem doporučit očkování. Tedy za předpokladu, že jeho ošetřující lékař (a kdo také jiný může posoudit zdravotní situaci pacienta?) toto vyhodnotí jako nutné, prospěšné, bezpečné či jinak důležité. U osob ve vysokém věku nebo s celou řadou vážných onemocnění či se sníženou imunitou může být jistě očkování nejvhodnějším řešením. Patří k rizikovým skupinám, takže očkování i nezaručenými a jen experimentálními vakcínami může představovat menší riziko, než ponechání člověka bez této preventivní ochrany.
Řada lékařů, kterým ovšem mediální mainstream nedopřává pozornosti a nejsou ani zváni ke konzultacím vládou (aspoň ne tou českou), soudí, že prodělání nemoci způsobené covidem-19 představuje spolehlivější ochranu než vakcinace. Nebo přinejmenším stejně hodnotnou. Ale pustit tento názor do éteru by znamenalo zhatit farmaceutickým firmám, zejména těm, kterým byl politicky a administrativně přidělen trh na Západě (jejich konkurence byla z takto vyhrazeného trhu politicky vyhnána), jejich byznys.
Ale ani další argumenty nehovoří právě ve prospěch donucovacích strategií směřujících k co nejvyšší proočkovanosti populace neznámým počtem (možná velmi vysokým počtem) vakcín. Je to zejména fakt, který boří jeden z hlavních argumentů propagátorů masívní vakcinace. Tedy skutečnost, že očkovaný člověk je možná(?) sám chráněn před těžkým průběhem nemoci, což ale vůbec neznamená, že nákazu virem nemůže přenášet. Díky této skutečnosti, které si jsou organizátoři očkovacího vynucování velice dobře vědomi, vznikají důvody (velmi sporné) pro udržování v chodu dalších opatření, která jsou – jaká to asi náhoda?! – rovněž spojena se zisky farmaceutických firem, ale nejspíše i všech osob a kruhů, které se na zavádění a udržování opatření údajně proti covidu-19 podílejí.
Na druhé straně – a toto se opět netěší nejmenší publicitě – řada zemí, jejichž vlády si velice dobře uvědomují, že očkovaný člověk může přenášet virovou nálož úplně stejně jako neočkovaný, podmiňují vstup do země dalšími opatřeními, zejména nutností vlastnit aktuální výsledek testu. Fakt, že očkování nezabraňuje v přenosu viru, dokonale bortí hlavní argument propagátorů očkování, který říká: „Očkujte se, jedině tak chráníte své bližní!“ Není to pravda. Očkovaný člověk chrání – možná? – sám sebe před těžkým průběhem nemoci a nejspíš bude nucen očkování postupovat periodicky nebo při každé nové mutaci, ať už skutečně nebezpečné nebo za nebezpečnou marketingově prohlašované.
Takže, jelikož očkovaní lidé mohou nálož viru přenášet, aniž by si jí všimli, tak mohou zůstat v platnosti roušky či respirátory a četná další omezení pohybu a kontaktu lidí. Jak dlouho? Nejspíše do skonání věků, neboť lidská poddajnost se osvědčila a přináší lidem u moci sladké plody, opojení z možnosti omezovat životy druhých (viz Elias Canetti: Masa a moc).
Jestliže očkovaní lidé jsou skutečně chráněni proti symptomům nemoci, tedy hlavně proti těm méně závažným, pak právě oni mohou virus přenášet docela vesele a bezstarostně. Neočkovaný člověk, pokud nepatří k rizikovým skupinám, si s virem zaleze do postele, aby se vypotil, spolykal podobné prášky, jaké polyká u nachlazení či u chřipky, zapil to čajem s citrónem, medem a s kusem zázvoru. A nakonec si uvaří velice silnou česnekovou polévku. Očkovaný člověk, chráněný před takovými „chřipkovými“ symptomy covidu-19 si do postele nezaleze, ale vydá se se svým virovým společníkem na cesty.
Ale máme zde samozřejmě i protiargumenty ze strany podporovatelů vakcinace jako jediné přípustné (!) formy boje s covidem-19. (O lécích, léčebných postupech se nikdy nemluvilo, nepsalo. A pokud ano, pak jen velice krátce a dočasně.) Tím argumentem je, že vakcinace celé populace znemožní viru jeho šíření, neboť budou všichni lidé vůči němu odolní. Ovšem, kde je vlastně ten faktor, který skutečně omezuje neblahé působení šířícího se viru? Je tím úspěšným faktorem vakcinace? Nebo spíše přirozená imunita promořené společnosti, v níž vysoké procento lidí covid prodělalo a získalo si dostatečně vysokou hladinu protilátek? A navíc, pandemie přece přicházejí, působí a pak najednou záhadně mizí. Kdo je tedy skutečným vítězem na covidem? Opatření vlád zapáchající byznysem a manipulací? Samotná vakcinace, nebo prostě přirozeným způsobem získané protilátky? A v jakém poměru všechny tyto faktory působily a působí? Právě toto je téma hlavním proudem médií tabuizované.
Vláda, ministerstvo zdravotnictví a mediální mainstream dluží obyvatelstvu seriózní vyhodnocení opatření údajně proti covidu-19
Ale námitek proti způsobu, jakým vlády za doprovodu svých opozic a hlavního proudu médií nakládaly a nakládají s koronavirovou pandemií, je obrovské množství. Podívejme se alespoň na několik z těch nejnápadnějších a ignorujme protentokrát fakt, že boj s virem se stal také součástí vnitrostátního politického soupeření stran. Rok a půl trvá covidová atmosféra v mnoha zemích Evropy i jinde na světě, Českou publiku a Slovensko nevyjímaje. To je velmi dlouhá doba na to, aby opatření, která byla různě přijímána, odvolávána, znovu přijímána, zpřísňována, rozvolňována a soudně velice logicky zamítána, někdo odpovědný věrohodně a hlavně fundovaně a po pravdě vyhodnotil. A to, prosím, pokud možno každé opatření zvlášť. Rok a půl není krátká doba. No a připomínám, že tento rok a půl dosud nestačil ani ke zjištění skutečného původu této nákazy a k trasování jejího šíření. Že by náhoda a jen pouhá neschopnost? Těžko uvěřit. Nebo koronavirový byznys ještě nenaplnil konta zúčastněných natolik, aby už konečně praskla?
Jak by bylo krásné, kdyby člověk směl ještě věřit pohádkám. Tedy, že dobro vítězí nad zlem a že moudrý a dobrý král bere v ochranu své milované poddané. Realita se od pohádek vzdaluje stále rychleji. Proto apriorní nedůvěra k lidem, kruhům a strukturám, které vládnou osudy obyvatel demokratického západního světa (občané těmito vládci nejsou) je vždy na místě a vysoce prospěšná.
Především, a skutečně na prvním místě, dluží ministerstvo zdravotnictví a celá česká vláda studii o příčinách údajného nebo i skutečného (kdo ví, jak to vlastně bylo a je?) oslabení koronavirové pandemie na jaře letošního roku. Takovýto kvalifikovaný dokument chybí a nikdo jej nepostrádá. Díky tomu neznáme skutečné důvody, pro které pandemie začala někdy v květnu (údajně nebo skutečně?) ustupovat. Vděčíme za to očkování části populace nebo faktu, že během doby delší než jeden rok, kdy virus působil a šířil se populací, došlo k promoření a obyvatelstvo získalo přirozenou imunitu v důsledku prodělání nemoci? Nebo je příčinou této pozitivní změny prostě skutečnost, že se koronavirus chová podobně jako všechny viry v minulosti. Tedy, že se objeví neznámo odkud, působí škody a pak začne mizet stejně, jako se objevil?
Nebo snad někdo z vlády chce tvrdit, že za ústup viru vděčíme uzavření okresů, zákazu nočního vycházení, venčení psů ne ve větší vzdálenosti než 500 metrů od domu a selektivnímu výběru podnikatelských aktivit, pochopitelně jen těch malých, které byly ve prospěch aktivit velkých a zahraničních (tedy nedotknutelných) uzavřeny? Je oním spasitelem Hamáček, který poslal policisty na hranice okresů, nebo aby tvrdě zatočili s lidmi, kteří si vyrazili na procházku bez zadržovače vlastních výparů, tedy bez respirátoru? Takovéto zásluhy si snad nikdo soudný nemlže přisvojit. Promoření spojené s proděláním nemoci a ziskem protilátek plus přirozený ústup viru plus vakcinace jen rizikových skupin obyvatelstva, patrně pouze tyto tři faktory sehrály všechny pospolu pozitivní a měřitelnou roli při ochraně zdraví obyvatelstva. Vedle toho úplně běžné chování každého normálního kulturního člověka dodržujícího hygienické zvyky, doplněné o dodržování určitých fyzických odstupů od ostatních osob. Všechna ostatní opatření se zdají být z hlediska účinnosti marginální nebo dokonce sporná a zbytečná. Zcela určitě tak vyznívají ve srovnání s opatřeními, jaká zavedena nebyla, tedy s výběrovostí míst, na kterých zavedena byla a která od opaření naopak zůstala osvobozena. Někdo byl chráněn před dopady opatření, jiný bez milosti hozen přes palubu s doporučením: „Plav nebo se utop.“ Kde byl klíč k tomuto výběru? Další mediální tabu!
Cherchez l´argent!
Peníze! Mnohem více než „cherchez la femme“ platí „cherchez l´argent“. Hledej peníze či přesněji toky peněz. Toky peněz mohou být velice přesnou odpovědí na naprostou většinu politických záhad současnosti. Dokážou moc hezky povídat také o aktivitách mnohých aktivistů, ale to by byl trochu jiný příběh. Zůstaňme u covidu a covidové atmosféry ve společnosti.
Absence dokumentu, který by vyhodnocoval zkušenost s opatřeními v době pandemie, je nejspíš způsobena tím, že ze skutečně seriózního dokumentu by vyplynula absurdnost velmi mnohých vládních kroků podpořených mediálními kampaněmi. Proto není vyhodnocováno raději vůbec nic. V čase pandemie se velmi dařilo lidem, kteří šířili apokalyptické vize. Mistrem nad jiné mistry mezi těmito apokalyptiky byl zejména parazitolog Jaroslav Flegr. Je zvláštní, že české soudy hbitě trestají osoby, které se nevyjadřují s láskou o výhodách migrace, tedy promísení obyvatelstva, ale nositele předpovědí na téměř úplné vymření populace nechávají bez povšimnutí. Flegr ovšem nebyl ani zdaleka sám. A propos, Jaroslav Flegr je stále na svobodě. Předpovídat statisícům lidí, že zemřou, není v ČR trestné. Jestli se nám ještě zřítí i poslední pilíř, o který se opírá naše chromá, dýchavičná a všemi nemocemi (s výjimkou covidu-19) prorostlá, ale proočkovaná zastupitelská demokracie, tedy justice (politické stany a média hlavního proudu se už zřítily do propasti), tak obyvatelstvu nezůstane už vůbec nic. Jen LGBT+, Greta, ruská hrozba a stále nové a nové digitální APLIKACE.
Očkování sice není – prozatím – povinné, ale organizátorům vakcinačního byznysu se podařilo pronajmout si andělskou tvář a vnutit lidem, kteří z různých důvodů očkování nechtějí podstoupit (většinou vůbec nejde o nějaké volání o omezování svobody) roli neodpovědných osob, jaké hazardují se zdravím společnosti. Na tyto lidi se ukazuje prstem, je snaha vinit je z neodpovědného vztahu ke spoluobčanům, ozývají se pokusy o jejich kriminalizaci. Přitom důvodů, proč odmítat očkování je celá řada. Zmíním alespoň několik z nich. Především je to všechno to, co jsem uvedl výše. Oprávněná otázka, proč očkování a ne přirozená imunita daná proděláním nemoci. Dále otázka: Proč očkování, když nechrání před přenosem viru. Za třetí, otázka opět oprávněná: Proč taková pozornost vůči covidu-19, když jiné nemoci, mnohdy mnohem závažnější, žádnou obecnou pozornost nevyvolávají? Čtvrtý argument zní: Vakcíny byly na trhu velice rychle, nikdo za jejich účinnost a následky nepřijímá odpovědnost, vše je založeno jen na víře, jejich propagace nebo naopak vyřazování z trhu nesou jednoznačně rysy byznysu a politiky. Proč se má tedy člověk této kampaně účastnit, nota bene vlastním tělem?
Argumenty o omezování svobody mají zde smysl pouze za předpokladu, že varují před pokračováním tohoto stejného trendu nebo trendů podobných. Že varují před tím, že se tento potup vůči covidu-19 u obyvatelstva „osvědčil“ a ještě „osvědčí“. Pouze v tomto varovném výhledu mají argumenty o omezení svobody svoji platnost. Dvě dávky vakcín samy o sobě svobodu člověka neomezí – nebo alespoň ne zásadním způsobem. Ovšem až bude těch dávek sto a člověk bude nucen prokazovat svoji „nezávadnost“ (nejenom tu zdravotní) průkazy, certifikáty, pravidelnými prohlídkami, testy loajality a jinými formami, pak se promění v ochočené domácí zvíře (náhubek doplní i vodítko) a přestane být autonomní lidskou bytostí a suverénním občanem státu. Před tímto vývojem varuji. Ohlašuje se již četnými viditelnými symptomy. Pozor, současný svět neřídí odpovědní lidé!
Očkování není povinné, ale čím dál tím více svobody doposud běžné k životu a obvyklému konání je podmiňováno nutností přijmout očkování neznámou a nedostatečně zaručenou vakcínou. Bez záruky a bez možnosti dát výrobce vakcín k soudu v případě následků. Farmaceutické firmy, stát i hlavní proud médií říkají: „Já nic, já muzikant.“ Pochopitelně, jak také jinak, nebyla veřejnost seznámena s detailním složením vakcín, které „jsou na trhu“, s účinky, následky, riziky. Žádný odborník za ně ruku do ohně nevloží, farmaceutické firmy za nic neručí, vlády za vakcinaci, kterou marketingově transparentním způsobem propagují pomáhajíce si výhružkami, také neručí, ale po obyvatelstvu se chce, aby slepě nastavilo paži.
Proč nebyla věnována pozornost vývoji léků, uplatnění léků stávajících a výkladu o léčebných postupech?
Ale pojďme dále. Nikdo z vlády a z mainstreamových médií si nepoložil naprosto zásadní otázku, jaká se po celou epochu koronavirové krize nabízela na prvním místě. A sice, proč se farmaceutické firmy a selektivně vybraní odborníci na pandemii zaměřili výhradně, zcela exkluzívně, jen na vývoj vakcín a jejich aplikaci. Proč se paralelně nevěnovala pozornost vývoji léků a léčebných metod. Případně uplatnění léků již známých a účinných. Po celý rok a půl chyběly informace o tom, jak se má vlastně léčit člověk, u kterého testy objevily nějakou nálož nebo stopu po koronaviru? „Jste pozitivní. Můžete jít. Hezké odpoledne,“ tak nějak končily případy testovaných osob, které měly jen mírné příznaky. Nesly si v ruce certifikát o tom, že jsou „nakažení“, ale pokud se cítili tak jako u nachlazení nebo u lehké chřipky, pak jejich léčbu nikdo neřešil. Mohli vyhledat lékaře, ale nemuseli. Média mluvila o koronaviru dvacet čtyři hodin v kuse a šířila apokalyptické vize (mrazáky v ulicích, rakve všude, kam oko pohlédne, krematoria nestihají, nemocnice nezvládají nápor pacientů, ale zároveň se jiné nemocnice ruší nebo nevyužívají), ale dobrou radu, jak léčit člověka, který onemocní, aniž by nutně musel do nemocnice, nikdo nikomu neposkytnul. Řekl bych, že „opatření“, neměla primárně za cíl chránit zdraví obyvatelstva, ale byla to především příprava na vakcinační byznys. Na ohromný vakcinační byznys. Poprvé v dějinách se vlády tato transparentně staly agenty korporací.
Opět někteří odborníci, jichž si ovšem vlády a média nevšímaly, ovšem zmiňovali své pokusy o propagaci léků a léčebných metod vůči tomuto typu koronaviru. Dočkali se většinou vymazání svých příspěvků na toto téma z internetových portálů a úplného ignorování ze strany (ne)odpovědných orgánů a médií. Důvod? Farmaceutický byznys měl svoji strategii. Zcela laický pohled napovídá, že léčení by podstupovali jenom nemocní lidé, zatímco vakcíny mohou „koupit“ úplně všichni. A to hned dvakrát pro každou mutaci. Kolik těch mutací bude? Asi tolik, dokud osoby, které se ve prospěch vakcinace angažují, nebudou plně saturovány ve svých tužbách.
Neznáme studii, která by vyhodnotila účinnost vakcín vedle účinnosti promoření a takto získané imunity (množství protilátek). A propos, je velice zajímavé, že se odborníci nedokážou shodnout na tom, jaké množství protilátek člověka chrání proti mocnění plně stejně nebo ještě lépe než vakcinace. Ano, ďábel vězí v detailu, a tady, u koronavirové epochy je těch detailů až nápadně mnoho. A každý má svého čerta v těle.
Veliká potíž je, že se lidé prostřednictvím hlavního proudu médií nikdy nedovídali celou pravdu, ale vždy jen její malou část. Nikdy nevznikla skutečně objektivní a fundovaná debata odborníků, kteří by zastupovali všechny názory a všechny směry. Vše se od počátku neslo dílem selektivním způsobem a dílem v souladu s marketingem. Velkou část opatření produkovala metoda „pokus, omyl“, což bylo asi to jediné, co bylo možno organizátorům opatření prominout. Chybami se člověk učí. Ne však chybami úmyslnými!
Nevíme nic o tom, zda výběr malých provozoven určených k uzavření přinesl lepší ochranu populace než, jakou by poskytlo uzavření velkých zahraničních podniků a obchodních řetězců. Nevíme, zda roušky a respirátory více chránily lidské organismy, než aby je poškozovaly. A samozřejmě nemáme nejmenší tušení, kolik stály a ještě budou stát testy, respirátory, vakcíny. Kolik miliard se kolem těchto druhů „komodit“ už otočilo a hodlá ještě protočit. Zatím se zdá, že všechno platí velkoryse stát, ten dobroděj. Ale tohle je jen další ohromný omyl. Velká iluze Kovidových věřících. Vše, co stát a zdravotní pojišťovny zaplatily, si vezmou zase zpět na přímých a nepřímých daních a na pojištění. Takže, zatímco majitelé západních farmaceutických korporací si už teď musí kupovat košile a saka o dvanáct čísel větší, tak občané jim postupně přispějí ještě na dalších dvanáct čísel. Dokud si nebudou muset kupovat smoking nebo kostýmek na mamuta. Nebo už rovnou na brontosaura?
Během celé koronavirové epochy byla populace zásobována statistikami o vývoji pandemie. Tyto statistiky byly koncipovány natolik nepřesným a zavádějícím způsobem, že na jejich základě si nikdo nemohl udělat ani přibližný obraz skutečné situaci. Toto byl patrně účel těchto statistik. Dokonalý informační chaos. Jediné, co si mohl z jejich četby či poslechu odnést, byla úzkost a strach. Čísla takzvaně nakažených nebyla uváděna do souvislosti s počty toho dne testovaných osob, což byla patrně ta nejprimitivnější chyba matematické statistiky. Deset tisíc testovaných přinese jiných výsledek než sto tisíc nebo milión. To asi chápe i malé dítě. Mainstreamová média nikoliv. Ale těch chyb ve statistikách by bylo na samostatný článek, a to na velmi dlouhý.
Pokračování příště